Důkaz, že není třeba vzdávat se původních myšlenek punku, ani když se stanete nedílnou součástí středního proudu a máte své pevné místo v nejlepší desítce Billboardu. To jsou Rise Against - kapela vzešlá z hardcorových doupat amerického Chicaga, která si drží svou tvář už víc než deset let a jejíž hudba je skálopevná stejně jako názory muzikantů, kteří ji dělají.

Vyjma bubeníka Brandona Barnese žijí v souladu s filozofií straight edge. Vyznávají vegetariánský způsob života a jsou tváří organizace PETA, chránící práva zvířat. Ve svých textech neuhýbají před aktuálními společenskými otázkami ani politickými tématy. Vyhledávají je. Štiplaví anti-republikáni. Inteligentní provokatéři jsou hlasem jedné generace posluchačů. Protože když to myslíš vážně, lidi ti uvěří.

V Česku jsou hodně populární. Kapel podobného ražení, které by u nás dokázaly vyprodat klub velikosti Roxy, by i zkušený dřevař napočítal na prstech jedné ruky. Rise Against se to povedlo. V pátek šestnáctého března na ně čeká další výzva - naplnit prostory Incheba Arény -, k čemuž jim má dopomoci i aktuální deska "Endgame" z loňského roku. O ní, o dalších albech a spoustě zajímavých souvislostí a okolností se dočtete v komentované diskografii.

Dostat se do dobrých rukou je pro začínajícího interpreta základním stavebním kamenem možného budoucího úspěchu. Rise Against měli to štěstí, že si je vyhlédl zrovna Fat Mike z NOFX, zakladatel kultovního nezávislého vydavatelství Fat Wreck Chords, a nabídl jim smlouvu. Zatím jen na jednu nahrávku, jak je u něho zvykem. Tou byla dlouhohrající prvotina "The Unraveling". "Díky začátkům u Fat Wrecku máme své kořeny pevně zapuštěné v punk-rockové scéně. Vzhlíželi jsme ke kapelám jako třeba Bad Religion a jejich kariéru jsme chtěli následovat," řekl kdysi Joe Principe, spolu s Timem McIlrathem jediný současný člen, který zbyl z původního line-upu. Rise Against se hned na debutu začali profilovat v kapelu, která sice čerpá z hardcore punku 80. let a skupin jako Minor Threat či Black Flag, ale jejíž zvuk se neomezí jen na svižné punkové riffy a revolucionářsky agresivní přístup. Melodičtější vokál ji v uších tehdy značně omezené (ehm, početně) fanouškovské základny zaškatulkoval pod nálepku "melodický hardcore". Album s šestnácti songy většinou nepřekračujícími stopáž tří minut se v roce 2005 dočkalo zremasterované reedice a s ní výrazně uhlazenějšího zvuku, kde původní syrovost dostala za uši. "The Unraveling" je dodnes jediným studiovým materiálem, na němž se frontman McIlrath podílel pouze zpěvem a nenahrál žádný kytarový part. Tahle práce byla na Mr. Precisionovi, který nedlouho po vydání alba kapelu opustil. Co je ale hlavní, Rise Against si vlastní pílí řekli o prodloužení kontraktu u Fat Wrecku.

---

---

Nahrání "Revolutions Per Minute" bylo pro hudební výraz skupiny tak, jak jej známe dnes, zcela zásadní. Po oťukávacích manévrech kolem debutu totiž Rise Against natrefili na producenta Billa Stevensona, který jim ve svých studiích The Blasting Room pomáhá dotvářet sound s krátkou odmlkou dodnes. Mimochodem, hudebního citu bubeníka The Descendents využili či využívají i další velcí punk-rockoví interpreti, mezi nimi NOFX, Comeback Kid, No Use For A Name nebo Ataris. Jako velký kariérní milník viděl tohle setkání s odstupem času i baskytarista Principe. "Pomohl nám s některými malými záludnostmi našich písniček, uměl je udělat víc našlapaný. Ale byly tu i další věci, na který bychom sami ani nepomysleli. Dokonce se věnoval i tomu, jakým způsobem si mám vybírat basu. Udělal nás lepší kapelou. O tom jsem přesvědčený," řekl tehdy médiím. Může to znít jako nejotřepanější muzikantské klišé, ale druhá deska opravdu zněla mnohem vyzráleji. Do jisté míry i rockověji. "Tvrdé party zněly opravdu tvrdě, melodické zase melodičtěji," popsal progres stručně Tim McIlrath, který se na "Revolutions Per Minute" objevil už i jako právoplatný kytarista a ladil struny vedle nováčka Todda Mohneyho. Rise Against vybrali z "minutové revoluce" svůj vůbec první singl "Like The Angel". Ten fanoušek-hráč záhy zaregistroval díky skateboardovému konzolovému titulu Tony Hawk's Underground. Výraznější vliv na širší posluchačskou obec a s ním i jakýkoli žebříčkový zápich byl ale kapele v indie stáji zapovězen. Nadešel proto čas pro skutečnou revoluci a odchod do "velké politiky".

---

Nešlo o revoltu ve stylu George Orwella, kterého Tim McIlrath rád čítává. Podpis smlouvy s tehdejším Dreamworks Records (Geffen) byl ale i tak pro lidi kolem kapely těžko pochopitelný a hledělo se na něj s obavami o budoucnost hlasu nezávislé scény. Jiný postoj k tomu měl Fat Mike, ač se mu pranic nemuselo líbit, že právě přišel o jednu z hlavních akvizic vlastní stáje. "Nejsou mezi námi vůbec žádné negativní emoce. Není to tak, že bych jim řekl: 'Vy, kurvy, jste ode mě odešly k majoru'." Dobře věděl, že Rise Against mají vlastní kariéru pevně v rukou a do muziky si nenechají kecat ani od silného mainstreamového hráče, jakým je Universal. V opačném případě byli připraveni dát rychlé sbohem. "Mohl tu nastat svár. Něco ve stylu: 'Budeme chtít mít vliv na váš zvuk, na vaše poselství i artwork, budeme kontrolovat, koho máte v kapele, s kým pojedete turné, vaše účesy a všechny ty věci.' Ale s tím nikdo nepřišel!" zdůraznil McIlrath, jak nečekaně bezproblémový přestup (a s ním i následný vzestup) kapelu potkal. Silně politicky orientované album "Siren Song Of The Counter Culture" sice na krátký čas přerušilo spolupráci s osudovým producentem Stevensonem a zaznamenalo další změnu na pozici kytaristy, na druhou stranu ale přineslo pár velkých hitů jako "Swing Life Away", "Give It All" nebo můj osobní tip "Paper Wings". Rise Against najednou figurovali v singlových i albových hitparádách a Amerika tuhle předehru volebního souboje Bush - Kerry nakonec dotáhla až k pozlátku od RIAA. "Politický aspekt je jen jedna naše stránka. Řekl bych, že jsme pořád spíš kapela, která šíří společenské uvědomění," odmítal Joe Principe striktně politickou škatulku, ve které masa poprvé spatřila chicagskou už-dávno-ne-lokálku.

---

---

Jedním slovem katapult. "The Sufferer & The Witness" spustilo lavinu melodického hardcoru na MTV. Z Rise Against udělalo muzikanty celosvětově vyhledávané pro svou názorovou přímost a otevřenost i dravý přístup, který s sebou nosí od undergroundových počátků. Střední proud objevil Ameriku. Jestli předchozí deska působila opatrněji, tohle byla exploze. Písně s ohromným drivem (vyjma pomalejší "Roadside"), kterým se i přes závažnost sdělovaného dobře dařilo v rádiích. Možná právě proto, že bez zbytečných kudrlin odrážely náladu doby. "Nevím, proč jsou takové, ale naše hudba vždy reflektovala naše okolí a je nepochybné, že svět je v téhle době hodně temné místo, asi temnější, než byl při předchozích natáčeních," zhodnotil Tim McIlrath svoje texty, skrze které se neostýchal dotýkat závažných společenských témat. Síla jejich upřímnosti byla tentokrát umocněná tím, kolik lidí je se vzrůstající popularitou Rise Against přijímalo za své. Singly "Ready To Fall" a "Prayer Of The Refugee" zdůrazňovaly důležitost boje za práva zvířat i lidí. Měly působit jako apel a videoklipy jim dodaly patřičný důraz (viz infobox níže). "The Sufferer & The Witness" to pod nerozlučným producentským duem Bill Stevenson, Jason Livermore dotáhlo až do desítky Billboardu. To byl, panečku, vítr. Rise Against, stojící mimo žánr gigantů Green Day, Blink-182 a The Offspring, se začali popularitou do té doby slavnějším kolegům vyrovnávat. Dnes se mohou směle pasovat na komerčně nejúspěšnějšího punk(rock)ového interpreta vůbec. A největší zásluhu na tom měla čtvrtá studiovka.

---

Těsně před startem turné s My Chemical Romance (únor 2007) se opět ozvalo bolestivé místo - hlavní kytara. Chris Chasse nahrál s Rise Against obě předchozí desky, jenže propagace pozdější z nich se dobrovolně odmítl zúčastnit. Představa nabitého koncertního plánu ho odradila a zbytek týmu opustil. Problematický post okamžitě obsadil Zach Blair. Inaugurace prostovlasého Texasana proběhla podle představ a kapela se v obměněné sestavě pustila do natáčení studiové pětky "Appeal To Reason". V duchu tradice opět v coloradských The Blasting Room a s osvědčenými partnery. "Oni už nás znají a vědí, čeho jsme schopní. Vědí, co zní jako Rise Against a co nezní jako Rise Against." Rutinní práce, chtělo by se říct. Výsledek ale byl každopádně zase odlišný od toho z doby před dvěma lety. Osobně mě bavil určitě míň. Z hudby se vytratila maximální agrese, jak jsme ji znali z minulosti. Zvuk na "Appeal To Reason" byl snáze konzumovatelný pro lid. Proto také další výrazný žebříčkový milník - třetí flek mezi deskami. Provokativně antibushovský obsah zdůrazňoval politické přehmaty tehdejšího republikánského prezidenta a upozorňoval především na absurditu ozbrojeného konfliktu v Iráku (písně "Hero Of War", "Audience Of One"). Nejhranější skladbou v amerických rádiích byla "Savior", která se následně stala po "Prayer Of The Refugee" teprve druhým singlem Rise Against oceněným zlatou deskou. A jeho autoři dál pokračovali v tom, co jim bylo vlastní - zabývali se Amerikou tady a teď. Inteligentně.

---

---

Varovali nás. Ne jednou. Pětkrát. Teď už JE POZDĚ - konec hry. "Endgame" je záznamem dnešní (americké) společnosti. Povinná četba pro budoucí generaci. Můžete se jí obávat. A měli byste, pokud žijete tenhle svět. Podívejte se na ní mcIlrathovskou perspektivou: "Je to cesta, jak promluvit o světě odlišným způsobem, než jsme to dělali v minulosti. Hovoříme o světě z toho pohledu, že už JE POZDĚ na recyklování. JE POZDĚ na to řídit auta na hybridní pohon. JE POZDĚ na rozhodnutí, jestli věříte, nebo nevěříte v globální oteplování, protože globální oteplování pohltilo planetu." JE POZDĚ, protože Hurikán Katrina už udeřil zkázonosnou silou. Protože mladí už se tolik "bojí" své homosexuální orientace, že vlastní životy raději dobrovolně končí. Nechtějí být terčem posměšků. Méně přímé politiky albu prospělo. Zbyl prostor pro témata obyčejnému člověku bližší. A pro naději. Ta umírá poslední, buďme proto pozitivní ("Help Is On The Way"). Rise Against se zase o kousek vzdálili soundu, kde kdysi zapustili kořeny. Logicky. Povyrostli. Leštěnému punk-rocku se dostalo řádné péče, aby "Endgame" vyšlo s největším odstupem ze všech studiových nahrávek. Zní moderně a má i pár hostovaček. Třeba Matta Skibu z Alkaline Trio, který nahrál vokál i na "Appeal To Reason". Z vroucího ušmudlaného kotlíku pod "The Unraveling" máme dnes decentní tisícihlavý mosh pit těsně pod vrcholem mainstreamové hitparády. Ideály ale přetrvaly. V tom je opravdová grandióznost Rise Against. Tohle je totiž punk!

---

"Je v pořádku občas zapochybovat o autoritách, to je to, co děláme. A někteří lidé z toho mají strach." - Rise Against