"Focus" po více jak pěti letech navazuje tam, kde končila tvůrčí kapitola s "Easy". Samotné natáčení probíhalo primárně v době covidu a MikAel se během příprav důsledně vnořil do svého světa vnímání nejenom vlastních problémů, životních nástrah, překážek, ale i okolní reality, jež mohla ovlivnit kohokoliv z nás. Koncept alba umocňuje jeho vizuální stránka, kterou tvoří Michaelem Foretem nakreslené obrazy (pro každou skladbu jeden) a podrobné komentáře.

Pokud zmíněná studiovka "Easy" představovala nasměrování k současným popovým trendům, lze říci, že v tomto ohledu je "Focus" ještě důslednější. Na její natáčení se podílel velmi úzký okruh spolupracovníků a podařilo se přichystat komplet, který nemá zapotřebí přežvýkávat hromady prefabrikátů z databank velkých tvůrčích týmů, které ve velkém zahlcují nejenom současný rádiový éter. Luděk Fiala v plné škále zúročuje producentské zkušenosti a naučil se naslouchat tomu, co chtěl MikAel na nahrávku přenést. Ačkoliv se opět dočkáme retro ohlédnutí, přiznaných inspirací od jejich oblíbenců, koketování s vrstvami synthpopových melodií a kytarových vybrnkávaček u většiny tracků.

"Closer 2 U" a "A Good Life" hned v úvodu šlapou v kombinatorice elektroniky a dokážou vybudovat patřičné podhoubí kontrastu chytlavosti a hloubavých nálad - pro nic za nic není dominantní barvou zmíněné vizuální stránky nepřekvapivě černá. Pokud "Easy" provázely pestré pastelové barvy, ona melancholická linie se v ní protnula na vícero místech a děje se tak i na "Focus", pouto k ní představuje na závěr umístěná "Alone Together". Tanečně orientované "Take A Chance" nebo "As U Go" asi z tohoto zacílení nejvíce vybočují. V "Take A Chance" a "Lottery" si možná na sebe hlavní aktér ušil past, kdy naživo nebudou v nastoleném tempu a nahuštěného textu udýchatelné, což se ukázalo i na nedávném křtu.

Asi nejvíce překvapí duet "Cabin Fever" s Tonyou Graves, jenž skvěle šlape a vrtí se v osmdesátkovém exkurzu, který svým způsobem reflektuje nezaměnitelné Yazoo a klávesové hrátky Vince Clarka. Klidně by se vyjímal i na chystaném albu navrátivších se The Stylists, kterých je Tonya členkou, případně by se nabízel remix z dílny projektu Papalescu2. Na něj skvěle navazuje jediný cover na "Focus" - "Flesh 4 Fantasy", ten spadá do tvorby Billyho Idola a dvojice Foret/Fiala se mu nebála vštípit diskotékovější drive, v němž nechybí ani zlom s poctivým kytarových sólem. Naštěstí se tak nekoná zmar podobný tomu z "Easy" s coverem "Kiss That Frog", kdy originál Petera Gabriela zadupal jakýsi až zbytečně naivní přístup.

Při podrobném poslechu "Easy" a "Focus" zamrzí zjištění, že mají podobnou šablonu v tom, jak jsou za sebou jednotlivé skladby poskládány. Každý z posluchačů proto možná absolvuje složitější cestu k odhalení, kterou kolekci má jaksi raději. Musí se však nechat, že se MikAelovi stále daří představit i tradičnější popové věci, ať už mluvíme o titulní "Focus" nebo svižnější "Storyline" - tu pro něj napsal všestranný Karel Havlíček.

Ačkoliv většina singlů z "Focus" stihla vyjít ve větším časovém horizontu, ve výsledku deska zní sevřeně, dostala svůj přesně definovaný tvar a představuje pohledy na celkem civilní témata, v nichž se MikAel nebojí poodhalit více ze sebe. Na druhou stranu ji trochu shazuje a svazuje snaha znít převážně popově, uhlazeně a přímočaře, jako by se bála otevřít většímu zvukovému experimentu, přesahu mimo zaběhlé popové mantinely. Může se však stát přestupní stanicí k věcem budoucím.