Chris Rea je velmi dobře rozpoznatelný zpěvák a kytarista, jenž je i docela oblíbený v Česku. Charaktristický chraplavý hlas, jakoby záměrně drsně unavený, doprovází svou otřískanou kytarou a bottleneckem již čtvrt století, takže není divu, že už má z čeho vybírat na kompilace.

Rea, napůl Ir a napůl Ital, je poměrně plodným autorem, ale v porovnání s poslední bilanční deskou "The Best Of Chris Rea" z roku 1994 je sestava písní změněna pomálu. Dvě třetiny skladeb zůstaly stejné - to jsou písničky, které tam prostě musejí být a kterým se Rea bohužel na svých nových albech příliš nevyrovnal. Těžko si představit, že by sestavovatelé opomněli "Road To Hell", "Josephine", "On The Beach" či "Auberge". Ty budou jistě i na dalším výběru, řekněme za osm až deset let. Kostra zůstává stejná, zbývá jen čekat na další velkou pecku jakou je "Road To Hell". Osobně mne mrzí snad jen nezařazení mé oblíbené "Looking For The Summer".

Mám z téhle desky smíšené pocity, jakkoli mám Chrise Reu celkem rád, jeho bilance v plné nahotě ukazuje nulovou hudební evoluci. Jeho fanouškům to evidentně nevadí a změny by spíš odmítli než přivítali. Rea si hraje pořád tu samou písničku a možná proto ani nejsou napsány v bookletu u skladeb roky zveřejnění ani názvy řadových desek, z nichž byly nahrávky vyňaty.

Za ta dlouhá léta Reova působení v šoubizu se ale ukázalo, že má na to, aby si udržel konstantní přízeň publika. Přežil mnoho stylů i domnělých hudebních revolucí jen se svými jednoduchými prostředky, směsí obyčejné normálnosti a melancholické zasněnosti. Ve "Steel River" si jej snadno spletete se Springsteenem, "Driving Home For Christmas" je oblíbená vánoční písnička a moc pěkná píseň "Julia" je o Reově dceři. Pořád z něho hovoří mladík zamilovaný do historických závodních aut, starých filmů a osamělých pláží.