Ti, kdo se s Shaggym seznámili až skrze aktuální hity "It Wasn't Me" a "Angel" by měli vědět, že tenhle chlapík už éterem kdysi docela slušně rotoval. Mohla za to skladbička "Oh Carolina" z roku 1993, díky které se mainstreamové publikum seznámilo s hudební škatulkou nayvanou raggamuffin. Ač již Shaggy tehdy notně zaváněl popem, přesto byl brán na milost i ortodoxnějšími fanoušky tohoto specifického mixu reggae, rapu a toastingu.

"Hot Shot", celkem pátá položka v Shaggyho albografii, je návratem do vrchních pater hitparád, ne však již k jamajským kořenům. Ať už za to můžou přibývající křížky na krku, či zbytnělým kontem zajištěná budoucnost, deska postrádá dravou svěžest a playbojský ajfr Shaggyho začátků. To že nezavadíte o offbeat by ještě tak nevadilo, pro ragga nebyl nikdy natolik důležitý, mnohem podstatnější ztrátou je celkové rozmělnění a uhlazení soundu. Ten pozbyl útočnosti a přímočarosti dřevních až na kost oholených rytmů, které si raggamuffin vypůjčoval stejnou měrou z dubu i rapu. Jasně, že Shaggy nikdy nebyl ortodoxní ragga, zároveň se však jeho hudba nikdy natolik nezřekla svých jamajských kořenů jako na "Hot Shot". Nečekejte proto svěží mačistické chlapáctví a typicky chrčivý vokál. Uhlazená produkce jak z lasvegaských nočních klubů přimhouřila oči jen v úvodní "Hot Shot", ostatní skladby se nesou v duchu provařené R'n'B formule, nonstop omílané na MTV.

Vůbec to vypadá, že Shaggy s věkem leniví. Místo kulometnou rychlostí chrlených ód na holky a bouráky za sebe nechal většinu partů odzpívat najatým studiovým křovím. Najdou se zde povedené kousky ("It Wasn't Me", "Hope", "Angel", "Leave It To Me" ), které potěší příjemnou melodickou linkou, ale ani ty nijak nepřekračují standard průměrné americké soulové produkce.

"Hot Shot" je prostě nuda k uzoufání, místy řemeslně zručná, ale pořád nuda. I ta si nepochybně najde mnoho fanoušků, což potvrzuje úspěch obou singlů. Popový mainstream je však ochuzen o další z dravých rybek, která příjemně kalila jeho stojaté vody. A to je škoda!