Většinou když píšu, snažím se vyhýbat klišé, občas i působit nezaujatě, teď mi to ale nepůjde. Miluju tvorbu Emilie Autumn. A vůbec nevím, jak teď začít: včerejší večer jsem si moc užil, celý ten koncert ale přebíjí ta hodinka odpoledne, kdy jsem měl možnost si s touto osobitou slečnou, která na pódiu působí odtažitě, spíše jako afektovaná diktátorka (v reále je ale tak roztomilá, že by roztál asi každý), popovídat. Říkejme tomu alibismus nebo fanouškovská próza, která patří na blog, pokusím se sice psát distinguovaně a s patřičným odstupem, ale...

Vystoupení mělo začít v sedm hodin, ovšem vzhledem k tomu, že se v tu dobu teprve otevřely brány kulturáku, museli si zúčastnění ještě hoďku počkat. Hodina sem, hodina tam, někteří fanoušci, ti více hardcore, byli na místě už od poledních hodin a byli samozřejmě i patřičně ozdobeni. Ona míra vizuálního přívrženectví s postupem času klesala, takže ti, co přišli jako poslední (a měli tak nejvíce času na potenciální přípravu adekvátního vizuálu), byli paradoxně už "jen v černém".

Prostory, kde se akce konala, byly velice zvláštní. Polovidlácký kultůrák s kapacitou pro údajně dvě stovky lidí, někde v dupě u Prahy, se stylovou knajpou. Budiž. Plesy tam bezpochyby musej bejt fajnový, ale Emilie a celá ta její teatrální half-playbacková morbidita patří prostě někam jinam. Užil jsem si to moc před lety v Dojčlandu, v Matrixu, jó, to bylo moc fajn. Jediné, co bylo ale doopravdy na škodu, bylo, že "někdo" aktérům výslovně zakázal ohýnky a konfety. Díky, Obscure Promotion! Ani by mě to tak nenasralo, kdyby se mi Emilie nepochlubila, jak je za poslední týden dvakrát popálená na ruce a že "se mám na co těšit, protože to dneska bude fakt maras".

Před startem doprovázely atmosféru kuriózního sálu muzikálové melodie poněkud staršího data, což mělo ryze bizarní výsledek; kultůrák z půlky zaplněný emo-goth-victoriandustrial mládeží se vydřeně pohupoval s výrazem WTF (FYI "why the face") a víceméně spořádaně čekal, co přijde. Asi sedm minut po osmé vystřídalo občasný potlesk a volání "Emilie!" i slavné festivalové "Hovnooooo". Jenom na to se ostatně čekalo, pak už show mohla pokojně začít. Intrem byl kousek "Best Safety Lies In Fear" a prvním řádným číslem bylo (jako tradičně a už léta) "4 O'Clock". Několika kulisami zastavěnému jevišti dominovaly veliké kruhové hodiny, v jejichž ciferníku se postupně jevily siluety ujetého gangu muzikantky (Bloody Crumpets - The Blessed Contessa, Captain Maggot a The Naughty Veronica) následovány samotnou Emilií (v nosaté škrabošce).

V průběhu "koncertu" se na pódiu zpívalo a tancovalo, mluvilo i recitovalo, hodovalo (všichni v sále samozřejmě ochutnali čajík, pečivo i keksy "z druhé ruky"), šplhalo po hodinách, plazilo po mřížích, jezdilo na vyleštěném kolečkovém křesle (originál z blázince), líbalo (i jazykem, ale jen holky s holkama), prostě normální koncert. Sice bez ohýnků, ale... Moc pěknou památku mají zajisté i dvě našinky, které si Veronica vyvolila pro svou líbací Rat Game.

Jak jsem již zmínil, nejednalo se o klasický koncert. Emilie Autumn koncipuje svou show jako muzikál. Hudební složku tak neobstarala živá kapela, jednalo se z větší části o half-playbacky, do kterých se zpívalo naživo. A kupodivu i dobře, ale tak to jsou asi ty roky dřiny a praxe bez keců kolem. Došlo i na pseudo-cembalo (v "Mad Girl"), naopak na housličky se hrálo jen sporadicky, bohužel, už tomu není tak jako dříve.

Jakžtakž lascivní produkce zabrala návštěvníkům bezmála dvě hodiny. Setlist obsahoval devatenáct kousků, z nichž osm bylo publiku známo z éry "Opheliac" a zbytek tvořily nové skladby z chystaného alba "F.L.A.G." ("Fight Like A Girl"). Ty do programu výborně sedly, ať už to byl hitový titulní song nové desky, naléhavé "Take The Pill", groteskní a dvojsmyslné "Girls! Girls! Girls!" anebo hymnické "One Foot". Neodbytné publikum si vytleskalo dva přídavky, které koneckonců byly už natištěné na seznamu a během kterých se Emilie vyznala z toho, že s gangem strávila v Praze celý pátek, že se jí tam moc líbilo a že jí česká metropole připadla jako nejromantičtější místo, kde kdy byla.

Většina návštěvníků věděla dopředu, co je čeká. Večer nenarušily žádní techničtí ani jiní šotci, takže s největší pravděpodobností nás jelo domů spokojených více. Z vystoupení šel, po těch letech, cítit znatelný posun, překvapivě ale ne jiným hudebním směrem, nýbrž tím "formálním". Výsledkem tohoto letitého vývoje Emilie Autumn bude muzikál, založený na autorské biograficko-fantasy novele "The Asylum For Wayward Victorian Girls", který by měl mít premiéru v Londýně na některých z westendských prken v roce 2014. O tom, ale nejen, se zanedlouho dozvíte více v rozhovoru. Pro teď alespoň zdravice.