Hudební pohlednice z letního Islandu

Dle časopisu Rolling Stone jsou islandští zelenáči Of Monsters And Men novými Arcade Fire. Věčná škoda, že nejsou novými Rolling Stones. Jejich debut "My Head Is An Animal" nicméně opravdu nabízí k poslechu vhodný materiál jedné melodické, energické kytarovky s pozoruhodným přesahem, na tom se zase shodneme.

7/10

Of Monsters And Men - My Head Is An Animal

Vydáno: 27.04.2012 (v Evropě)
Celkový čas: 63:28
Žánr: indie-folk

Skladby: Dirty Paws, King And Lionheart, Mountain Sound, Slow And Steady, From Finner, Little Talks, Six Weeks, Love Love Love, Your Bones, Sloom, Lakehouse, Yellow Light, Numb Bears

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Björk, Sigur Rós, Múm. Na koho z Islandu si ještě vzpomenete? Nó? Nově si zapamatujte Of Monsters And Men, folk-indiepopovou kapelu, která předloni zvítězila v tamní talentové soutěži Músíktilraunir. Pětice seveřanů a zpívající seveřanka pak vkládané naděje naplnili zářijovým živelným debutovým albem "My Head Is An Animal". Loňská deska se na konci letošního dubna dočkala celosvětové distribuce pod záštitou Universal Music. A tím vším pohádka nekončí, ale teprve začíná.

Of Monsters And Men dnes musejí líbat nahrávací pulty zámořských online rádií KEXP a Radio 104.5, která celý hype spustila ještě v době, kdy kapelu znali povětšinou jen návštěvníci Iceland Airwaves festivalu. Teprve poté se ozvali z Universalu - to jen aby bylo jasno, jak Nanna Bryndís Hilmarsdóttir (voc), Ragnar þórhallsson (voc/g), Brynjar Leifsson (g), Arnar Rósenkranz Hilmarsson (dr), Kristján Páll Kristjánsson (bg) a Árni Guðjónsson (acc/org) ke globálnímu věhlasu přišli.

K pilotnímu singlu "Little Talks", který už byl několik týdnů v rotacích, byl zjara natočen zajímavý atmosférický vizuál. Démonický videoklip - za přispění chytlavosti songu - rozsvítil novou hvězdu. Počet zhlédnutí videa se na YouTube tři měsíce od zveřejnění přehoupl přes pět milionů. Chutné, hutné, přitom tak dobře stravitelné hudební aranže v kombinaci s mystickým, mýtickým textem - a vizuálem - uhranuly především Spojené státy, kde se singl "Little Talks" dokonce probojoval na osmdesáté místo v žebříčku Billboardu.

Příjemná barva zpěvaččina hlasu vám bude evokovat toliko různých jmen, na kolik jste hudebně zběhlí. Ale Of Monsters And Men jsou samozřejmě stejní (nebo alespoň podobní) jako každá jiná indie kapela, jen umějí sakra dobře zacházet s přirozeností (nepůsobí anonymně a sterilně, spíše familiérně a přátelsky), hravou melodikou, čistotou zvuku, vokální lehkostí a vrstvením zvukových ploch na sebe, to jediné je od průměrných kytarových spolků odlišuje. Na jejich debutu se pak produkčně podíleli floutci mající v životopisech položky jako Arcade Fire, Kings Of Leon nebo Florence And The Machine.

Jako celistvě harmonická deska "My Head Is An Animal" funguje náramně, absence dalšího hitu, vyjma toho monstrózního, nikoho netrápí. Pokud to ovšem s budováním celosvětového jména Of Monsters And Men myslí vážně, je pravděpodobné, že ve své snaze narazí a stanou se jen jednou z kapel, které si pamatujeme pro jedinou konkrétní píseň.

Za pravdu tomuto tvrzení ostatně dává i prozatímní nijaké přijetí druhého nasazeného singlu "Dirty Paws", proti naopak hovoří peak desky v Billboardu (šesté místo). Nicméně, co se hitovosti - netvrdím, že kvality - týče, nikdo mi nevymluví, že jsou zbylé písně na debutu o několik lig níže než premiérový singl. Ten posluchače naplní poněkud většími očekáváními, než jaké jsou Of Monsters And Men zatím schopní splnit.

• Jak to slyším já (Martin, 18.07.2012 20:18) Reagovat

  Aby jsem se přiznal, tak s "recenzí" musím nesouhlasit a tím nemyslím s bodovým ohodnocením, na které má každý své vlastní právo, ale spíše se samotným textem.
  Album jsem začal poslouchat asi před týdnem a přiznám se, že mi od té doby hraje kdekoliv, kam má bytost vkročí. A můžu vám odpřísáhnout, že se to dá brát čistě doslovně (PC, mobil/MP3, auto), tak i obrazně, jakožto v hlavě přehrávající si úseky jednotlivých písní a to hlavně díky naprosto osobitému a výraznému "HEJ", které doprovází celé album.
  Je sice moc pěkné, že se dozvím o historii kapely, popřípadě útrapy/štěstí kolem vydávání alba, ale myslím si, že by si tyto informace neměli ukousnout 2/3 recenze. Kdo bude mít o takto podrobné informace zájem, tak se velice rád podívá na wikipedii.
  Pro případné posluchače by jsem také chtěl dementovat prohlášení, že zbylé písně jsou o několik lig níže, než premiérový singl, což je vzhledem k albu, kde jsem nezaznamenal prakticky jakékoliv kvalitativní výkyvy holý nesmysl. Spíše se tady jedná o preference jedince a za mne osobně by se Little Talks MOŽNÁ dostalo do top. pětky z alba.
  Vzhledem k tomu, že se o zbylých deseti (v případě americké a evropské verze) písních nic nedozvíme, tak na mne celá recenze působí jako recenzování singlové verze alba (2 singly + 1 videoklip).
  Myslím si, že Of Monsters And Men v čele s tímto albem si zaslouží více, a proto by jsem těm, které tato recenze odradila od poslechu/koupi přesto album velice doporučil. Vyzařuje z něj velice povzbudivá energie a hlavně osobitost.
  
  Za mě 8,5... možná 9/10.
  
  

  • Re: Jak to slyším já (ája, 19.07.2012 23:50) Reagovat

    Naprosto souhlasim, album je mnohem lepší, než vyznělo z recenze. S tou "hitovostí" je to možná pravda, asi ostatní písničky nezaujmou takovou masu lidí. Ale já si tuhle kapelu našla díky Little Talks zbytek alba si okamžitě zamilovala. A zrovna Dirty Paws je moje nejoblíbenější z alba... asi spíš kvůli textu. A hlavně texty jsou to, co mě na nich baví.
    
    

    • Re: Jak to slyším já (nexte, 25.07.2012 15:53) Reagovat

      taky souhlasím , 9/10, dirty paws rules!!!!!!!!!
      
      

  • Re: Jak to slyším já (Ilonka, 29.07.2012 07:26) Reagovat

    A co bys čekal od T.Parkana, jehož top artist je Take That
    
    

    • Re: Jak to slyším já (Tomáš Parkan - musicserver.cz, 15.05.2013 10:53) Reagovat

      Čirou náhodou jsem se dostal k recenzi kolegy Bendy a přiznám se, že jsem nějak nepochopil vaši reakci, respektive co mám s touto recenzí společného. Nehledě na to, že ačkoli mám Take That rád, neřadím je mezi své top artist.
      
      

Nejvíc nej: Hudba v roce 2025 napříč žánry aneb Co byste neměli minout podle Honzy Trávníčka? Když jsem začínal psát o muzice, čtenáři i interpreti řešili, jestli danému albu bude udělena šestka, nebo sedmička. Jenže jak hudby vychází čím dál víc, skutečně důležitým faktorem není výsledné číslo, ale to, že se o... čtěte zde

Vydáno: 04.02.2026 20:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

Nové desky 4/2026 - od Kula Shaker přes Labrintha po Sébastiena Telliera Po minulém hvězdném týdnu jako by se do hudebních novinek vrátil vánoční čas. Budou vám tedy muset stačit psychrockeři Kula Shaker, chameleon Labrinth, indie rockeři Cast, punk-rockoví Buzzcocks, americký rapper Don Toliver nebo... čtěte zde

Vydáno: 04.02.2026 14:30 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Hudba v tisku: Dvojím pohledem: Kniha "Ženská práce" Pavla Klusáka vypráví příběhy žen, bez nichž by rock a pop vypadaly jinak Dnes už se nad tím ani nepozastavíme. Popové divy ohromují velké haly, holky s kytarou bouří v klubech, rapperky přinášejí jedinečný pohled na svět, producentky dotvářejí hudební jazyk jiných. Ještě relativně nedávno to bylo... čtěte zde

Vydáno: 04.02.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku

9/10

Recenze: Velkolepý comeback Kensington se vydařil. "First Rodeo" připomíná otevření balíčku chipsů První místo v nizozemské albové hitparádě a natřikrát vyprodaná hala Ziggo Dome. Vzhledem k síle comebackových singlů s novým zpěvákem Jasonem Dowdem se dalo čekat, že velkolepý návrat na scénu nebude propadák. Ostře sledovaná... čtěte zde

Vydáno: 03.02.2026 15:00 v sekci Recenze

Nejvíc nej: Apashe míří do Prahy. Podívejte se na šest jeho klipů, u kterých budete tančit skrz slzy Belgický hudebník a producent proslul mixováním klasické a elektronické hudby. Léta s ním spolupracuje třeba videoherní společnost Ubisoft, která jeho díla použila do trailerů her jako "Assassin's Creed" nebo "Far Cry". Už 6. února... čtěte zde

Vydáno: 03.02.2026 08:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej