Vzpomínám si na to jako dnes, kdy jsem před dlouhými sedmi a půl lety recenzoval jen těžko uchopitelné album "Púšť" Lucie Šoralové a jehož poslechem jsem se svým způsobem protrápil. Když jsem na sklonku loňského roku na tuto zpěvačku narazil při psaní Nových desek znova, dostalo se mi velmi milého překvapení. Už spolupráce s Michalem Horáčkem byla jakýmsi indikátorem toho, že tentokrát by to mohlo být jiné a daleko lepší. Přeci jen by jeden z nejlepších českých textařů nespolupracoval na projektu, o jehož kvalitách by nebyl sám přesvědčený. Spojení těchto dvou umělců zafungovalo takřka dokonale.

Rovnice byla jednoduchá jako ve filmu "Hudbu složil, slova napsal", akorát tady to bylo obráceně - Lucia Šoralová dodala hudbu, Michal Horáček texty. O textech snad ani nemá smysl psát, ty je lepší rovnou slyšet. Jen snad podotknu, že Michal Horáček si i zde drží svůj neskutečně vysoký standard. Vzhledem k tomu, že některé z písniček byly původně napsané pro projekt "Český kalendář", jsou jejich témata místy sezónní, což ale vůbec nevadí.

Sama zpěvačka za těch několik roků vyzrála ve výbornou autorku, která už nepíše překomplikované melodie, ale naopak dokáže napsat skvělý šanson s jasnou melodickou i tematickou linkou, která doplňuje Horáčkovy texty, a ve chvíli, kdy je to potřeba, je svoji dynamikou i dokonale vygraduje. Jak už jsem naznačil, "O lásce, cti a kuráži" je především šansonová záležitost, ale Lucia Šoralová do něj prolíná i jiné motivy, například z world music, jazzu nebo popu. Díky tomu je deska poměrně pestrá co do nálad i stylů. Jednotlivé písničky se vám velmi rychle zapíší do paměti a je jedno, zda patří spíš k těm lyričtějším nebo k těm tepajícím lidskými příběhy, energií a naturelem. A je to hlavně její zásluha, protože vedle hudby se postarala i o aranžmá jednotlivých skladeb.

Těžko vyzdvihovat nějakou písničku - na desce není slabší kus - nicméně několik jich přece jen zmíním. V první řadě je to "Nanebevzetí", která kombinuje zdánlivě nekombinovatelné. Prvních pár tónů zní skoro pohádkově, posléze přejde do melancholického putování, aby se o chvíli později přelila do kostelního žalmu a nakonec vyšla v optimistické naději. Zřejmě nejvýraznějším kouskem je ale duet s Petrem Hapkou "Nachytaná v nedbalkách", založený na silném hlasovém kontrastu, umocněný navíc tempem a dynamikou jednotlivých partů. Ač to může znít trošku zvláštně, jde vlastně o milostný duet o svádění, v kterém se generálský Hapka střetává s jemností a lehkou rafinovaností Šoralové, která jakoby mimochodem svádí staršího pána. Krása tohoto duetu pak tkví především v tom, že ono lehké erotického napětí textu se jim povedlo přenést i na posluchače. Výborné navíc je, že tato písnička má de facto pokračování v následující a podobně eroticky nabité "Červené".

Svůj podíl na kvalitě nahrávky má i velmi povedený hudební podklad, který je převážnou částí pouze podkladem pro vokál Lucie Šoralové. Občas si ale vezme hlavní slovo a v tu chvíli umí projevit svoji mohutnost a pestrost. Na svědomí ho má trio La Alma, s nímž zpěvačka již nějaký čas spolupracuje, nicméně k pianu, kontrabasu a akordeónu se občas přidávají ještě další, hostující muzikanti, především pak Michal Žáček na saxofon a další dechové nástroje nebo bubeník Tomáš Brožek.

Ačkoli se "O lásce, cti a kuráži" neprosadilo do našeho výročního žebříčku za minulý rok, patří mezi nejlepší nahrávky naší loňské scény. Kdyby tam bylo, nikdo by nemohl říct ani popel a to samé platí i o Andělech. Spojení Lucia Šoralová s Michalem Horáčkem funguje excelentně a dříve muzikálem "pošpiněná" zpěvačka vás bude překvapovat coby autorka v každé písničce i několikrát. Jde sice trošku mimo hlavní proud, ale je dobré vědět, že český, respektive československý šanson má vedle Szidi Tobias další výraznou osobnost a pokračovatele. Jsem totiž přesvědčený, že od tohoto dua, respektive tria se ještě nějaké další desky dočkáme.