Michal Horáček už léta hledá tu správnou instrumentaci i interpretaci pro své písně. Ať už jde o jeho alba, která vydal s Petrem Hapkou či bez něj, vždy v rozhovorech popisoval, jak nechával písně nazpívat různými interprety a na desku pak vybírá tu nejdokonalejší verzi. Na aktuálním "Tante cose da veder" nechává nahlédnout do své kuchyně a jednu ze svých nejdůležitějších písní z lyrikálu "Kudykam" přináší hned v devíti podobách.

Nejprve Horáček představí svůj tvůrčí proces a text zarecituje. Následuje Hapkův zpěv pouze za doprovodu klavíru a píseň nazpívaná Karlem Gottem. Ta, kterou známe z alba "Kudykam". A pokračují další výrazné osobnosti česko slovenského hudebního světa. Jarek Nohavica, Katarína Knechtová, Jiří Suchý, Dan Bárta, Szidi Tobias a Aneta Langerová.

O pestré aranže se postaral Ondřej Brzobohatý a pokaždé se snažil ctít tu kterou hudební osobnost. Písně jim upravil na tělo, vždy podtrhl to bártovství, nohavicovství a další v nich. A docela se i dařilo, ve výsledku jde fakt o takové nekonfliktní a zjednodušené pohledy na dané interprety, i když tu téměř u každého chybí ještě víc z něj. Hlubší osobitost, možná opravdovost.

Horáčkův experiment je zajímavým studijním materiálem, ale těžko můžete od alba čekat více. V jednom kuse je téměř neuposlouchatelné, a pokud to zkusíte opakovaně jako já, budou se vám ta odložená filé hodně těžko dostávat z hlavy. Člověk poslouchá jednu píseň v devíti verzích, přemýšlí, která jej oslovuje nejvíce (pro mne je to hned ta Hapkova) a někde na pozadí zahlodá červíček pochybnosti - je přece tolik věcí ke slyšení, proč trávit tolik času s jednou písničkou?

"Tante cose da veder" - verze z lyrikálu "Kudykam", kterou na albu nenajdete