Vizáží připomínají Boba Dylana v dobách "Nashville Skyline," hudebně se řadí kamsi na pomezí folku, country a indie rocku. Valnou část jejich skladeb tvoří pomalé balady. Ač se to může na první pohled zdát neuvěřitelné, desky prodávají jako housky na krámě. Na hudební ocenění, která se na ně hrnou, aby pomalu chodili s nůší a kosou. A to prosím letos vydali teprve druhé album. Tajemství úspěchu britských Mumford & Sons je zkrátka velkou neznámou.

Když před třemi lety seskupení s Marcusem Mumfordem v čele vyšel debut "Sigh No More," jednalo se o hotové zjevení. Jejich hudba, z velké části vycházející z lidovky, nepatří právě k protěžovaným stylům, které by v masmédiích dostávaly přehršle prostoru. Hudební archaismus, pro ně tak typický, v nejvyšších rotacích MTV doslova bil do očí. Civilní vystupování pak vedle namasírovaných, vyfešákovaných hvězd působilo skoro až nepatřičně. Současně je třeba říct, že k světovému věhlasu vedla trnitá cesta poskládaná z nekonečných šňůr koncertů napříč zeměkoulí.

Stejně jako na debutu i na "Babel" má hlavní slovo banjo. V kombinaci s jednoduchou rytmikou, zastoupenou v podstatě jenom kopákem, patří k hlavním rozpoznávacím znakům. Tedy když nepočítáme Mumfordův nakřáplý hlasový projev. Album přirozeně navazuje na tři roky starou prvotinu. Jak už bylo řečeno, převládají pomalé baladické skladby, chvílemi znějící opravdu až archaicky. Akustický zvuk jednotlivých nástrojů je to, o co tady jde především.

Co však aktuální nahrávce chybí, je výraznější hitový potenciál. Druhý "Little Lion Man" nebo "The Cave" bychom tady hledali marně. Tím ovšem nechci říct, že album neobsahuje silné momenty. Klipovka "I Will Wait" jedním takovým bezpochyby je. Zmíněný nedostatek výraznějších skladeb má však paradoxně konceptuální efekt. Kolekce působí celistvě a uceleně. A to i přes to, že tracklist obsahuje patnáct položek.

"Babel" je znamenité album kapely, která se namísto tvoření trendů vrací k samotným kořenům. V tom se také nejspíš skrývá kouzlo jejího úspěchu. V dnešní těkavé době, kdy se hudební trendy objevují a zase mizí, jako se na semaforu střídá červená se zelenou, je takový přístup obdivuhodný. A jak se zdá, může být i komerčně úspěšný.