Skupina Simple Minds, tedy jestli se dá o duu Jim Kerr a Charlie Burchill hovořit jako o skupině, vydala minulý rok album coververzí "Neon Lights" (naši recenzi naleznete tady). Na letošní rok je ohlášena nová studiová deska a ještě předtím se má odehrát menší světové turné, rok 2002 bude tedy pro Simple Minds hodně nabitý. Minulý vydavatel se proto rozhodl, že na vánoční trh připraví dvojCD výběr toho nejlepšího. Simple Minds už jeden výběr mají ("Glittering Prize 81/92"/1992), proto se sáhlo i po materiálu z komerčně méně úspěšných alb "Good News From The Next World" (1995) a "Néapolis" (1998), dále se přidal jeden bonus a bylo hotovo. Kladem kompilace "The Best Of Simple Minds" bezesporu je to, že všechny nahrávky prošly remasteringem, a tak se dočkáte lepšího zvuku, což se hlavně projevilo u staršího materiálu.

Jediná výtka může být pouze na nepovedený booklet, který je docela odfláknutý, a tak reprezentativní výběr si to nezaslouží. Je hezké, že jsou zde fotografie všech alb Simple Minds, ale už se nedozvíte, která skladba kam patří, takže pokud nejste fanoušek, budete dosti tápat. Průvodní komentář Billyho Sloana je příjemný, popisuje hlavně osmdesátá léta (kde píše o svých vzpomínkách na mezníky kariéry Simple Minds) a zhola vynechává léta devadesátá. Oproti tomu se hodně věnuje jedinému albovému a novinkovému bonusu "The Real Life (Raven Maize)". O dohled nad remasteringem se postaral Simon Heyworth, který skvěle propracoval album "The Best Of Tubular Bells" Mika Oldfielda a bděl nad reedicemi alb tohoto kytarového mága, kterému napomáhal s prvním albem "Tubular Bells" (1973). Remastering je tedy precizní, dělal jej člověk, který je špička ve svém oboru.

Na dvojCD "The Best Of Simple Minds" se sáhlo po albových verzích, takže pokud máte raději singlové, v převážné míře pouze zkrácené verze hitů Simple Minds, ty zde nenajdete. Navíc byly přidány některé kusy, které se objevily pouze jakou součást jednotlivých řadových alb. Nebyl vynechán žádný velký hit, kterých mají Simple Minds pěknou řádku, jen namátkou zmiňuji "Promised You A Miracle", "Don't You (Forget About Me)", "Alive And Kicking", "Waterfront", "Belfast Child" atd. Mezi zajímavé chuťovky z čistě albových věcí řadím třeba skladbu Petera Gabriela "Biko", kterou Simple Minds natočili pro album "Street Fighting Years" (1989), kde je také povedená věc "Mandela Day". Bonusem tohoto výběru je skladba "The Real Life (Raven Maize)", kde je do tanečního spodku vmíchána melodie jediné instrumentálky alba "Theme For Great City" a vysaplován fragment "Bohemian Rhapsody" od Queen, vše to spáchal projekt Raven Maize, vokál Jima Kerra zde nehledejte. Vznikl tak zajímavý taneční guláš, který toho ale moc společného s tvorbou Simple Minds nemá.

Simple Minds dokázali vtěsnat do svých alb mnoho stylů, mezi výčtem bychom třeba nalezli folk, pop, rock, nebáli se použít elektronické mašinky a nechali tak vzniknout mnoha melodickým vypalovákům, které mají své osobité kouzlo. Ať už to je vokál Jima Kerra nebo kytarová preciznost Charlieho Burchilla, vždy jde o perfektní souhru celku, který se skvěle poslouchá a neohraje se. Škoda jen, že tvorba Simple Minds není pořádně doceněna, což se hlavně projevuje u prodeje posledních třech studiových alb. Přeji si, aby nové studiové album přineslo Simple Minds zpět pozice popularity, které jim zaslouženě patří.