Leckdo si myslí, že Tichá dohoda si svůj vrchol prožila spolu s vydáním jejich komerčně nejúspěšnějšího (a vůbec ne špatného) počinu "UnplugGag". Pokud si ale dobře vzpomínáte na to, co se dělo v (nejen) pražských klubech v devadesátých letech minulého století, jistě pamatujete na skvělá dvouhodinová vystoupení kapely v nebývalé formě. Šlo o šňůru, jež se vázala k nejrockovějšímu albu Dohody, šedivé desce "untitled".

Právě po "UnplugGagu" měla Tichá dohoda na výběr, kam se posunout. Zda přijmout objednávku posluchačů a soustředit se na rock-popové, nekonfliktní písničky, nebo zůstat věrna směru, do nějž od počátku patřila. Tedy být tuzemskou indierockovou kapelou. Nezapomínejme, že se psal rok 1994, hudební průmysl ještě zdaleka nebyl v krizi a na muzice se dalo pořád velmi slušně vydělat. A asi by nebyl zásadní problém vytěžit z akustických písniček maximum a pokračovat v úspěšných stopách dál.

Jenže Dohoda ovlivněná Kurtem Cobainem a Nirvanou se nechtěla smířit s rádiovým úspěchem "Marionety". A tak nahrála svou nejsyrovější desku, na níž je jedinou vzpomínkou na akustické turné také akustický "Tulák po hvězdách". Ten tu funguje jako most, díky němu je zachována kontinuita. Zbytek nahrávky se už ale vydává úplně jiným směrem. Už jen rozjezd v podobě (mnou vůbec nejoblíbenější skladby od této skupiny) "Kyselého pláče" nenechá nikoho na pochybách, co že je ta kapela vlastně zač. Zda spíš ten under nebo pop.

A tak, i když na desce vlastně nebyly rádiové singly (vzpomínám-li si dobře, hrál se právě jen zmiňovaný "Tulák po hvězdách"), což bylo ve srovnání s předchozím studiovým "UnderPopem" docela málo, povedlo se nahrát hodně soudržnou nahrávku, kterou kromě rockových kousků charakterizovaly i (zřejmě nejen hudební) experimenty v podobě triptychu "THC".

K albu v té době vznikla i zajímavá lahůdka. Singl "Tulák po hvězdách" byl doplněný tzv. "Demosessions", v nichž kapela nechala nahlédnout do své kuchyně. Ve čtyřech studiových jamech tak můžeme odtušit, jak se jednotlivé skladby vyvíjely a jak to mezi členy skupiny - v době jednoho z nejlepších personálních obsazení - dohromady jiskřilo.

Dnes se "untitled" stala těžko dostupným zbožím. Album je v současné době vyprodané, a pokud vím, na reedici se zatím nepracuje. A to je škoda. Po úspěšném loňském comebacku a reedici legendárního "Underpopu" by si ji ještě minimálně tato deska zasloužila.