Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (10-1)

Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (10-1)

Vydáno: 30.01.2012 14:15 v sekci Publicistika - Redakce

Přinášíme vám definitivní ohlédnutí redaktorů musicserveru za skončeným rokem 2011. Padesát zahraničních desek, které musíte slyšet, než začnete ve velkém plnit všechna hudební novoroční předsevzetí. Padesát alb, u kterých naše uši vrněly spokojeností nejvíce. Tady je deset nejlepších!

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011

50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

10. místo: Twin Atlantic - Free


Twin Atlantic - Free
"Vkročili do špinavých vod grunge a přitom se opírali o krásu melodických riffů. Zatlačili do refrénů, ovšem i v nich se zpěvákovi Samovi McTrustymu podařilo obstát a nechat vyniknout sílu i zajímavou barvu svého hlasu."
-- Martin Wipplinger

profil interpreta | recenze alba

Ty nejlepší věci se rodí nečekaně. Skotský alternativní rock vloni rozsvítil debut kapely Twin Atlantic, na čemž se velkou měrou podílel i Gil Norton, producent v minulosti známý spoluprací třeba s Foo Fighters. Album s názvem "Free" vyšlo pod provinčním kalifornským nezávislým labelem Red Bull Records a kvůli tomu zůstalo mimo hlavní pozornost většiny posluchačů v tuzemsku. Mladí reprezentanti ostrovní kytarové školy na něm ale ukázali, jak obrovský potenciál v nich dřímá. Twin Atlantic udělali od předešlého minialba "Vivarium" minimálně dva čapí dopředu. Vkročili do špinavých vod grunge a přitom se opírali o krásu melodických riffů. Zatlačili do refrénů, ovšem i v nich se zpěvákovi Samovi McTrustymu podařilo obstát a nechat vyniknout sílu i zajímavou barvu svého hlasu. Angry young man a jeho parta by měli v budoucnu vést britský rock vpřed. Potřebují k tomu ale lepší servis, než jaký jim může současný podpůrný tým nabídnout. Hlavně co se distribuce hudby týče.


Twin Atlantic - Free


9. místo: Patrick Wolf - Lupercalia


Patrick Wolf - Lupercalia
"'Lupercalia' možná překvapí svou poklidností a úbytkem laptotopové alchymie, naopak je zde kladem důraz na melodičnost, zasněnost a košaté orchestrace."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

Revoluce lásky a pohanské oslavy plodnosti dodala Patrickovi Wolfovi novou gradaci emocí. "Lupercalia" možná překvapí svou poklidností a úbytkem laptotopové alchymie, naopak je zde kladem důraz na melodičnost, zasněnost a košaté orchestrace (včetně náklonnosti k akustice, přesným protiobrazem je pak před Vánocemi vydané épéčko "Brumalia"). Už začátek s "The City" a "House" vám dodá do žil tolik tříštící se živelnosti, že prostě neodoláte. Zamilovanost se tu odráží v každém zákoutí, pryč zdá se pro tuto chvíli být melancholie a depresivní stíny. Přesladká "Slow Motion" nebo nadějí napěchovaná "Together" vám budiž důkazem tohoto jevu. "The Future" společně s "The Falcons" neuberou z plynu a budou vás drtit v soukolí požitků a radosti z fungujícího vztahu. Pokud se někomu "Lupercalia" zdá drobet ospalá, asi ji nezažil v živém provedení, kdy jí Patrick dodal drive a záblesk své houževnatosti, pak už ji z uší neodtrhnete.


Patrick Wolf - Together


8. místo: Noel Gallagher High Flying Birds - Noel Gallagher High Flying Birds


Noel Gallagher's High Flying Birds - Noel Gallagher's High Flying Birds
"Neuvěřitelně konzistentní a kvalitní sestava deseti písniček patří k tomu nejlepšímu, co novodobé písničkářství v poslední době přineslo."
-- Honza Balušek

profil interpreta | recenze alba

Vzhledem k tomu, že po rozpadu Oasis poskládal Liam Gallagher kapelu Beady Eye z bývalých spoluhráčů, dá se předpokládat, že tím lidsky nesnesitelným byl ve skupině jeho brácha Noel. Naštěstí nám to může být jedno, protože ten svým sólovým debutem nejenže nechal novou formaci svých bývalých kolegů daleko za sebou zírat s otevřenými ústy, ale bez problémů se vyrovnal i prvním dvěma deskám Oasis. Tedy těm, které zajímaly i běžné posluchače, ne jen jejich skalní fanoušky (ačkoli i těch skalních byly vždy mraky...). Noel totiž na své desce ukázal, že hudební vývoj, aranže a snaha experimentovat sice jsou důležité, a to vše se na "High Flying Birds" snaží naplňovat, ale nejdůležitější stejně stále zůstávají pořádné písničky. A s těmi na desce rozhodně nemá problém. Je jedno, že většina vznikla už za doby jeho působení v Oasis, protože vydány byly až na tomto albu. Uvidíme, zda Noel udrží nastavenou laťku i na další nahrávce, ale tato neuvěřitelně konzistentní a kvalitní sestava deseti písniček patří k tomu nejlepšímu, co novodobé písničkářství v poslední době přineslo.


Noel Gallagher's High Flying Birds - If I Had A Gun...


7. místo: Switchfoot - Vice Verses


Switchfoot - Vice Verses
"Na rozdíl od většiny rockových kapel, které s časem spíše měknou, Switchfoot přitvrdili, a to podstatně. Přitom si ponechali cit pro melodii a k tomu si hodně na desce pohrávají se zvukem."
-- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze alba

Americká kapela Switchfoot dlouho hudebně tápala, nicméně už její předchozí deska "Hello Hurricane", za kterou si odnesla Grammy, naznačila, že zatracovat partu kolem Jona Foremana je předčasné. "Vice Verses" jde ovšem ještě dál. Na rozdíl od většiny rockových kapel, které s časem spíše měknou, Switchfoot přitvrdili, a to podstatně. Přitom si ponechali cit pro melodii a k tomu si hodně na desce pohrávají se zvukem. Jako by se inspirovali u toho nejlepšího, co v rockové (a nejen té) muzice za posledních několik let vzniklo - ať už jsou to silné a melancholické balady připomínající U2, hutné riffy, rock "deformovaný" elektronikou, či občasné výlety do vod hip hopu, soulu a funku. Díky tomu je "Vice Verses" na rockovou desku neskutečně pestrá, ale přitom díky takřka hmatatelné energii velmi konzistentní. Tím hlavním pojítkem a zároveň nejlepší stránkou alba je do detailu propracovaný rytmický základ. Jen kvůli stylu, jakým Switchfoot pracují s basovou a rytmickou linkou, si "Vice Verses" zaslouží být mezi nejlepšími alby loňského roku.


Switchfoot - Dark Horses


6. místo: Florence And The Machine - Ceremonials


Florence + The Machine - Shake It Out
"Zvuk nahrávky je ještě grandióznější než na debutu a Flo zní se všemi těmi svými sbory a cinkrlátky ještě více andělsky."
-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze alba

Jsou desky, které jsou jednoduše dobré, zaslouží si pochvalné hodnocení a pozornost. Pak jsou alba, která si zaslouží přesně to samé, ale navíc obsahují přidanou hodnotu, jakýsi faktor konektivity. Nevysvětlitelné cosi, co vás s deskou propojí, stane se vaší součástí, soundtrackem vašeho života. V druhém dlouhohrajícím počinu pompézně znějících Florence And The Machine je tento faktor přítomen v ohlušující koncentraci. Zvuk nahrávky je ještě grandióznější než na debutu a Flo zní se všemi těmi svými sbory a cinkrlátky ještě více andělsky. "Ceremonials" exceluje v každém ohledu - zní originálně, propojuje množství žánrů, žije. Dokáže zvednout hladinu hormonů díky songům jako "Shake It Out" nebo vyplavit všechno smutné díky emotivním skladbám typu "Never Let Me Go". Hořkosladký mix éterických vícehlasů, obřadní mystiky nebo rozpínavých orchestrálních aranží si podmaní kohokoliv, kdo v hudbě neoslavuje ticho, a ty, pro které nepotlačené emoce neznamenají slabost. Florence Welch má jednoduše obrovský dar a je radost být jeho svědkem.


Florence And The Machine - Shake It Out


To nejlepší z podpultovek podle Tomáše Bláhy, Dana Hájka a Kuby Malara

Vždycky platilo, že v určité fázi skomírající pop našel zlatou žílu v undergroundu, z něhož načerpal chybějící esence. Poslední dobou tento proud ale platí i v opačném směru a tato nová receptura přináší další skvělé hudební mutace. Jamie Woon je jedním z nejvýraznějších jmen, která se nebojí brát pop ve své klubové minulosti vážně, Rustie zase zvuky hitparád používá jako vitální sladidlo. Jestli hledáte v synth popu dobře vystavenou epiku, nejlépe si jí užijete u teorie podob snění od M83. To, že i loňský rok byl silný na velká jména mladých debutantů, dokazuje za všechny Nicolas Jaar. Zdánlivý dojem mumifikace kytar obřezává kapela, která již při vydání debutu byla považovaná za mrtvou - The Horrors každou další deskou přesvědčují, že právě oni mohou být na ostrovech další nesmazatelnou kytarovou modlou. Kanadský písničkář Destroyer si konečně zase nazul skvělou formu, kterou naopak američtí alt-rockeři Wilco zatím ještě neztratili, a svojsíkovci Real Estate ukázali, že návraty do minulosti mohou být stále ještě zábavně interpretovány.To vše doplníme o písničkářský projekt Uphill Racer, který nás i na své poslední nahrávce uhranul melancholickými příběhy.

1. Nicolas Jaar - Space Is Only Noise
2. The Horrors - Skying
3. Kuedo - Severant
4. Jamie Woon - Mirrorwriting
5. Rustie - Glass Swords
6. M83 - Hurry Up, We´re Dreaming
7. Destroyer - Kaputt
8. Wilco - The Whole Love
9. Real Estate - Days
10. Uphill Racer - How It Feels To Find There's More


5. místo: The Horrors - Skying


The Horrors - Skying
"Skying přiblížilo The Horrors mainstreamu, aniž by ztratili svou tvář. Přechod z odstrčené garážovky v jednu z nejlepších kapel v Británii je dokončen."
-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze alba

Pětka z anglického Southendu nás nejdříve posadila na zadek, když před čtyřmi lety vydala své druhé album "Primary Colours" - nahrávku s atmosférou temnou, že by se dala krájet; nahrávku, která patří k nejlepším kytarovým deskám minulé dekády. Za pomoci Geoffa Barowa z Portishead stvořili umělecké dílo, které ani dnes neztratilo nic ze své působivosti. Tenkrát mohl těžko někdo tušit, že se jim podaří navázat s deskou, která je ještě o chlup lepší. Na loňském "Skying", které si kapela i sama produkovala, se totiž rozhodla natočit popovou nahrávku á la The Horrors. Na nějakou rozjuchanost ale hned zapomeňte - rukopis party kolem zpěváka Farise Badwana je i nadále rozpoznatelný. Jenom temnoty ubylo a přibyly popěvky typu "Still Life" ("When you wake up / You will find me") nebo "I Can See Through You". Navíc přibyly dechy, které ve skladbách "Endless Blue" a "Wild Eyed" navozují moment, kdy sledujete v pět hodin ráno východ slunce. "Skying", pojmenované podle nástroje vynalezeném pro účely natáčení, přiblížilo The Horrors mainstreamu, aniž by ztratili svou tvář. Přechod z odstrčené garážovky v jednu z nejlepších kapel v Británii je dokončen.


The Horrors - Still Life


4. místo: PJ Harvey - Let England Shake


PJ Harvey - Let England Shake
"Je moc fajn, že si i v dnešní vyhajpované době lidi po celém světě váží moudrých, sofistikovaných a pichlavých veršů o tom, co se týká nás všech."
-- Adam Eff

profil interpreta | recenze alba

Album "Let England Shake" zatřepalo nejen Anglií. Třepalo od loňského února tak vehementně, že si vysloužilo titul nejpovedenější desky roku v šestnácti(!) žebříčcích nejlepších alb roku 2011, v dalších čtyřiatřiceti se umístilo v první desítce a zaručilo Polly Jean i druhou Mercury Prize. Dvaačtyřicetiletá anglická alt-rockerka se tak stala za devatenáctiletou historii tohoto (dle některých) prestižního ocenění první muzikantkou, které se takový triumf povedl. A čím to tato paní introvertka všechny ty lidi učarovala? Svou křivější a řádně prořízlou pusou, přestrojeným hořkým a tmavším folkem, který se moc dobře poslouchá, saxofonem, sérií doprovodných snímků ke každé skladbě alba a upřímnými texty v podobě osvícenecké poezie o válce, politice a zbytečně prolité krvi. Naoko "trendy" téma, záleží ale i na formě, a ta je v tomto případě skvostná. Je moc fajn, že si i v dnešní vyhajpované době lidi po celém světě váží moudrých, sofistikovaných a pichlavých veršů o tom, co se týká nás všech.


PJ Harvey - The Words That Maketh Murder


3. místo: Bon Iver - Bon Iver, Bon Iver


Bon Iver - Bon Iver (2011)
"Projektů, jako je Bon Iver, se nerodí desítky za rok, ale spíše jen pár za desetiletí. A o albech jako "Bon Iver, Bon Iver", které v mnoha ohledech dokázalo zastínit i svého předchůdce, to platí zrovna tak."
-- Miroslav Böhm

profil interpreta | recenze alba

Udělat během tří let skok jako Justin Vernon a ustát to není jednoduché. Z poloplných tělocvičen do vyprodaných nejznámějších klubů, z loveckého srubu do rezidence Kanyeho Westa, z topky elitářského Pitchforku mezi nejúspěšnější nominanty na výroční cenu Grammy, z one-man projektu v devítičlenný band, z demo nahrávky k vypiplanému a do detailů promyšlenému fullsoundu... Přes celou tuhle hromadu změn ale zůstala hudba Justina Vernona stále stejná - křehká v melodiích, silná v přednesu i sdělení, sebevědomá ve skladbě a především: jedinečná / originální / specifická. Projektů, jako je Bon Iver, se nerodí desítky za rok, ale spíše jen pár za desetiletí. A o albech jako "Bon Iver, Bon Iver", které v mnoha ohledech dokázalo zastínit i svého předchůdce, to platí zrovna tak. A právě díky němu je dnes už jisté, že pohádka jménem Bon Iver nebude mít jepičí život, že Emma nebyla náhoda a že indie scéna má zase jednou po čase nový projekt, který je schopný oslovovat i masy. Jen houšť!


Bon Iver - Holocene


2. místo: Julia Holter - Tragedy


Julia Holter - Tragedy
"Julia Holter na svém debutovém albu zhudebnila Euripidovu tragédii 'Hippolytos' - jeho koncept je dotažený do detailů, upředen z vláken volných asociací a nepřeberného množství možných interpretací."
-- Tomáš Bláha

profil interpreta | recenze alba

Kromě toho, že se protiklady přitahují, se o nich také říká, že ve vzájemné spolupráci umějí vytvořit velice hodnotná díla. Julia Holter, americká šestadvacetiletá multiinstrumentalistka, vystavila na sérii rozporů svoji debutou desku "Tragedy", jejíž formu sdělení nafoukla do čisté monumentálnosti. Žádné jiné album ve mně minulý rok neprobudilo tak silnou fabulační činnost jako právě "Tragedy". V dlouhých výpravných kompozicích dokáže diametrálně odlišné nálady slít v jeden proud, aniž by to působilo násilně nebo nějak nepatřičně. Z krásy se stane krystalické zlo a vám to dojde až v momentě, kdy budete potit depresi. Julia Holter předkládá surreálné obrazy legitimní přístupnou formou. Klasickou hudbu rámuje elektronickou expozicí a přikládá ještě další zvukové fragmenty field music. "Tragedy" je neuvěřitelně výpravnou záležitostí, jejíž zvuková stopa zároveň supluje stopu vizuální. Julia Holter na svém debutovém albu zhudebnila Euripidovu tragédii "Hippolytos" - jeho koncept je dotažený do detailů, upředen z vláken volných asociací a nepřeberného množství možných interpretací.


Julia Holter - Try To Make Yourself A Work Of Art


1. místo: M83 - Hurry Up, We're Dreaming


M83 - Hurry Up, We're Dreaming
"Epochální výsledek se tak povedl, že kapele M83 otevřel dveře do Ameriky, kde deska debutovala na 15. místě Billboardu. Jistě, prodeje nejsou pro kvalitu nahrávky určující, v tomhle případě ale fakt mimořádnosti tohoto alba jen podtrhly."
-- David Věžník

profil interpreta | recenze alba

Podobně jako třeba Apparat o několik polí výše ani francouzští M83 nezapřou jednoznačný a přímočarý vývoj. A tak přestože v jejich případě posluchač nikdy nebude ochuzen o prvky shoegazeu, může si být jistý, že dostane ještě něco navíc a že toho něčeho bude s každým dalším albem trošku víc. To něco je tady ambient a dream pop, případně synth pop, případně "jen" pop. Šestá studiová deska "Hurry Up, We're Dreaming" je v podstatě koncepčním dvojalbem, které volně navazuje na tři roky starý výborný kus "Saturdays = Youth". Anthony Gonzalez & spol. na něm tentokrát více než dříve dali prostor akustickým nástrojům (saxofony, kytary) nebo hostům (například Zola Jesus). Epochální výsledek se tak povedl, že kapele M83 otevřel dveře do Ameriky, kde deska debutovala na 15. místě Billboardu. Jistě, prodeje nejsou pro kvalitu nahrávky určující, v tomhle případě ale fakt mimořádnosti tohoto alba jen podtrhly.


M83 - Midnight City



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • top ten '11 releases according to last.fm (jarecek, 30.01.2012 14:43) Reagovat

    1 Cut Copy – Zonoscope 494
    2 GusGus – Arabian Horse 477
    3 M83 – Hurry Up, We're Dreaming 389
    4 Chase & Status – No More Idols 230
    5 Bon Iver – Bon Iver, Bon Iver 227
    6 Justice – Audio, Video, Disco 222
    7 Adele – 21 168
    8 Tata Bojs – Ležatá osmička 153
    9 London Elektricity – Yikes! 143
    10 Architecture in Helsinki – Moment Bends 142

    (11 Marco Bailey – Dragon Man 141)

  • Julia Holter (Kostra, 30.01.2012 15:02) Reagovat

    Myslím, že nejsem úplný hudební analfabet. Nemám sice tolik času, abych sledoval všechny zajímavé hudební počiny, co se vyskytnou u nás, natožpak ve světě, přesto se snažím aspoň trochu držet krok s dobou.
    Musicserver je pro mě dobrý v tom, že tu najdu novinky o českých interpretech, o kterých jsem předtím neslyšel, případně jsem je nezaregistroval na zahraničních serverech. Stránky sice nejsou extrémně přehledné, ale s trochou trpělivosti jsou dobrým a celkem spolehlivým zdrojem informací. (thumbs up za rozhovor s Bonusem, naokrajové okénko (jen houšť a větší kapky prosím), palec dolů za nevyužité blogy)
    Možná to bude mým vkusem, mým nízkým rozhledem, ale opravdu si Julia Holter zaslouží druhé místo v žebříčku nejlepších desek za loňský rok, žebříčku který ignoruje Helplessness Blues od Fleet Foxes, Wasting Light od FF dá na 42. místo, Real Estate na místo 39., Weeknd na 38.? Žebříčku, který se snaží podchytit všechny žánry a přesto vynechává Watch The throne až na zmínku v hiphopovém okénku? Desku, kterou Rolling stone dal na druhé místo za loňský rok? (prosím žádný flame ohledně rolling stoneu... ano, už to není co kdysi, ale v určitých ohledech se s jejich žebříčkem dokážu ztotožnit lépe než s tímto) Sice nejsem opravdu fanda hip hopu, ale podle ohlasů na desku by si umístění, i kdyby někde poblíž adele zasloužit mohla. Když už jste v článku zmínili Pitchfork (jejichž výběru se váš žebříček blíží co do zásahů absolutně mimo mainstream, tam nezapomněli na Kurta Vilea, o kterém jsem v žebříčku zde nenašel ani zmínku...)
    Nebudu to prodlužovat. Chtěl jsem říct, že při vší úctě k subjektivitě těchto žebříčků, můj názor je, že tento není sestavený úplně dobře, přesto bych vás chtěl pochválit za dobrou práci a tak motivovat k dalším výkonům.


    • Re: Julia Holter (Kostra, 30.01.2012 16:29) Reagovat

      Ještě jsem zapomněl na Kate Bush... její opomenutí mi taky nepřijde úplně fér.

    • Re: Julia Holter (S., 30.01.2012 18:37) Reagovat

      rozhodně souhlasím, hlavně s FF a Watch the trone.
      Té subjektivity MS si všímám poslední dobou víc a víc a plus mám ještě takový pocit, že MS moc neví, kam patří .. Je to škoda, chtělo by to vylepšit koncept a personál...


      • Re: Julia Holter (strom-z, 20.03.2012 14:14) Reagovat

        jen chci reagovat, že mně nějak vůbec nevadí, že musicserver "neví kam patří", stojí tu vedle sebe ultrapopík i experimentální věci, ale každej hudbu vnímá prostě úplně jinak, myslim, že to tahle eklektičnost dobře odráží

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Kochlea - Flegma 10/10
Recenze: Kochlea na desce "Flegma" plní zvukovody i nu-jazzovými náladami Ona zprofanovaná předpona nu- může schovávat ledacos: od dnes již prakticky vyčerpaných metalových crossoverů s rapem přes žánrové hybridy svědčící spíše o neschopnosti rozhodnout se, co vlastně muzikanti hraji, až k albům,... čtěte zde
Vydáno: 21.09.2019 09:00 v sekci Recenze
0
Taylor Swift - Lover 7/10
Recenze: Taylor Swift si na albu "Lover" připomněla všechny své dřívější podoby Pozici Taylor Swift coby královny mainstreamu poslední roky narušuje jistá holčina s dlouhým culíkem. Avšak zatímco Ariana Grande někdy až příliš tlačí na pilu ve snaze být originální, Taylor si své už dávno odbyla a začala... čtěte zde
Vydáno: 19.09.2019 13:30 v sekci Recenze
26
Michael Bublé, O2 arena, Praha, 17.9.2019
Naživo: Michael Bublé v Praze kradl mobily a srdce Více než pět let po své české premiéře se do pražské O2 areny vrátil se šarmem a šibalstvím sobě vlastním Kanaďan Michael Bublé. Hlavním tématem byla láska a vše kolem ní, a tak není divu, že si během skvělé show kromě... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 20:31 v sekci Naživo
6
Pohled do českých hitparád - 36. týden 2019
Jonas Brothers poprvé vládnou českým rádiím, nejžádanější album má Post Malone Albový žebříček působí v polovině září mnohem živěji než ten rádiový, zejména co se novinek týče. V éteru sice čerstvě z jedničky vyhrávají Jonas Brothers se "Sucker", jinak je v něm ale mrtvo. Zato nových desek vyšlo... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 15:20 v sekci Novinky | České hitparády
0
Nové desky 38/2019 - od The Lumineers přes The Goo Goo Dolls po Charli XCX
Nové desky 38/2019 - od The Lumineers přes The Goo Goo Dolls po Charli XCX S hudebními novinkami se doslova roztrhl pytel, a tak se můžete těšit na novinky od Goo Goo Dolls, The Lumineers, Emeli Sandé, Charli XCX, českých PSH, Devendry Banhart a Belle & Sebastian. Objevovat s námi můžete Angličany Sama Fendera,... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 07:15 v sekci Novinky | Nové desky
3
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 36/2019 - od Sheryl Crow přes Tarju po Lanu Del Rey (03.09.2019 08:00)
- Naživo: Florence And The Machine šestý den Szigetu přilákali davy, Celeste Buckingham očarovala nejen domácí publikum (13.08.2019 14:32)
- Fotogalerie: Šestému dni Szigetu vévodily ženy v podání Florence And The Machine a Celeste Buckingham & King Shaolin (13.08.2019 14:12)
- M83 vydají pokračování ambientních "Digital Shades Vol. 1" (26.07.2019 08:34)
- Fotogalerie: První den ostravských Colours zářil různobarevnými styly (II.) (18.07.2019 16:09)
- Fotogalerie: První den ostravských Colours zářil různobarevnými styly (18.07.2019 13:55)
- Naživo: První den plnoletých Colours Of Ostrava prozářily ženy (18.07.2019 13:39)
- Americkou muzikantku Julii Holter podpoří domácí Never Sol (11.06.2019 19:16)
- Video: Noel Gallagher je v "Black Star Dancing" disco a retro (29.05.2019 17:21)
- Josh Homme chystá návrat k sérii "The Desert Sessions". V plánu jsou dvě alba (05.05.2019 11:32)

ALBUM TÝDNE 37/2019

Lana Del Rey
Norman Fucking Rockwell

Není snadné s Lanou Del Rey držet krok, chápat její vize a dostat se pod její ledově neproniknutelnou krustu alternativní popové princezny. I na novém albu "Norman Fucking Rockwell" zpívá o svobodě, lásce a naději. Tentokrát komorně a hloubavě.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 21.09.
Deafheaven (USA) + Touché Amoré (USA) (MeetFactory, Praha)
Po 23.09.
Carnival Youth (LV) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 24.09.
Monarchy (AUS) (Café V lese, Praha)
Út 24.09.
We Were Promised Jetpacks (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
So 28.09.
Alyona Alyona (UA) (Café V lese, Praha)
St 02.10.
Airbourne (AUS) (Roxy, Praha)
Čt 03.10.
New Order (UK) (Forum Karlín, Praha)
Čt 03.10.
Stereo Total (DE) (Café V lese, Praha)
Po 07.10.
Little Big (RU) (Sono Centrum, Brno)
Po 07.10.
Blackbear (USA) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lana Del Rey Sia Lady Gaga Kryštof Coldplay Rihanna Madonna Adele Ewa Farna The Cure Beyoncé Taylor Swift Rammstein AC/DC Ed Sheeran Linkin Park Metallica Britney Spears Kylie Minogue Mikolas Josef
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver