Na své nové řadové album nechal Lenny Kravitz své fanoušky docela čekat. Nyní se pod názvem "Lenny" konečně dostává na pulty a jeho příznivci mohou očekávat dvanáct nových, místy rockových, místy trošku elektronických, ale každopádně téměř bez výjimky výborných písniček, které si Kravitz složil, nahrál i zprodukoval úplně sám.
Po pěti albech si
Lenny Kravitz dal před nějakou dobou pauzu a vydal "Greatest Hits", na kterých se nacházela jediná nová písnička s názvem "Again". Z té se ovšem stal obrovský hit a samotného výběru se prodalo téměř deset milionů kusů, což je pro rockového zpěváka na dnešní dobu velmi slušný výkon. Snad i proto mu práce na další desce nešla zrovna od ruky a dokonce se u něj na čas dostavil i jistý skladatelský blok, který se prolomil až ve chvíli, kdy se vydal na dovolenou a po večerech si jen tak pro radost brnkal. Brnkal si ale pravděpodobně velmi dobře, protože jeho nové album s prostým názvem "Lenny" je opět výborné.
Pokud by se o nějakém albu dalo napsat, že je sólové, tohle je jím určitě. Lenny nejenže všechny skladby složil (jen ve dvou mu pomohl Craig Ross), ale i nahrál téměř všechny nástroje, desku si i produkoval a samozřejmě nazpíval. Podobné "sólovky" se mnohdy zvrhnou v nudné a sebestředné nahrávky, ale to téhle desce rozhodně nehrozí.
Už jsou sice pryč časy, kdy byl Kravitz opravdu tvrdý rocker (jakkoli můžete namítat, že jen vykrádal své vzory), takže i novinka je docela měkká, ale i tak se mezi dvanáctkou písniček najde i údernější věc. Třeba hned pilotní singl "Dig In" je tak na hranici toho, co česká rádia ještě dokáží zahrát, ale i tak se jedná o velmi povedenou rockovou vypalovačku v duchu jejích slavných předchůdkyň z pera Kravitze. V podobně rockovém duchu a v ještě rychlejším tempu se nese skvělá "Bank Robber Man", v níž se svěřuje se zážitkem, kdy byl omylem zatčen jako bankovní lupič, či úvodní "Battlefield Of Love". Ačkoli je album postaveno hlavně na kytarách, Kravitz se v některých písničkách nechal inspirovat i elektronikou a vznikly tak opravdu zajímavé věci jako pomalá "Believe In Me" či jednoduše skvostná "You Were In My Heart". Právě tyto "výlety jinam" zabraňují desce, aby se stala případně nudnou a po trošce elektroniky má člověk chuť zase na další rockovou pecku. Komerční i kvalitativní jistotou byly u něj vždy balady, které se povedly i tady. Ať už výše zmíněná "Believe In Me" či "Yesterday Is Gone" nebo "A Millions Miles Away", všechno to jsou hodně dobré balady, které by se v playlistu rádií vyjímaly opravdu pěkně. Snad jen závěrečná "Let's Get High" není zrovna perla, ale i tak je pořád hodně dobrá.
Lenny Kravitz na své nové desce dokázal spojit to, proč byl v minulosti tak úspěšný, okořenit to novými postupy a hlavně napsat dvanáct výborných písniček, jejichž kvalita není nijak kolísavá, i když každý si mezi nimi najde ty nejoblíbenější. Takhle se dělá rock pro rádia i zmlsané posluchače.