Na předchozím albu "V čajové konvici" si Květy jakoby oddechly. Spojily se s projektem, který se motá kolem komiksové holčičky Fagi. Kapela nahrála i písničky, co nepocházely z pera Martina Evžena Kyšperského. Deska to byla uvolněná, bez problému se dala poslouchat i s malými dětmi. Šlo o sbírku jednoduchých písniček, a i když tu pořád bylo dost zajímavých postupů či zvuků, byl to vlastně víc folk než alternativa. Alternativa k českému folku.

A tak Květy mohly načerpat síly a dostat chuť na syrovou desku. Jestliže v éře "Fagi" byly Květy tulipány, sněženky a heřmánek, dnes to jsou spíš kapradiny, lišejníky, plavuně a přesličky. Játrovky. Na desku se dostává až nezvyklá dávka psychedelie, zkoušejí se zajímavé experimenty a nespolupracuje se s hosty. "Bílé včely" jsou (až na jednu malinkou výjimkou) nahrávkou, na níž se podílela jen kapela sama, tedy Martin E. Kyšperský, Albert Novák, Ondřej Čech a Aleš Pilgr.

A tak jediným nečlenem kapely, který mohl do nahrávky zásadně vnést i otisk sebe sama, byl Ondřej Ježek, což Martin Kyšperský vysvětluje: "Ondra Ježek by se normálně neudržel a nahrál tam všelijaké nástroje (a on to umí!). My mu řekli, že nezveme hosty, ale on může, protože už je vlastně napůl v kapele, v rodině. Vyřešil to tak, že sice nedotáčel nástroje, ale zato nám přidal různá echa, pazvuky, skřípance i úplně sladké ozvěny. Vyrobil to ze střípků zvuku našich vlastních vyhrávek. Duchové ve stroji."

Ten, kdo kapelu pravidelně sleduje a navštěvuje její koncerty, si už v průběhu roku musel všimnout, že se v repertoáru objevují nové písničky. Šlo třeba o skladby "Lesní duch", "A. Kurosawa", "Kostra" nebo "Marko Polo". A možná, že pro mnohé bude v některých případech překvapení, do jaké polohy se ve své podobě posunuly. Zajímavý svět si našla zejména "A. Kurosawa". Kapela nahrála písničku, tu pak ale (včetně vokálu) pustili pozpátku a Martin Kyšperský do toho znovu nazpíval vokál. Vzniká tak dojem přetáčení filmu, vzpomínání, vnímání skutečnosti ve dvou parelelních světech jdoucích proti sobě. Pohled na život řízený osudem, zpětnou konfrontaci s vlastními sny.

"Bílým včelám" se povedlo vnést zajímavou ideu i do bookletu. Z lidských tkání tu vyrůstají různé rostliny, čímž se asi naprosto přesně podařilo naplnit to, čím by mohla kapela být. A zároveň došlo i k velmi pěknému grafickému ztvárnění těchto nových homo herba, nápaditá grafika bookletů je ostatně u Květů pravidlem.

Deska je navíc nesmírně pestrá. Povedlo se navodit halucinacemi a psychedelií protkanou atmosféru prostředí, kde žije "Lesní duch" (to je píseň!), tady se kapela přibližuje podobně hlubokým stavům, jež tak dobře uměli ve svých písních navodit The Doors s Jimem Morrisonem. Vedle toho tu je i jemná kratičká písnička "Tvůj dům", kde se mihne Marta Svobodová z Budoáru staré dámy. "Pole, tráva a činžáky" zas, jako by byla inspirována hudbou, kterou teď hraje s Květy spřízněná skupina Zrní.

"Bílé včely" vycházejí, podobně jako "Myjau", nejen na CD, ale i na vinylu, médiu, jež se ke Květům báječně hodí. Až si je z něj poslechnete dostatečněkrát a vytvoří se nezbytné škrábance, stanou se součástí této nahrávky. Spolu se zvuky Ondřeje Ježka tak budou dotvářet atmosféru desky, která bude ještě dlouho, dlouho, dlouho, dlouho žít svým vlastním životem.