Půl osmé ráno a je to tady. Stan připomíná horkovzdušnou troubu, obloha po včerejších manévrech mraků z Mordoru azurová jak z barevného modelu CMYK a z různých směrů už se začíná ozývat post-opilecké chrčení nebo roztodivné imitace zpěvu. Začíná druhý den Pohody v maximálně tradičním stylu - oči si zvykají na ataky slunce a kůži je třeba vybavit vrstvou UV ochrany. Zprávy, které se nesou z českého Rock For People, hovoří o odvrácené straně letních festivalů a já už klepu v novinářské zóně na dřevěný stůl, ať se letos bouře Trenčínu vyhnou... První den se totiž až nečekaně vyvedl a byla by škoda, kdyby se letos do lineupu protlačil škodolibý pohanský bůh Perun, jenž čtvrteční noc tancoval okolo.

Co si budeme namlouvat, očekávání před Lou Reedem nebyla vysoká. Ze zahraničního tisku se valí často dost rozporuplné reference k jeho aktuálnímu turné "From VU To Lulu" a zatím poslední deska ve spojení s metalovými dinosaury Metallikou nebyla zrovna majstrštyk (mírně řečeno). A tak mohl hlavní tahák čtvrtečního programu jenom příjemně překvapit - a to se taky stalo. Nabídl totiž opravdu poctivý průřez celou jeho kariérou, navíc chytře vystavěný, kdy epické psychedelické kusy střídaly kratší písničky, přičemž střed patřil obřím riffům z aktuální desky "Lulu" - z ní zazněly čtyři věci a otevřenému posluchači do setu zapadly skvěle. Možná taky proto, že je stylově doprovodil zvedající se vítr blížící se bouřky. Ta sice nakonec letiště minula, ale dala jedné z nejtvrdších kytarových pasáží, která kdy na Pohodě zazněla, stylovou atmosféru souboje s přírodními živly.

Reed se předvedl v solidní formě, a co jeho hlas za ty roky ztratil v síle či přesnosti, to našel v textuře a vnitřní přesvědčivosti. Hlavní silou jeho hodinu a půl trvajícího setu byl parádní sedmičlenný band, který natáhl songy jako "Heroin" nebo "I'm Waiting For My Man" tak akorát, aby sóla pomohla gradovat energii a zbytečně nedrhla. Zkreslené housle a rozeřvaný saxofon o občas až čtyři naráz hrající kytary se postaraly o erupce hluku, které krásně kontrastovaly s některými ambientními začátky písní, kdy Reed básnil a za ním se táhl mystický drone, jenž ostatně spolu s Velvety kdysi uvedl do světa populární hudby. Ze zásadních kusů, které připomíná na turné, chyběl snad jen "Sad Song", ale vynahradil si to skvělou verzí "Street Hassle" a "Walk On The Wild Side". Obě interpretoval akurátně svému věku, s téměř Cohenovským stylem, kdy spíše deklamoval a jakoby vzpomínal. Dojemné, trochu sentimentální a přitom (překvapivě) vitální a nijak senilní. A hlavně nadčasové! Václav Havel, kterému Reed i organizátoři koncert věnovali, by byl jistě spokojený.

Caribou, to je jistota! Kdykoli jsem na projekt Dana Snaitha narazil, a to ještě v době, kdy si říkal Manitoba, řadil jsem jeho show vždy k vrcholným momentům koncertního roku. A letos bych mohl pokračovat, ačkoli jeho vystoupení v obřím stanu Dome přece jenom mělo na můj vkus až příliš velké měřítko. I s tak velkým pódiem a davem si však spolu s kapelou poradil naprosto suverénně, jen škoda, že po něm Pohoda sáhla v mezidobí, kdy nemá venku nové LP.

Komu by však vadilo, že hrál sice ze dva roky staré, ale výtečné a kanadskou Juno Award oceněné desky "Swim"? Už originální verze zní jako remixy, naživo spolu s kapelou vše ještě zvýraznil. NAŽIVO musí být kapitálkami, protože Snaith si opravdu nepomáhá žádnými předpřipravenými patterny a jeho sety působí spíše jako jam hipícké kapely, která prostě dokonale ovládá technologie 21. století. Shluky zvuků a rytmických breaků v reálném čase ohýbal a rytmicky krášlil i rozbíjel, v pravý čas zvýraznil rytmus nebo melodii. Caribou jsou taneční bez ústupků v melodičnosti, elektroničtí bez chladu a mechaničnosti, libiví a multižánroví bez vlezlosti a šablonovitosti. Závěr setu byl lekcí v tranzoidním popu - nejdříve zpěvná hitovka se zabijáckou basovou linkou "Odessa" a potom hymnická "Sun", jejíž opakovaná a efekty ohýbaná mantra "sun, sun, sun, sun, sun...", nechť je hymnou letošní Pohody. Pryč Perune, pryč!

Zbylé podstatné kapely čtvrtečního programu rozebereme v našem shrnujícím reportu po skončení festivalu.