Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (30-21)

Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (30-21)

Vydáno: 26.01.2012 14:30 v sekci Publicistika - Redakce

Přinášíme vám definitivní ohlédnutí redaktorů musicserveru za skončeným rokem 2011. Padesát zahraničních desek, které musíte slyšet, než začnete ve velkém plnit všechna hudební novoroční předsevzetí. Padesát alb, u kterých naše uši vrněly spokojeností nejvíce. Pokračujeme třetí nejlepší desítkou.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011

50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

30. místo: Rustie - Glass Swords


Rustie - Glass Swords
"Je strašně těžké pojmenovat vlivy, časovou identitu a všechno kolem toho, co je s tímto albem spjato. Jedno ale říct můžeme - zábavnější elektronická deska loni nevyšla."
-- Tomáš Bláha

profil interpreta | recenze alba

Prvně musím říct, že kdybychom vyhlašovali nejlepší cover roku, Rustie by byl horkým kandidátem. Strohý maximalismus. Vysoké a nízké zároveň. Laciné popové nápady obestavuje sofistikovaným zvukem elitářského undergroundu. Pohádka tisíce a jednoho nápadu, které připadají přibližně na každých deset vteřin jednotlivých tracků. Rustie je nenažraný beatový autista, který však ví, co dělá. Jakože dát vedle sebe metalový riff, digitální hru, příchuť rave nebo snad dubstepový memoár je hodně přísná palba. Ale zábavná jak nic jiného! Jestli dnešní formát popkultury nabízí nějaká specifika, jedná se určitě o nejednoznačnost. U alba "Glass Swords " se tímto termínem může ohánět jak složka inspirací, tak stavba jednotlivých skladeb. Při poslechu "Glass Swords " zákonitě musí v mysli rezonovat jméno Hudsona Mohawka, mentora mladé progresivní party z Glasgow. Jeho debutové LP "Butter " stavělo na podobném systému jako "Glass Swords ", jen s tím rozdílem, že možná až příliš lpělo nad čerstvě opěvovaným žánrem wonky. Tu pestrobarevnost, ujetost, šílenost Rustie nekoncentruje ani tak do zvuku, jako spíš do dramaturgie tracků. "Glass Swords " zní uceleněji, ale ve své podstatě je dobrodružnější. Je strašně těžké pojmenovat vlivy, časovou identitu a všechno kolem toho, co je s tímto albem spjato. Jedno ale říct můžeme - zábavnější elektronická deska loni nevyšla.


Rustie - Surph


29. místo: Alison Krauss & Union Station - Paper Airplane


Alison Krauss & Union Station - Paper Airplane
"Ačkoli stále zůstává v čistokrevném bluegrassu, je tentokrát celkově lehčí, přímější, melodičtější, stravitelnější a nad míru se povedly i písničky jako takové."
-- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze alba

Alison Krauss a její skupina Union Station jsou sázkou na jistotu. Co deska, to hudební lahůdka. Šestadvacet cen Grammy koneckonců hovoří za vše, a proto když tahle dáma vydá po sedmi letech nové album, je to ve světě bluegrassu obrovská událost. "Paper Airplane" zcela splnilo očekávání. Alison Krauss si po dobu své kariéry drží vysoký standard a ani "Paper Airplane" není výjimkou, dokonce by se dalo říct, že se řadí k tomu nejlepšímu, co nahrála. Nahrávka je jako celek velmi melancholická, ovšem nepostrádá ani poměrně svižné věci. Určitou nevýhodou jejích nahrávek bylo, že pro běžného posluchače byly náročné na poslech, což v případě tohoto alba neplatí, respektive ne v takové míře. Ačkoli stále zůstává v čistokrevném bluegrassu, je tentokrát celkově lehčí, přímější, melodičtější, stravitelnější a nad míru se povedly i písničky jako takové. Tyto teze může potvrdit nejen nominace na Grammy, ale i celkem slušný úspěch desky v Evropě, která doposud tuto zpěvačku s křišťálovým hlasem spíše opomíjela.


Alison Krauss & Union Station - Paper Airplane


28. místo: Beyoncé - 4


Beyoncé - 4
"Deska "4" je balíček nejlepších schopností Beyoncé, obsahující bezchybné vokály a mistrné písně."
-- Katka Guziurová

profil interpreta | recenze alba

Beyoncé se vrátila ke kořenům. Odložila svou popovou masku a ponořila se opět do soulových a rhytm and bluesových vod. Tentokrát intenzivněji než kdykoliv předtím. Své retro choutky ukojila hned v několika případech a nutno zdůraznit, že nikomu se to za poslední léta nepodařilo lépe. "Love On Top" nebo "1+1" zní jako to nejlepší z pozdní éry Motownu slepené pro současné ouško. I v r'n'b písních jako "Party" nebo "I Miss You" vznese nad uši ostatních otázku, co jsme v dnešní době ochotni považovat za árenbí. Nic ale nezní staře, songy z alba "4" mají svěží nádech. Beyoncé si pohrává i se současnými rytmy. Skoro až futuristicky zněl její pilotní singl "Run The World (Girls)" i "End Of Time". Beyoncé ale zakotvila i v přítomnosti, a tak si navzdory rozporuplnějšímu přijetí pilotního singlu ze strany rádiových dramaturgů mohla své obecenstvo lačnící po hitech uchlácholit typickou baladou "Best Thing I Never Had". Deska "4" je balíček nejlepších schopností Beyoncé, obsahující bezchybné vokály a mistrné písně.


Beyoncé - Countdown


27. místo: Björk - Biophilia


Björk - Biophilia
"Vydání jejího loňského alba předcházelo několikaleté období, kdy si mohla, jak říká, "dělat, co sama chtěla". No, a když si Björk začne dělat, co chce, můžete si být jisti, že z toho nakonec něco bude."
-- David Věžník

profil interpreta | recenze alba

Jestli se loni na někoho opravdu čekalo (ve smyslu "s čím to teda přijde"), byla to islandská divoženka Björk. Vydání jejího loňského alba předcházelo několikaleté období, kdy si mohla, jak říká, "dělat, co sama chtěla". No, a když si Björk začne dělat, co chce, můžete si být jisti, že z toho nakonec něco bude. V případě léta Páně 2011 z toho byl multiumělecký projekt "Biophilia". Ten v sobě kromě historicky prvního app-alba (tedy desky, na které má každá skladba svou paralelní verzi v podobě interaktivní aplikace pro iVěci) zahrnuje i instalace, živá vystoupení, workshopy a dokument. Vypadá to nabubřele a nafouknutě a nafoukaně, ve výsledku je ale "Biophilia" v podstatě skromnou nahrávkou. Nahrávkou, která bezezbytku využívá darů moderní doby (propojení analogových nástrojů s iPadem...), aby oslavila zázrak života, fascinaci vesmírem a přírodou, nahrávkou, která není jednoduchá a možná ani geniální, která ale rozhodně nechá otisk.


Björk - Crystalline


26. místo: Uphill Racer - How It Feels To Find There's More


Uphill Racer - How It Feels To Find There's More
"Uphill Racer se prochází ve vodách folktroniky, ambientního popu a na každičkém rohu této nahrávky čeká životní zkušenost, melancholie a pokora."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

"How It Feels To Find There's More" se bude v našem žebříčku drobet vyjímat. I když je dílem jednoho člověka, který si říká Uphill Racer, hostuje na něm celá plejáda vokalistů včetně Judithy Heusch (Patty Moon), Aydo Abay, Karo, Chrise Neuburgera (Slut), Shary Worden (My Brightest Diamond) nebo Rosalie Eberle. Uphill Racer se prochází ve vodách folktroniky, ambientního popu a na každičkém rohu této nahrávky čeká životní zkušenost, melancholie a pokora. Poskládané téměř osobní příběhy tu těkají a zkoušejí vaši pozornost. Vše mezi niterně naléhavou "The Automatic Function" přes křehkou krásku "Bright Curious Endless", teskně experimentální "Overfrail" a konče u posmutnělé revize "Requiem For My Friends" má své logické opodstatnění a není žádnou falší, jak si získat pouze vaše emoce. "How It Feels To Find There's More" je nepřiznaná zpověď hlavního aktéra, s otevřenou náručí přátelské pomoci, ke které se bez skrytých nástrah rádi vrátíte, necháte se ukolébat a pootevřete vrátka nadhledu.


Uphill Racer - The Automatic Function


Zahraniční hip hop očima Petra Doupala a Kuby Malára

Jay-Z & Kanye West - Watch The Throne
Rok 2011 nemohl být od roku 2010 více odlišný. Před rokem jsme nadšeně rekapitulovali kvalitní desky obrovských jmen jako Kanye West, Eminem, Big Boi, Kid Cudi nebo B.o.B, o trochu méně povedená alba vydalo ještě několik dalších AAA interpretů. Ale teď? Rok 2011 byl rokem nových jmen mimo velké labely a nového přístupu k mužskému r'n'b. Přesto jsme se rozhodli trůn nechat dvojici Jay-Z a Kanye West. "Watch The Throne" bylo přece jen nejzajímavější, nejdiskutovanější, a i když hodnocením horší než předchozí počiny, nejen u nás se stalo hiphopovou nahrávkou roku. Čistý rap v naší desítce pak reprezentuje už pouze Game, jehož "The R.E.D. Album" je tím pravým rapovým West Coast albem a za to mu náleží bronz.

A nyní k tomu, co asi na začátku roku čekal málokdo: stříbrnou pozici v našem pořadí obsadil The Weeknd, jednadvacetiletý Kanaďan s etiopskými kořeny, vzhledem násilníka a hlasem Michaela Jacksona, který s mixtapy zaujal kritiky nejen v rámci žánru (mmj. album roku podle Complexu). Podobně silné potemnělé alternativní r'n'b (aneb vzniklo by vůbec nebýt "808s & Heartbreak"?) přináší i Frank Ocean na šestce s mixtapem "Nostalgia, Ultra" (mmj. stříbrný v BBC Sound Of 2012, hostování na "Throne"), kterého následuje kolega z OFWGKTA Tyler The Creator s druhou řadovkou "Goblin". Svěží jména pak doplňuje rapper Big K.R.I.T. s oceňovaným mixtapem "ReturnOf4Eva" na osmičce.

Neopomenuli jsme však také letos lehce upozaděnou starou gardu v čele s The Roots a Commonem, obě skvělé desky jsme zařadili do Top 5. Nakonec se do redakční topky dostal i počin Drakea. Naopak takoví Wiz Khalifa, Lil Wayne nebo Snoop Dogg u nás letos se svými deskami tolik nezabodovali.

1.Jay-Z & Kanye West - Watch The Throne
2. The Weeknd - House Of Balloons
3. Game - The R.E.D. Album
4. The Roots – Undun
5. Common - The Dreamer/The Believer
6. Frank Ocean - Nostalgia, Ultra
7. Tyler The Creator - Goblin
8. Big K.R.I.T. - ReturnOf4Eva
9. CunninLynguists - Oneirology
10. Drake - Take Care


25. místo: Yellowcard - When You're Through Thinking, Say Yes (Acoustic)


Yellowcard - When You're Through Thinking, Say Yes Acoustic
"Pečlivost a kompletně DIY přístup, včetně vlastní mixáže, vyústil v intimitu a absolutně bezprostřední prožitek z textů."
-- Martin Wipplinger

profil interpreta | recenze alba

Na návrat Yellowcard, jakožto jednoho z hlavních představitelů pop-punku posledních minimálně deseti let, se čekalo se stejným nadšením i pochybnostmi jako v případě celosvětově populárnějších Blink-182. Na rozdíl od nich by ale kapela Ryana Keye mohla mít v našem žebříčku hned dvojí zastoupení. Podzimní nahrávka " When You're Through Thinking, Say Yes (Acoustic)" totiž staví na neméně kvalitním "plugged" materiálu. Akustické reedice jsou vesměs projekty ve stylu "hit or miss" (v překladu - potěš či ne, každopádně vydělej), přičemž ta loňská od Yellowcard zasáhla desítku (pardon, osmičku) všemi deseti nástřely. Pečlivost a kompletně DIY přístup, včetně vlastní mixáže, vyústil v intimitu a absolutně bezprostřední prožitek z textů písní jako "Sing For Me" či "Hang You Up". Dalším plusovým bodem akustické desky oproti základové sbírce je to, že Yellowcard dokázali maximálně využít určité výhody, kterou mají vůči ostatním skupinám podobného žánrového zaměření - houslisty Seana Mackina.


Yellowcard - When You're Through Thinking, Say Yes (Acoustic)


24. místo: Zola Jesus - Conatus


Zola Jesus - Conatus
"Album je nápaditou a slušnou změtí; její nenásilné uzrávání a decentní nevypočítané odklony se navíc moc příjemně poslouchají."
-- Adam Eff

profil interpreta | recenze alba

Dvaadvacetiletá Nika Roza Danilova vydala za poslední tři roky pod aliasem Zola Jesus tři desky. Stihla mimo to i několikrát objet svět, po boku lidí jako Fever Ray, Xiu Xiu nebo The xx. V září vydala "Conatus" a ukázala hudebnímu světu, kolik se přiučila. Album je nápaditou a slušnou změtí; její nenásilné uzrávání a decentní nevypočítané odklony se navíc moc příjemně poslouchají. Některým párům uší svým letošním počinem trošku zpopiněla (a vysloužila si, jak taky jinak, další asympatie), těm ostatním se ale možná konečně a nevědomky obhájila. Definovala si svůj flek, díky kterému už s největší pravděpodobností nebude jen obyčejnější pseudointelektuálkou, která dělá "jen" synthpopové náhražky Stevie Nicks, Lisy Gerrard, Kate Bush a Siouxsie Sioux a které docení jen ostatní hip a anti-cool pseudointelektuální lidi.


Zola Jesus - Vessel


23. místo: Lykke Li - Wounded Rhymes


Lykke Li - Wounded Rhymes
"Pokud chcete mluvit o tom, že pop je sexy, opravdu sexy, pak zapomeňte na latexové pophvězdičky z luxusních ložnic velkých producentů. A mluvte o Lykke Li."
-- Miroslav Böhm

profil interpreta | recenze alba

Lykke Li v první popové lize už nějaký ten pátek je, ale "Wounded Rhymes" je jiné v tom, že má potenciál oslovit široké masy. Na albu totiž zpěvačka dokázala přesně trefit hranu mezi sebenaplňujícím experimentováním z předešlých nahrávek a na ruku jdoucí popovou lascivností, kterou popové hvězdy bez talentu nahrazují erotickými koncerty a videoklipy. Seversky chladnou atmosféru s rozmazanými nevšedními rytmy zasazuje do hlubokého, na ruku jdoucího reverbu, chytlavé a líbivé melodie servíruje svým odtažitým, ale přesto naléhavým přednesem a výsledkem je pop, který lze označit za fatální, osudový, velkolepý. "Wounded Rhymes" nenabízí popěvky pro cestu autem do práce, nabízí sice laciné melodie, ale s nápadem a formou, které vyžadují vaši plnou pozornost, za níž se vám ohromně odvděčí dokonalým prožitkem. Pokud chcete mluvit o tom, že pop je sexy, opravdu sexy, pak zapomeňte na latexové pophvězdičky z luxusních ložnic velkých producentů. A mluvte o Lykke Li.


Lykke Li - I Follow Rivers


22. místo: Peter Gabriel - New Blood


Peter Gabriel - New Blood
"Legendární zpěvák a skladatel se bez problému vyvaroval jakéhokoli závanu kýče a oprášil své písničky důstojně a přitom zábavně. A ještě díky orchestru můžete při poslechu mít pocit, že posloucháte fakt umění."
-- Honza Balušek

profil interpreta | recenze alba

Peter Gabriel je na absolutním vrcholu prolínání popu s uměním. Jeho písničky jsou na posledních deskách snadno přístupné, přitom aranžérsky bohaté a košaté. Počátkem roku 2010 se na albu "Scratch My Back" rozhodl přepracovat své oblíbené skladby jiných autorů, a aby to nebylo úplně ordinérní, k nahrávání si pozval jen orchestr. Ne i orchestr, ale jen. Po úspěchu nahrávky nenechal své fandy zas tak dlouho čekat a na podzim minulého roku vydal na desce "New Blood" přepracování svých vlastních skladeb. Jakkoli by se to u jiných interpretů mohlo zdát jen jako kanibalizace na vlastním repertoáru, když nové nápady nepřicházejí, Gabriel i na desce svých vlastních coververzí přichází s úžasnou atmosférou a profesionalitou, která po pár posleších dokáže zahnat myšlenky na původní verze. Legendární zpěvák a skladatel se bez problému vyvaroval jakéhokoli závanu kýče a oprášil své písničky důstojně a přitom zábavně. A ještě díky orchestru můžete při poslechu mít pocit, že posloucháte fakt umění...


Peter Gabriel - Red Rain


21. místo: Nicolas Jaar - Space Is Only Noise


Nicolas Jaar - Space Is Only Noise
"Jeho debutová deska "Space Is Only Noise" je úžasná sbírka impresionistických pozdravů ze schizofrenního kabaretu, kde se kdysi hrával jazz, abstraktní hip hop, house, world music atd."
-- Tomáš Bláha

profil interpreta | recenze alba

Pokud bychom o někom letos měli mluvit jako o nejlepším debutantovi, byl by to určitě Nicolas Jaar. Nejde jen o to, že jeho debutová deska "Space Is Only Noise" je úžasná sbírka impresionistických pozdravů ze schizofrenního kabaretu, kde se kdysi hrával jazz, abstraktní hip hop, house, world music atd., ale zapomínat nesmíme ani na Jaarovu celoroční singlovou a remixovou práci. Na "Nico Bluewave Edits" EP si vzal na operační sál skladbu "Work It" od Missy Elliott, "Hey Boy" od polozapomenutých The Blow a track "There's Nothing I Can Do" od Mike And The Censations, jehož novou verzi pojmenoval "What My Last Girl Put Me Through". Pustil se i skladby "Big" od Sneaky Sound System. Všechny ty remixy mají společnou jednu věc - nejedná se pouze o obřízku, ale Jaar z nich nechává vypreparovat původního interpreta a nahradí ho svým neodolatelným mixem housu a jižanské elegance. Na desce "Space Is Only Nosie" tyto atributy najdete samozřejmě také, v ní je ale přiložena jakási "housová podoba Jamese Blakea" a také sladká odměny pro ty, kteří v hudbě ještě hledají nějaký význam.


Nicolas Jaar - Too Many Kids Finding Rain In The Dust



NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • 4 (pepa, 26.01.2012 16:10) Reagovat

    To víš že jo, tak 4 od Beyonce je podle musicserveru lepší deska neř 21 od Adele, ani nevím jestli je to k smíchu nebo k pláči!!!!!!!

    • Re: 4 (Bára, 26.01.2012 18:47) Reagovat

      spíš k pláči...a Britney je lepší než Foo Fighters...to už je teprv nářez

    • Re: 4 (Pavleena, 26.01.2012 19:02) Reagovat

      K placi to je, ale jeste vic k placi bude, az uvidime prvni desitku s Born This Way a poslednim albem Rihanny.

    • Re: 4 (Filip69, 26.01.2012 20:08) Reagovat

      Budu provokovat: Adele je fenomén prodejnosti CD, ale hlasově nestíhá, výšky vůbec nedává. Přechází do fistule způsobem, až to tahá za uši a i na studiové nahrávce distonuje. Dokonce se objevují názory, že ta malá žabka Connie Talbot to uzpívá líp. Beyoncé je hlasově mnohem vyzrálejší a jistější než Adele. Já se tedy tomuto pořadí nedivím.

      • Re: 4 (Grounded, 26.01.2012 20:20) Reagovat

        Dave Grohl je mnohem vyzrálejší a jistější, než Beyoncé. Stick it!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Pentatonix - The Best Of Pentatonix Christmas 8/10
Minirecenze: "The Best Of Pentatonix Christmas" udělá vaše Vánoce ještě krásnější Vokální pětice Pentatonix se proslavila a cappella předělávkami velkých hitů, na startu jejího úspěchu ale byly hlavně vánoční skladby, k nimž se během dosavadní kariéry několikrát vrátila. Na letošní album "The Best Of... čtěte zde
Vydáno: 13.12.2019 08:25 v sekci Recenze | Minirecenze
0
Nové desky 50/2019 - od Camily Cabello přes Liama Payna po The Chainsmokers
Nové desky 50/2019 - od Camily Cabello přes Liama Payna po The Chainsmokers Vánoce se již nezadržitelně blíží a do vánočního shonu vrhnou svá nová alba kráska Camila Cabello, debutující Liam Payne, roztancovaní The Chainsmokers nebo Portoričan Ozuna. K nim se přidá živáky Kylie Minogue a Blackberry... čtěte zde
Vydáno: 12.12.2019 20:30 v sekci Novinky | Nové desky
1
Márdi (Vypsaná fiXa) - Když nemáš plán, tak se dohaduješ
Rozhovory: Márdi (Vypsaná fiXa) - Když nemáš plán, tak se dohaduješ Vypsaná fiXa letos slaví 25 let. K narozeninám si nadělila desku "Kvalita", na níž se spojili producenti Ondřej Ježek a Dušan Neuwerth. O tomto spojení, o tom, jak se členům kapely ze San Piega hraje v oblecích, nebo o turné, které... čtěte zde
Vydáno: 12.12.2019 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Voxel & Spol. - Nanovo 7/10
Recenze: Voxel začal novou éru. Nanovo a pěkně od podlahy V posledním roce došlo u Václava Lebedy alias Voxela k hudebnímu obratu o sto osmdesát stupňů. Po dvou sólových albech, se kterými moc velkou díru do světa neudělal, vyměnil kytaru a looper za mandolínu, dal dohromady kapelu, se kterou... čtěte zde
Vydáno: 11.12.2019 08:13 v sekci Recenze
1
Skindred, Blood Command, Lucerna Music Bar, Praha, 8.12.2019
Naživo: Pražský koncert Skindred nebyl dlouhý, ale o to byl lepší Skindred a jejich crossover asi deseti různých hudebních žánrů už léta letoucí patří ke spolehlivým jistotám na nejednom festivalu. Naživo pod přímým sluncem byli vždycky skvělí, otázka tedy zněla, jak si poradí v přítmí... čtěte zde
Vydáno: 10.12.2019 13:59 v sekci Naživo
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Zlatý glóbus za nejlepší původní píseň může vyhrát Elton John, Taylor Swift nebo Beyoncé (09.12.2019 18:34)
- Publicistika: 5 (+ 2) koncertních filmů na Netflixu s českými titulky (27.11.2019 14:00)
- Audio: Souboj titánek: Björk a Fever Ray si zremixovaly své songy (16.09.2019 17:13)
- Video: Beyoncé a lvi: "Spirit" ukazuje krásy Afriky a zve do kina (22.07.2019 08:48)
- Živák Beyoncé "Homecoming" přináší její spektakulární koncert z festivalu Coachella (17.04.2019 09:32)
- Audio: Mark Ronson si na "Late Night Feelings" pozval Lykke Li. Ta táhne píseň dolů a zároveň nahoru (16.04.2019 16:53)
- V Los Angeles se uskuteční festival s kompletně ženským obsazením. Vystoupí Lykke Li nebo Courtney Love (04.04.2019 17:36)
- Björk vydá devět svých alb na barevných kazetách (17.03.2019 12:47)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2018 podle musicserveru (30-21) (28.01.2019 16:05)
- Zaprášenosti: Peter Gabriel - II (Scratch) (07.09.2018 13:00)

ALBUM TÝDNE 49/2019

Hm...
Nevadí

Po šesti letech se s novým albem "Nevadí" vrátila alternativní formace Hm..., složená z hudebníků působících dříve v Tata Bojs, v oblasti filmové hudby či v úspěšných dětských projektech Pískomil se vrací a Bombarďák. Hm... prosluli zejména zhudebněnými texty českých básníků, nově ale vsadili zejména na ty autorské.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Pá 13.12.
Low Roar (ISL) (Café V lese, Praha)
Út 17.12.
Dara Rolins (SK) (Forum Karlín , Praha)
Pá 20.12.
J.I.D (USA) (Roxy, Praha)
Ne 19.01.
Anti-Flag (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Michael Malarkey (USA) (Roxy, Praha)
So 25.01.
Devendra Banhart (USA) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 26.01.
The Murder Capital (IRL) (Underdogs', Praha)
Ne 26.01.
Beacon (USA) (Café V lese, Praha)
Út 28.01.
James Arthur (UK) (Forum Karlín, Praha)
Ne 02.02.
Keane (UK) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Ewa Farna Adele Coldplay Kryštof Lady Gaga Beyoncé The Cure Rihanna Sia Disturbed Karel Gott Metallica Madonna David Stypka Marek Ztracený Lenny AC/DC Ed Sheeran Britney Spears Chinaski
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver