"Skládal jsem prostě o lidech, které jsem znal, a o městě, z něhož jsem pocházel," krčí rameny Lou Reed, když vzpomíná na svou průlomovou sólovou desku "Transformer" v dalším dílu cyklu Slavná alba. Pro autora a zpěváka nic neobvyklého, ve světě počátku 70. let ale tahle nahrávka otevírala témata a situace, o kterých se veřejně raději nemluvilo. Sexuální orientace, genderová identita, prostituce, drogy - dobový New York byl toho všeho plný. A přesně tomuhle městu, jeho nočnímu životu a bytostem, které jej obývaly, a také uměleckému okruhu kolem Andyho Warhola je kolekce věnována.

Těžko říct, zda by se dnes o "Transformer" mluvilo jako o nadčasovém díle, nebýt Davida Bowieho, který se, společně se svým kytaristou Mickem Ronsonem, ujal jeho produkce. Je to zvláštní, možná paradoxní situace. Lou Reed coby frontman Velvet Underground Bowieho výrazně ovlivnil - a ten mu to, v nové roli producenta, oplatil. Otiskl svou slávu do počinu někoho jiného a pomohl mu k úspěchu. "Přál jsem mu, aby mu to vyšlo. Aby natočil nezapomenutelné album," vzpomíná v dobovém rozhovoru.

V roce 1970 opustil Lou Reed kolegy ze zmíněných Velvet Underground a doslova pověsil kytaru na hřebík. Vrátil se na domovský Long Island a začal pracovat ve firmě svého otce. Nevydržel to nijak dlouho, pochopitelně. Už v roce 1971 podepsal smlouvu na sólové album. Natočil jej v Londýně a hráli mu na něm taková muzikantská esa jako Rick Wakeman nebo John Howe z Yes. Komerční úspěch se ale nedostavil. K tomu byl očividně potřeba dotek slávy Davida Bowieho.

"David byl zrovna ve městě, představili nás," vzpomíná na určující setkání Reed. "Nahrávací společnost ho považovala za osobnost držící krok s dobou. A mě navíc napadlo, že všechny dobře znějící desky vznikly v Londýně." Bowieho reakce byla až překvapivě skromná a rozhodně ne bez obav: "Když kývl na to, že se mnou bude spolupracovat coby s producentem, trnul jsem strachy. Děsila mě představa toho, co všechno už má za sebou. Přestože mezi námi nebyl tak velký věkový rozdíl, zdálo se mi, že Lou už odvedl obrovské množství práce." Jako by mezi oběma muži došlo k výměně: Reed chtěl oslovit Bowieho popové publikum, Bowie naopak směřoval k umělečtěji pojatému rocku à la Velvet Underground.

Reed se ve studiu obklopil výhradně studiovými muzikanty. Výsledkem je zvuk, který v ničem nepřipomíná jeho předchozí kapelu. Je to vlastně úplně nový projekt i začátek autorova směřování směrem ke glam rocku. "Lou byl pohodář," vzpomíná Mick Ronson. "Přišel do studia, řekl: 'Čau,' posadil se a začal něco drnkat na kytaru. Neladilo to. Povídám: 'Můžeme začít?' Žádná z kytar neladila. Tak jsem tam začal bloumat a trochu mu to doladil. Lou po mně vždycky střelil pohledem. Bylo mu úplně šumafuk, jestli to ladí, nebo ne. Prostě chtěl jen zazpívat písničku."

Sedm z jedenácti skladeb na "Transformer" bylo zbrusu nových, čtyři vznikly přepracováním staršího materiálu. Vnitřní koncept nahrávky se točí kolem nekonečné řady podivných bytostí, které přitahoval ateliér Andyho Warhola zvaný Továrna. "Psal jsem to spíše jako povídky," vzpomíná Reed. Výsledkem jsou jedny z nejslavnějších songů, které kdy Lou Reed napsal - "Satellite of Love", "Perfect Day" nebo "Walk On The Wild Side" jsou dnes klasikou.

Posledně jmenovaná píseň se, navzdory sexuálně explicitnímu textu, stala mezinárodním hitem. Reakce recenzentů byly poněkud smíšené: chválili kvalitní songwriting, ale zároveň autorovi vyčítali explicitní pojetí. Reed nicméně otevřel témata, která byla dobově aktuální - a některá, jako hledání svojí vlastní identity ve světě, si uchovávají nadčasovost a jsou platná dodnes. Zpěvák se během necelého roku vyšvihl z undergroundových sklepů až na pozici hvězdy. "Transformer" si postupně vybudoval neotřesitelnou pozici mezi nejlepšími deskami rockové historie. Oprávněně.

Pohled do zákulisí i připomínku figurek, které skladby na "Transformer" inspirovaly, nabízí další díl pořadu Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 4. června.

Cyklus článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.