I to je jeden z důvodů, proč se na novém disku tato hudební persona spojila s jihomoravskou formací Pozdní sběr. S touto kapelou ho pojí dlouholeté přátelství a jednoho pěkného večera při hraní u ohně slovo dalo slovo a domluvili se na pozdější spolupráci. Člověk má při poslechu tohoto cédéčka pocit, že každý, kdo se na této nahrávce podílel, je osobností na svém místě.

Hodně jsem si sliboval především od účasti zpěvačky Blanky Šrůmové, známé díky působení v kapele Tichá dohoda, ta ale vyjma titulní skladby a několika sborů na tomto albu příliš velký prostor nedostala. O to víc se ale prosadil dechař Milan Straka z But, jehož klarinet zní v několika písních kouzelně ("Hodina duchů"). Nechybí ani malinká přísada rocku, hlavně v podobě přesné a důrazné baskytary. Žádný jižanský rock se ale rozhodně nekoná.

V textech písní prosvítá kromě obligátní lásky a vztahů i občasná melancholie, se kterou souzní hlavně hluboký hlas Romana Horkého, a člověku v hlavě běží obrázky imaginárního videoklipu, ve kterém jede osamocený muž autem, na které dopadají proudy vody, a on si v duchu zpívá ("Hodina duchů"). Nechybí zde ani polemika nad posmrtným životem ("Ráj").

Jednoznačným vrcholem desky je jedna z nejnovějších písní z Horkého autorského pera "Anděl". Ve skladbě písní se docela pravidelně mísí pomalé, rozvláčné melodie s těmi rychlejšími a nechybí ani výtečná odpichovka "Každých 25 let".

Poměrně nesourodé tělo písní, skládající se mimo folku a rocku i z vlivů blues, jazzu, písní starších i zcela nových, se díky zkušenosti a vyzrálosti interpretů a tvůrců desky podařilo obléknout do celkem padnoucího kostýmu, ze kterého nikde nic nečouhá a na dnešní dobu působí poměrně moderně a šmrncovně. Malinko mu ovšem chybí alespoň dvě kapsy v podobě ještě výraznějších a přímočařejších hitů.

Nejraději bych albu udělil známku šest a půl. To ale v bodování na musicserveru nejde. Jelikož nás v matematice učili, že se číslo 6,5 zaokrouhluje nahoru, dávám sedm.