Bez velkého haló vychází výběr brněnské kapely Narvan, která se smutně nejvíc proslavila minulé léto, kdy její hlavní duše, zpěvák Mario Feinberg, a také kytarista Martin Pokora, zahynuli při automobilové nehodě při cestě na koncert. To samo by bylo dobrým důvodem pro vydání výběru, ovšem základním předpokladem je hlavně hudba - a hudba Narvanu stojí za takové připomenutí.

Výběr vychází ze třech vydaných alb, prvních dvou u BMG ("Bez filtru" z roku 95, "N2" z roku 96), třetí "L.O.V.E." vyšlo samonákladem (původně mělo vyjít pod křídly B&M Music, to nakonec vydalo jen dva singly) v roce 2000. Na osmnácti skladbách jsou všechny tři desky zastoupeny rovnoměrně, jen druhou reprezentují pouze čtyři kousky, a to na úkor dvou dosud nevydaných skladeb. Nikde se nedočtete, z kterého období novinky pocházejí, ale soudím, že nejspíš ze závěrečné fáze. Vůbec provedení desky mi připadá odbyté, kromě textů skladeb booklet obsahuje krátkou "bajku" "Přátelé", jejíž smysl mi nějak uniká, a to je všechno. Žádné údaje ke členům kapely, k deskám, prostě nic. Možná to byl záměr, ale stejně je to slabota. A na obalu rádoby světové "including 18 tracks (featuring 2 new releases)" je opravdu úsměvné, už vidím zástupy anglicky hovořících osob kupujících si díky tomu tohle cédéčko.

Dosti hnidopišství, pojďme k hlavnímu - muzice. Na výběru se po letech ukazuje, že je poněkud nepochopitelné, že Narvan v polovině 90.let neprorazil i navzdory podpoře velké firmy (je fakt, že to asi až přehnala a ofenzíva Romana Holého a spol. přišla pro Narvan trochu pozdě). Jejich funky (pop)rock je totiž velmi dobře zvládnutý, bez zvláštních úkroků stranou (i když na poslední desce...), ale stejně - fun(k)gující tepající muzika s výraznou basou, s občasnými kytarovými přitvrzeními se neztratí. Přirovnávat je k Red Hot Chili Peppers by bylo trochu vedle, taky ne každá skladba byla perla, ale právě proto je výběr vhodným formátem. Na něm však zase tolik nevyzní postupné (od alba k albu) uklidnění od crossoverověšího funky částečně směrem k pomalejším, náladovějším a částečně k veselejším a "popovějším" skladbám, i když funky byli Narvan pořád.

Některé skladby z první desky působí ve srovnání s novějšími "neprůrazně", jednoznačně bych dal přednost většímu zastoupení druhého titulu. Také lépe chápu, proč singl "L.O.V.E." měl relativně nečekaný úspěch v rádiích - obsahuje v té době trendy klávesové party a echa, a to na lidi zabralo (tím nemyslím, že by to byl ze strany kapely úmysl), pro mě však nejslabší (i textově) věc na desce. Z těch silnějších skladeb bych jmenoval "Nebudu se bát", "Od první chvíle", "Trable" (blues načichlá věc se skoro country kytarou a harmonikou), "Bez blinkru", "Pomalu se probouzím" nebo "Kulatej svět". Také obě novinky se povedly, víc melancholický "Déšť" s refrénem "svět patří těm, kdo vydrží/nebe je pro ty, co se dlouho nezdrží". K pozitivnímu dojmu z muziky Narvanu přispívá projev Mária, který nejen díky kvalitnímu frázování, ale i texty k téhle muzice pasuje. Apropos texty, nejsou jen nutným doplňkem k hudbě, některé v smutně humorných obrazech výborně vystihují "nerovnosti života", i když některé jsou nenáročnější.

"Limity jen v tvý hlavě jsou", zpíval Mário. Narvan už bohužel nemůže ukázat, kde ležely jeho limity, mohli jsme se nadít ještě zajímavých věcí, myslím, že na to měli. Nenadějeme, ale tohle CD je dobrým připomenutím, že záleží na každém z nás, co a kdy uděláme s vlastními limity. Díky, Narvane.