Dvacetiletého pittsburghského rodáka Maca Millera už můžeme považovat za hvězdu. Přestože je teprve na začátku kariéry, za pět let rapování se od mixtapů rozdávaných po sousedství dostal ke zlatému debutu "Blue Slide Park" na americkém žebříčku Billboard. Mac vede novou vlnu úspěšných bílých rapperů. Mac sklízí pochvalná slova, nahrává jeden track za druhým, vypouští plno klipů, jezdí velká turné. A tak měla i Prahu tu čest vidět toto svěží jméno, když k nám zavítal v rámci velké šňůry k mixtapu "Macadelic", která však pro českou zastávku dostala název "The Blue Slide Park Tour ".

Po sedmé hodině před Roxy stála už slušná řada lidí, nakonec dovnitř začali pouštět až těsně před předskokanem Pauliem Garandem, který začal v 19:30. Pokud se návštěvníci těšili, že se konečně v klubu schovají třicetistupňovému horku venku, dole je bohužel čekala regulérní sauna. Na extrémní horko si stěžovali i vystupující a spolu s povolením kouřit a velkým chumlům lidí byl prostor v Roxy silně zdraví nebezpečný. Omdlít jsem však nakonec nikoho neviděl, ani když se holky rozpištěly při příchodu Paulieho. Toho pořádající agentura Fource vybrala k Millerovi dokonale, své publikum zcela sdílejí.

V Roxy se totiž setkala zajímavá společnost. Miller nenadchne ortodoxní hiphopery, a to je jeho kouzlo: našel si své obecenstvo ve stejně starých bílých vrstevnicích, kteří by asi jinak o rap ani nezavadili. Stejně jako BPM, resp. velká část labelu Ty Nikdy. Vystoupení Paulieho s Kennym Roughem jako DJem se tak velmi líbilo a čtyřicet minut si mladé hipsterské obecenstvo užilo. Zahráli všechny osvědčené skladby jako "Hood" "Nonstop" nebo "Imprese ulic" a slyšeli jsme i Paulieho sloky z povedených novinek na Ty Nikdy desce "Label", konkrétně "Závist", "Flowtky" či "Horolezce". Dvakrát se Kenny Rough předvedl se saxofonem a věřím, že i benjamínci v publiku takové "(I Can't Get No) Satisfaction" The Rolling Stones poznali.

Na půl deváté byl v line-upu nastaven start Millerovy show a natěšené publikum už jej začalo mohutně vyvolávat, včetně předvedení ikonického hooku z "Knock Knock". Po pěti minutách se dočkali, jejich vrstevník a idol Mac se objevil na pódiu v brýlích a nečekaně zahradnickém kloboučku místo jeho klasické kšiltovky. Brýle v tom vedru zanedlouho sundal, pokrývka hlavy však zůstala na svém místě po většinu show a v zadních řadách tak rapperovi do obličeje příliš neviděli.

Z fotek vyfocených kompaktním fotoaparátem však vidíte, že to byl opravdu on. Regulérní profesionální fotografování bohužel jeho management nedlouho před koncertem zcela zakázal. Místo deseti profi fotosetů ale na Faceboocích a YouTubech najdeme milion příšerných fotek a videí, každá třetí pracka totiž držela nějaké to nekvalitní nahrávací zařízení místo toho, aby si užila koncert. Jinak ale bylo publikum fantastické, Millerův bezprostřední projev maximálně žralo a v refrénech mu energii skvěle vracelo.

Zaplněné Roxy nejvíce skákalo a mávalo při hitech "Loud", "Knock Knock" nebo "Frick Park Market", užilo si ale i pomalejší skladby jako "Best Day Ever" či "Missed Calls", při kterém se obecenstvo spontánně roztleskalo do rytmu. Mac do setlistu přidal i ukázku "Big Poppa" The Notoriouse B.I.G.ho, kterého považuje za velkou inspiraci k rapování. Svůj set ukončil skladbou "Donald Trump", která ho nejvíce proslavila.

K vystoupení lze mít pouze dvě výtky: zvuk rozhodně nebyl dokonalý a jeho slovům bylo v záplavě zvuku špatně rozumět a, co zamrzí nejvíce, celá show trvala pouze pětapadesát minut. To je málo i na klubový koncert a Mac Miller se mohl předvést aspoň o něco déle, dát přídavek. Chápu ale, že z té sauny chtěl rychle pryč.