Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

S M-16 vstříc zářné budoucnosti

Vydáno: 16.04.2012 00:00 v sekci Recenze - Simona Knotková | foto: facebook interpreta

Debut dvojice Sleigh Bells "Treats" byl skoro jako druhé (a to doslova) Nagasaki, která způsobilo pořádný povyk (nejenom) na newyorské scéně. Jestli si myslíte, že nic tak ambiciózního a úderného už nemůže znovu přijít, máte pravdu. Na dvojce "Reign Of Terror" máme totiž čest se zcela jiným kalibrem. Těžším!

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
9/10

Sleigh Bells - Reign Of Terror

Vydáno: 20.2.2012
Celkový čas: 36:29

Skladby: True Shred Guitar, Born To Lose, Crush, End Of The Line, Leader Of The Pack, Comeback Kid, Demons, Road To Hell, You Lost Me, Never Say Die, D.O.A.

Vydavatel: Sony Music

Myslím, že tu pohádku o osudovém setkání v brazilské restauraci, které skoro přes noc udělalo z Dereka Millera a Alexis Krauss hvězdy, zná každý. Jen málo lidí už ví, že to zas taková pohádka nebyla. Že Sleigh Bells možná vyprodávali koncerty, jejich alba šla na odbyt a kritika taky nešetřila slovy chvály, ale jedna polovina dua z toho úspěchu zase tak moc neměla. Dereka Millera, tvůrčí centrálu celého projektu, potkaly za uplynulé tři roky dvě tragédie: v roce 2009 se mu táta zabil na motorce, o rok později byla jeho mámě diagnostikována rakovina. Za titulem a celým vyzněním druhého alba newyorské noise-popové kapely, následovníka debutu "Treats", nehledejte tedy žádnou snahu o stylovost, ale skutečnou osobní krizi jedince.

"Treats" bylo v podstatě jenom takovým výkřikem do tmy. Rána uprostřed klidné půlnoci. Millerovy kytary trhaly uši, Alexis Krauss do toho jemným hláskem (který ovšem také dokázal pořádně prověřit okenní tabulky, když na to přišlo) lhostejně odříkávala fráze a trendy popaři se zase měli s čím v pátek večer vytahovat. Byla to sice velice výživná vitamínová bomba, ovšem s omezenou působností. Když jste odkryli pozlacený obal, zjistili jste, že pod tím hyp(st)er-ultra-cool zvukem nic víc není. Že tam prostě i na desátý poslech uslyšíte to, co jste tam slyšeli už na ten první. Neříkám, že to všechno bylo špatně, byla to strašně fajn nahrávka a všechny ty kladné kritiky byla zcela oprávněné, ovšem jít do toho podruhé? Nejsem si tak moc jistá, jestli bychom dvojitou porci unesli a jestli by to unesla vůbec sama skupina.

Nové album už není plné líbivých efektů, zběsilých riot rytmů a vybuchujících kytar. Není to další ušní průplach, místy bez hlavy a pat, máme tu melodie. Nečekejte už další vztekle vykřikované slogany, jsou tu smysluplné texty. Sleigh Bells zvolnili tempo a posluchačům odhalují vše, co se pod tou vrstvou hluku a outsiderské nasranosti, kterou jsme měli tolik rádi, skrývalo. Chytlavý party feeling je pryč. V textech rovněž není žádného místa na vtípky. Skrz naskrz jsou nasáklé beznadějí a rezignací. Je už jen na vás, jestli se přes tu bezvýchodnost dokážete přenést, nebo se s texty budete sebedestruktivně ztotožňovat.

"Reign Of Terror" není jenom nadvláda teroru, ale také nadvláda kytar, hrozivě ujíždějících s řezavými vazbami a těžkými riffy, které popový základ tentokrát zcela převýšily. Právě kapely jako Def Leppard, Metallica nebo Pantera měly na nahrávání druhé řadovky největší vliv. Sprostým vykrádáním bych to ale určitě nenazývala; spíš se jedná o vděčnou poctu dítěte odkojeného osmdesátými roky svým kytarovým hrdinům. Dvojka nabízí i více prostoru pro zpěv Krauss. Holka to se svým nijak výrazným hlasovým fondem bude mít na koncertech sice ještě o něco těžší, ale kdo bude stát o čistý pěvecký projev, zajde si asi raději na operu než na stroboskopový rachot od Sleigh Bells.

Agresivní "True Shred Guitar" je dostatečně rozjetý otevírák a zároveň poslední sbohem za "Treats". Track podobně energického ražení je ale na desce spíše výjimkou. Většina skladeb se táhne v pomalém tempu a nejsou na nich ani stopy po drzé prvotině, na které si Sleigh Bells ještě vesele malovali ve škole a odstřelovali všechny roztleskávačky v dosahu. První vypuštěná skladba "Born To Lose" skoro až výsměšně dementuje všechny pozitivní a motivující songy, které kdy v hudebním průmyslu vyšly. "Když se chceš zabít, bejbéé, tak to prostě udělej," zní ve zkratce její základní poselství.

A přesně na této odzbrojující a nekompromisní upřímnosti je "Reign Of Terror" založeno. Miller šel až na dřeň svým osobním démonům a všechny své hrůzy a úzkosti, které za poslední tři roky zažíval, do alba promítl. Je více než jasné, že v "Leader Of The Pack" je právě jeho otec tím, co se "už nikdy nevrátí". "End Of The Line" zase zní jako dopis na rozloučenou ("Víš, že to takhle nemuselo skončit, ale tohle je konec kapitoly, tak sbohem!"). Od osobní roviny se vymyká pouze "You Lost Me" vyprávějící skutečný příběh dvou teenagerů, kteří se v roce 1985 rozhodli spáchat dvojitou sebevraždu. K němu se Miller bez mučení přiznal, že si tak trochu vypůjčil melodie z klasického songu od Def Leppard "Hysteria".

Přesto i na této desce plné stínů a přeludů je jeden song s pozitivním nábojem, a tím je právě úvodní singl "Comeback Kid", který má být první skutečnou tvůrčí spoluprací Krauss s Millerem. Hravé popové melodie a nakopávací text ("Odešel jsi, ale jednoho dne se zase vrátíš") v sobě nesou naději, že ať už bylo sebehůř, zase se to zlepší. Možná by se nejlépe hodil na poslední místo tracklistu. To by ovšem "Reign Of Terror" musel být o sladkém americkém happyendu, a o tom je sotva. Proto desku zakončuje "D.O.A.", to nejděsivější probuzení z noční můry, kdy se ocitnete v noční můře ještě větší - ve vašem životě. Krauss se v něm napůl v bezvědomí už jenom nevěřícně ptá: "Jak je možné, že nikdo nevěděl, jak ten refrén měl pokračovat?" Dokonalé vyvrcholení téhle temné kroniky psychického úpadku.

"Reign Of Terror" je lepší deska než debut v mnoha ohledech. Její produkce je promyšlenější, aranžmá nápaditější. Celkově se zdá, že se Sleigh Bells zvukově konečně našli. Nalezli svůj jedinečný styl, ve kterém jim to opravdu sedne a pohybují se v něm bezpečně. Výsledkem jejich pětiměsíční práce je exkluzivní heavymetalová nahrávka. V džínových bundách, raybankách na nose, s em-šestnáctkou na zádech a s duchem osmdesátých let vás přesvědčí, že i být zrozen k prohře může být důvodem k hrdosti.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • opozdeny april? (Marek, 16.04.2012 13:14) Reagovat

    Je to jako roxette pro panenky, udernost zanika v gulasi pseudoskatulek 90tych let. Neco do sebe to ma, ale to hodnoceni mi prijde uplne mimo ...

  • Další (Midlake, 16.04.2012 21:20) Reagovat

    Další takřka geniální deska, po které po měsíci neštěkne pes :-

    • Re: Další (dadel, 19.04.2012 10:01) Reagovat

      Vyšla už před dvěma měsíci a psi stále štěkají

  • Mno, (Jan Trávníček, 17.04.2012 00:40) Reagovat

    Reign Of Terror jsem slyšel zatím dvakrát a pokaždé jsem si to sám pro sebe zhodnotil jakože "takovouhle divnou změť zvuků poslouchat nemusím". Tak si říkám - devítka? Hmm, ještě tomu zkusím dát šanci, ale nechce se mi věřit, že by tohle byla jedna z těch desek, které "rostou s časem a více poslechy"...

    • Re: Mno, (Jaromir83, 17.04.2012 09:38) Reagovat

      já nevydržel ani všechny ukázky na amaz0nu do konce. pro mě vyloženě one-hit-wonder (Riot Rhythm) skupina

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Elton John - Já 9/10
Recenze: "Já" popisuje skutečný Rocketmanův příběh "To nejlepší na rock and rollu je, že i někdo jako já se může stát hvězdou," svěřuje se Elton John ve své informacemi nabité biografii. Kniha s názvem "Já" velmi čtivou formou přibližuje nejenom životní eskapády, ale i nitro... čtěte zde
Vydáno: 29.11.2020 08:40 v sekci Recenze
0
Makrorecenze "Power Up" AC/DC
Makrorecenze: Makrorecenze "Power Up" AC/DC Když AC/DC ohlásili, že přece jen vydají ještě jednu řadovou desku, oko nejednoho rockera určitě nezůstalo suché. Všechny máničky si "Power Up" určitě užívají, ale jak pravděpodobně poslední album legendárních australských... čtěte zde
Vydáno: 28.11.2020 08:30 v sekci Recenze | Makrorecenze
4
Korupce, bílí muži a málo vagín aneb Kdo smí dostat Grammy
Na okraj: Korupce, bílí muži a málo vagín aneb Kdo smí dostat Grammy Zatímco dřív se hudebníci do užšího nominačního výběru Grammy nedostávali jednoduše proto, že podle hodnoticí akademie někdo vytvořil lepší dílo než oni, dnes za to může rasa, pohlaví nebo korupce. Také vyhlášení nominací... čtěte zde
Vydáno: 27.11.2020 12:15 v sekci Publicistika | Na okraj
38
Pohled do českých hitparád - 47. týden 2020
Mirai ovládli rádia s "I přes to všechno", Jaromír Nohavica má nejprodávanější album Domácím žebříčkům tentokrát kralují umělci z Moravskoslezského kraje. Nejhranější písní v rádiích se stala "I přes to všechno" od frýdecko-místecké party Mirai. Albové pořadí opanoval symbol Ostravy Jaromír Nohavica s... čtěte zde
Vydáno: 26.11.2020 21:01 v sekci Novinky | České hitparády
2
Aneta Langerová - Dvě slunce 7/10
Recenze: "Dvě slunce" Anety Langerové zahřejí hlavně trpělivého posluchače Autorsky plodná spolupráce s Jakubem Zitkem na albu "Na Radosti" z roku 2014 se dočkala svého pokračování. Novinka "Dvě slunce" jasně stvrzuje, že hlas Anety Langerové patří v českém popu k těm nejosobitějším. Cestu k novým... čtěte zde
Vydáno: 26.11.2020 08:00 v sekci Recenze
22
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 43/2020 - od Ariany Grande přes Keitha Jarretta po B-Side Band (04.11.2020 07:32)
- Metallica chystá akustický livestream (26.10.2020 09:34)
- Miley Cyrus nahrává desku coververzí Metalliky (21.10.2020 17:33)
- Nové desky 41/2020 - od Katie Meluy přes T.I. po Woodkida (20.10.2020 13:15)
- Recenze: Metallica s albem "S&M2" vstoupila podruhé do stejné řeky. A utopila se ve vlastní nabubřelosti (15.09.2020 08:00)
- Metallica předělala svůj hit "Nothing Else Matters" do nové verze pro Disneyovku (06.09.2020 08:56)
- Nové desky 34/2020 - od Katy Perry přes Metalliku po Gregoryho Portera (02.09.2020 08:00)
- Metallica vydá svůj loňský živák s orchestrem (16.07.2020 11:57)
- Umělá inteligence napsala songy pro Metallicu, AC/DC nebo Nickelback (14.06.2020 08:57)
- Nové desky 21/2020 - od Kyga přes Dipla po Lady Gaga (03.06.2020 08:00)

ALBUM TÝDNE 47/2020

Nick Cave
Idiot Prayer (Nick Cave Alone at Alexandra Palace)

Nicka Cavea mám rád jako muzikanta plného energie. Líbí se mi jeho živelnost, jsem uchvácen koncerty s The Bad Seeds a nejvíc si užívám "Tupelo", "From Her To Eternity" nebo "The Mercy Seat". "Idiot Prayer" je toho pravým opakem. Intimita, klavír, klid. Sedět a poslouchat. A stejně je to ku*evsky dobrý!

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 30.11.
Ben Caplan (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 03.12.
Tempers (USA) (Café V lese, Praha)
Út 08.12.
Warmduscher (UK) (Café V lese, Praha)
Ne 31.01.
Holy Fuck (CAN) (Futurum Music Bar, Praha)
Čt 11.02.
The Dead Daisies (AUS) (Lucerna Music Bar, Praha)
Ne 14.02.
The Score (USA) (Roxy, Praha)
Ne 14.02.
Zola Blood (UK) (Rock Café, Praha)
Út 16.02.
Asaf Avidan (IL) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 21.02.
Men I Trust (CAN) (Rock Café, Praha)
Út 23.02.
Harry Styles (UK) (O2 Arena, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars AC/DC Mirai Lady Gaga Miley Cyrus Kryštof Metallica Dua Lipa Sia Aneta Langerová Ava Max Adam Lambert Deftones Škwor Beyoncé Lana Del Rey Kylie Minogue The Weeknd Billie Eilish Madonna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver