Poslední roky měl štěstěnu na své straně. Robbie Williams prožil pěkně vyhajpovaný návrat do Take That, do jeho soukromého života vstoupila dcerka Theodora Rose a letos dokončil své osmé sólové album "Take The Crown". Na něm spolupracoval i s Garym Barlowem (dávné bojůvky jsou nyní u ledu) a na závěr deluxe verze si dokonce zopakoval "Eight Letters" z povedené desky "Progress". Jakub Malar v hlavní recenzi k "Take The Crown" poznamenal: "Nakonec ale zůstal v půli cesty. 'Take The Crown' sice obsahuje hned několik silných momentů, které bych se nebál zařadit vedle toho nejlepšího z jeho prvních čtyř desek (swingové předělávky nepočítaje), ale také pár slabších momentů." A dále se zamýšlel, zda mu ponechat aspoň část korunovačních klenotů a nakonec se rozhodl udělit celkem pozitivních sedm bodů. Ve výsledném poměření sil názorů našich pěti redaktorů se však muselo přece jen z onoho nadšení ubrat a Robbiemu to vyneslo rovných šedesát procent, což není úplná sláva, ale ani úplná porážka.

---

Simona Knotková - Bez vyznamenání, ale prošel (7/10)
Vztah ke zpěvákovi: Uznávám ho, občas vyhledávám.

Nejsem žádná hardcore fanynka Robbieho Williamse. Každou svou novou deskou mě proto může jedině mile potěšit vydařeným počinem. Při opačném výsledku se nikdy nebudu zlobit a nebudu zklamaně spílat, že ten starý Robbie je už pryč. Zatímco fandové nad novou nahrávkou tedy možná ždímají kapesníky, mně ke spokojenosti stačí. Ano, Robbie za sebou má už lepší kousky. "Take The Crown" je ale více než ucházející kompromis. První singl "Candy" je plnokrevná hitovka, která si svou lehkostí a nenuceným optimismem dokáže posluchače omotat kolem prstu hned na první poslech. A po důkladnějším proniknutí do zbytku desky zjistíte, že není jediným koněm, na kterého se dá vsadit. Stejně jako na kolegu v hlavní recenzi i na mě potom nejvíce zapůsobila koncovka desky. Zatímco "Hey Wow Yeah Yeah" vypadá, jako by si zpěvák vypůjčil to nejlepší od Peaches, folková "Losers" nabitá emocemi je dokonalou tečkou na závěr. Ne, druhou "Feel" nebo "Angels" tady skutečně nenajdete. Pořád je to ale album, na kterém není většina songů jen kvůli naplnění stopáže, a konkrétně mě upřímně baví.

Jan Trávníček - Lepší než posledně, ale pořád jen lehce nad průměrem (7/10)
Vztah ke zpěvákovi: Baví mě snad odjakživa, nejvíc asi v "Come Undone", "She's The One" a "I Will Talk And Hollywood Will Listen".

Vybavíte si ještě všechny singly z "Reality Killed The Video Star"? Já už ne, tak málo výrazná deska to byla. A s novinkou to není o moc lepší. Robbieho hlas a charisma dokáže skladby vytáhnout z průměru, ale vracet se budete spíš jen k těm v první půlce alba. Tedy za předpokladu, že jste zpěvákův fanoušek. Jinak vám "Take The Crown" bude postupně těžknout. Williams jako by se neuměl rozhodnout, zda být tím rozdováděným divochem (skvělé "Candy" a "Shit On The Radio"), nebo přeřadit na dospělejší notu ("Losers"). V obou polohách tak funguje jen na půl. Byť bych mu comeback přál, obávám se, že podobně jako Madonna a mnozí další bude žít dál ze svého jména, minulosti a skvělých koncertů, ale kvůli nové hudbě už nikoliv. Kdyby se na obalu neskvělo jeho jméno, patrně by CD proletělo kolem bez výraznější stopy. Z nostalgie a dlouholetého obdivu dávám sedmičku, ale střízlivě to na víc jak šest nevidím.

Honza Balušek - Další comeback na půl plynu (6/10)
Vztah ke zpěvákovi: Jak mám Robbieho už dlouhá léta rád, tak mě mrzí, že po vyhazovu Guye Chamberse se kromě "Rudeboxu" už nikdy nevyšvihl do sedla. A "Rudebox" se zas kromě mě skoro nikomu nelíbil, že...

O Robbieho novince se rozhodně nedá napsat, že by to byla špatná deska. Jen je další z řady těch, které ničím nepřekvapují, nesou se v poprockovém duchu, ale nebýt jeho stále ještě frackovitého projevu, byla by to docela nuda. RW je prostě svůj, sympaťák s velkým smyslem pro humor, což v době vydání novinky vždy zastíní, že se zase jen marně pokouší navázat na první hity napěchované desky. Z "Take The Crown" opravdu vyčnívá snad jen pilotní singl "Candy", jinak se nedočkáme žádného výrazného záseku, který by v hlavě ulpěl roky, jak se mnoha jeho písničkám povedlo dříve. Sice neklesá pod svou laťku, ale na druhé straně ji taky málokdy výrazně přeleze. Když se rozhodně opustit vyklidněný osmdesátkový poprockový rybníček a rozpálí to v "Hew Wow Yeah Yeah", rázem se i mně vlije nová krev do žil. Dobrá zpráva je, že to není tak špatné jako "Intensive Care", ale není to ani tak (docela) dobré jako "Reality Killed The Video Star". O deskách předešlých ani nemluvě.

Tomáš Parkan - Sakra, kam se poděla invence z "Progress"? - 5/10
Vztah ke zpěvákovi: "Life Thru A Lens" - ať žije! A "Progress" taky.

Když jsem slyšel "Progress" Take That, říkal jsem si, jak je to skvělé, že se Robbie vrátil. Přinesl totiž do jejich hudby jiskru a spoustu nových nápadů. Těšil jsem se, že podobná bude i "Take The Crown". Skvělá, ve swingu inspirovaná "Candy" mě v tom utvrzovala. Byla to ale jen taková vábnička na jinak ne úplně povedené album. Ne, že by na něm nebyly dobré věci, ale není jich až tolik a hlavně jsem nějak nepochopil, co jím chce Robbie vlastně sdělit. Chvíli vzpomíná na již zmíněný "Progress", jenže "Be A Boy" spíš zní jako něco, co se na něj nevešlo, a následně rozjíždí jakési hledání sama sebe. Neví, jestli má působit spíš jako U2, Keane, nebo se prostřednictvím Lissie dokonce nevrtnout ke country. Pestrost je fajn, na "Rudebox" to byla i skvělá zábava a recese, ale tohle CD se bere příliš vážně a chybí mu jakýkoli koncept či pojící prvek. U všeho máte pocit, že toto už jste někde slyšeli, a co je úplně nejhorší, na desce je i dost vaty. Jedinými povedenými písničkami jsou vedle "Candy" "Not Like The Others", "Shit On The Radio", "Into The Silence", a i když je totálně mimo, i "Losers". A to je dost málo.

Lukáš Boček - Nejzbytečnější Robbieho deska (5/10)
Vztah ke zpěvákovi: Jeden z mála zpěváků, kterého si vždy rád poslechnu.

Poslední album Robbieho Williamse samotného zpěváka prý natolik neohromilo, že se ani neobtěžoval vyjet s ním na turné. Novinku proto chtěl přecpat globálními hity, které ho katapultují zpět do čela světových hitparád. Je pravda, že "Take The Crown" nabízí pravděpodobně největší hit posledních let Robbieho kariéry - rozvernou "Candy" s vtipným textem i hudební složkou nepodléhající tak rychle erozi. Kromě toho se vydařily i položky "Different", "Reverse" a "Into The Silence", ovšem bez otřesné části, kde zpěvákovi tak neskutečně ujede hlas, že v momentě hrůzou vyraší i skinheadům bujná kštice. Zbylé tracky už jsou ale úplně jinde - hluboko pod úrovní písničky, kterou si představíte pod pojmem celosvětové hity. Retro peklo "All That I Want" by bylo stejně příšerné, i kdyby Robbie písničku zamýšlel jako překvapení pro nováckou silvestrovskou estrádu. Podobně je na tom i "Shit On The Radio" nebo "Gospel". Nejnovější studiovka ostrovního vtipálka je proto typickým příkladem nekonzistentního počinu, kde pár výborných písniček plave v zapomenutelném bahně. Škoda.

---

Album: Robbie Williams - Take The Crown
Průměrné hodnocení: 6,0/10
Celkový čas: 43:46
Skladby: Be A Boy, Gospel, Candy, Different, Shit On The Radio, All That I Want, Hunting For You, Into The Silence, Hey Wow Yeah Yeah, Not Like The Others, Losers