Místo konání připadlo na v poslední době často propíraný klub HooDoo, který začal hostit i větší akce předního světového metalového undergroundu. Je vidět, že tamní provozovatelé k věci přistupují svědomitě a z výtek se snaží poučit. Kritizované nízké pódium tak doznalo výrazného zvýšení, což velmi pomohlo i zvuku. Ačkoliv byl sál obdobně narván jako při nedávném koncertu Dying Fetus, hodně slušné nazvučení svých oblíbenců si nyní mohli vychutnat i diváci v zadních řadách.

Při pohledu do sálu bylo jasné, že předkapely tentokrát nejsou pouze do počtu. Spousta lidí přišla již na první ostřílenou jihočeskou partičku Lahar. Věděli proč! Změna obsazení a do určité míry i stylu padla na velmi úrodnou půdu. Chlapíci v čele s vokalistou Banánem (ex-Balaclava) prezentují modernější přístup k žánru, který je silně ovlivněn HC a crustem, okořeněný slušnými blasty a poměrně netradičním hlasovým projevem. Klub se rychle naladil na vlnu zběsilé jízdy a pařil spolu s rozjetou kapelou. Značně kladnou odezvu pak mělo i jasné vymezení se proti stoupencům zdvižených pravic. Snad jen ze zpěvákova plivání směrem do pitu nemuselo být každému po chuti. Na druhou stranu, dříve se na pódiu i svlékal...

Jestli první kapela představila ne zcela tradiční pojetí thrashe, od Debustrolu se nic nového čekat nedalo, Kolinsova parta zkrátka jede v jasně zajetých kolejích. Debustrol rozděluje posluchače na dva tábory, z nichž jeden nedokáže vystát buranské vystupování a agrometalovou image kapely. Po hudební stránce to však pánům živě hraje výborně. Ano, invence v tvorbě Debustrolu příliš nenajdeme, ale citace žánrových klasiků v čele se Slayer jim jdou na jedničku. Takhle thrash v ČR umí málokdo a publikum to ocenilo. Jméno kapely se vyřvávalo skutečně vydatně. Jen ať si všichni ti, kteří nepřekousnou Kolinsovo časté posílání do míst, kde záda ztrácí své slušné jméno, sáhnou do svědomí, zda obdobně striktně odsuzují zahraniční interprety za jejich "fuck you" a "motherfuckers".

Tankard si dali na čas, což však na škodu nebylo. Diváci se totiž mohli alespoň dostat místním velmi výživným pěnivým mokem do té patřičné nálady. Když se pak na pódiu německý kvartet objevil, spustil se mohutný kotel, stage diving, ale především prvotřídní thrashmetalový masakr. V porovnání se slušným, ale lokálním suportem bylo poznat, že Tankard jsou jednoduše zkušení matadoři a své řemeslo za tři desetiletí na scéně ovládli perfektně. Pokud se někdo obával, že výkon kapely bude nepříznivě ovlivněn jejich nezastíranou láskou k pivu, šeredně se mýlil. Pánové totiž ze svých píp tento večer točili především muziku.

Tupláky tak tentokrát mávali do tradičních rychlých rytmů především posluchači. Tankard prezentují thrash metal v jeho všech podobách. Od pomalejších pasáží, přes slušné sólové výstupy po ty největší vypalovačky. Vokalista Gerre pak svým zevnějšek spíše než pořádného řezníka evokuje bodrého německého sedláka, ke kterému byste neměli problém ve výčepu přisednout i pokud vám metal není dvojnásob sympatický. Roli frontmana však zvládal dokonale. Pár plechovkových sice mezi skladbami urazil, na jeho hlas to však vliv nemělo, zbytek kapely se pak plně soustředil na precizní hru.

Pověstnou pivní atmosféru tak vytvářelo především natěšené publikum, které si výstižně ke svému stavu zapělo pecky typu "Slipping From Reality" nebo "Stay Thirsty!" Mnozí totiž z klubu zajisté neodcházeli uspokojeni pouze výborným thrashmetalovým večerem. Kolik ze zhruba tří stovek návštěvníků si v sobotu léčilo bolehlav legendární peckou "The Morning After" od headlinera předchozího večera?