25 - 21 | 20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

---

Za těch pět let, co jsou na světě, urazili Goodfellas ohromný kus cesty. A tím nemyslím osmnáct a půl tisíc kilometrů dlouhý trip Praha - Kalifornie - Praha, když si zhruba před rokem umínili, že natočí desku venku. Mluvím v první řadě o jejich přístupu když-se-chce-všechno-jde, jímž převyšují většinu domácí scény. Nejspíš namítnete, že způsob, jakým si na desku vydělali, je dílem štěstí. Možná je. Nikdo ale nemůže zpochybnit, že Goodfellas mu jdou svojí trpělivou pracovitostí a cílevědomostí naproti. Chtěli americký zvuk, tak si pro něj zkrátka do Ameriky zajeli. A co je podstatné, na nahrávce "Robbery Blues" si jej zpátky domů opravdu přivezli. Kromě výše zmíněného mají tihle kluci nesporný talent, osobitý a v rámci české scény poměrně originální výraz a také čich na vlezlé (nikoliv však hloupé) melodie. Hlavně díky tomu není celá ta americká story jen přitažlivým příběhem pro média, ale v první řadě velmi příjemným posluchačským zážitkem.

Goodfellas - Bobby Long

---

Zatímco krátce po zveřejnění "Ležaté osmičky" sdílely fragmenty z jejích textů desítky, neřku-li stovky nadšenců a nadšenek ve svých statusech na sociálních sítích, dnes loňské album Tata Bojs poslouchají ti samí lidé zcela jiným, o poznání kritičtějším uchem, tvrdíce, že si Tatáči na poslední desce vybrali po textové stránce oddechový čas. No nevím, třeba taková "Světová" funguje ve všech ohledech stejně jako po prvním poslechu. Tedy fantasticky, s tahem na bránu. A můžete ji poslouchat ve sluchátkách v tramvaji nebo třeba na baru. Aby nedošlo k mýlce, nejedná se o album jedné písně. Tata Cais vyprodukovali dlouhohrající desku, skrývající v sobě nekonečno vrstev, které posluchač(ka) postupně rozkrývá, čímž se nahrávka stává prakticky neoposlouchatelnou. V samoobsluze hudebních idejí tentokráte Tatáči nakoupili nejchutnější zboží za celou dobu své existence. Žádný exkrement, experiment pro experiment, nýbrž příjemný, inteligentní pop, vysoce převyšující východoevropská měřítka kvality. V textové rovině sice kluci utekli k minimalismu, sebeparodování a častého sebeloupežení, přesto zůstávají oproti tuzemské šedi barevní a originální. Trocha toho "Opakování" na závěr: "Tata Bojs se na 'Ležaté osmičce' překonávají a nabízejí bordel a la 'Biorytmy', model 2011, na což se čekalo, ale příliš se to nečekalo."

Tata Bojs - Opakování

---

Baví mě nechávat se deskou přemlouvat, což tenhle kousek splňuje měrou vrchovatou. Není to totiž záležitost jednoho přehrání. "Zorya" vyžaduje trpělivost. Pokud ji dostane, ukáže se být nakonec mnohem přístupnější, než byste očekávali. Je zkrátka jako každá ženská, potřebuje být dobývána. A nevzdáte-li ty námluvy hned na začátku, zavede vás do uliček plných svůdných zákoutí a překvapivých setkání. Bude vás zvolna unášet od jednoho tracku k druhému. Rozezní se tóny evokující ty nejniternější pocity, které dokážou na tváři vytesat spokojený úsměv idiota. Floexovo album je hudebně nebojácné, dalece překračující hranice ambientu. Spojuje prvky elektroniky a jazzu naprosto uhrančivým způsobem, díky kterému je navíc "Zorya" s každým dalším poslechem stále lepší a zajímavější. Přemlouvání od poslechu jedné skladby k druhé se v tomto případě mění na přání neverending story. Tohle je skutečný comeback loňska. Takhle by měla znít jedna z desek roku.

Floex - Nel Blu

---

Khoiba a Roe-Deer byly jen důležité přestupní stanice Filipa Míška, jehož Dikolson je zvuková krajinomalba, jež nadchne pro svou multižánrovost. "The Bear Is Sleeping Now" je rozmach skrze vodní toky idm, shoegaze a niterné studium soundtrackových základů (zejména jejich orchestrace). Hosty nazpívané "This Shivering" (Veronika Buriánková), "New Animal Trail" (Yoko Honaga) a "You Are The Leaves" (Adam Sarmiento) tuto pestrou mozaiku nejen doplňují, ale i rozšiřují o další alternativy. Titulní track, tajemná "Mercury" nebo fascinující "Ruprecht" jsou základem mikrosvěta, se kterým Dikolson pracuje se svým důvtipem a maximálním citem pro detail a rozbor kompozice. "The Bear Is Sleeping Now" je členitá scenérie čtvera ročních období - v rychlém sledu na vás dolehne paprsky prosvícené jaro, přívětivé léto, ponurost podzimu a ledové sevření zimy, to vše v mnoha variacích. Tento debut uhrane a nepustí ze svých spárů, požitek je to velmi intenzivní.

Dikolson - Mercury

---

Lenka Dusilová pokračuje na "Baromantice" s tím, co začalo už na předchozím albu "Mezi světy". A sice s velmi osobní, intimní výpovědí. Tentokrát si kromě svého křehkého hlasu zkusila pohrát i s elektronikou a výsledek je ohromující. Lenka se nebála experimentu, a přestože spolupracovala s mnoha hosty (jak mezi interprety, tak mezi autory) a zpívá třemi jazyky (česky, polsky a anglicky), vytvořila kompaktní a do sebe zapadající celek. "Baromantika" je nesmírně poetickou deskou, kterou můžete bez omrzení poslouchat dokola a objevovat si v ní další a další rozměry. Lenka Dusilová v ní, podle svých slov, u většiny písní "hledala správná slova do hudby a duše jednotlivých skladeb". A to se povedlo znamenitě. A tak, inspirovaná Aljaškou, kam se pravidelně vrací, nebo i při hledání vlastních kořenů, nezůstává sama. Sdílí své emoce, pocity a touhy a nabízí je těm, kteří je chtějí přijmout. "Baromantika" patří k vrcholným nahrávkám domácí scény. A je příjemné, že když ji posloucháte, cítíte lehkost a čirou přirozenost, i když podvědomě tušíte, že vzniku desky musela předcházet spousta práce a hledání.

Lenka Dusilova ft. Justin Lavash - Brother

---