shop.musicserver.cz
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (30-21)

Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (30-21)

Vydáno: 26.01.2012 14:30 v sekci Publicistika - Redakce | foto: facebook interpreta

Přinášíme vám definitivní ohlédnutí redaktorů musicserveru za skončeným rokem 2011. Padesát zahraničních desek, které musíte slyšet, než začnete ve velkém plnit všechna hudební novoroční předsevzetí. Padesát alb, u kterých naše uši vrněly spokojeností nejvíce. Pokračujeme třetí nejlepší desítkou.

Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011
© facebook interpreta

50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

30. místo: Rustie - Glass Swords


Rustie - Glass Swords
"Je strašně těžké pojmenovat vlivy, časovou identitu a všechno kolem toho, co je s tímto albem spjato. Jedno ale říct můžeme - zábavnější elektronická deska loni nevyšla."
-- Tomáš Bláha

profil interpreta | recenze alba

Prvně musím říct, že kdybychom vyhlašovali nejlepší cover roku, Rustie by byl horkým kandidátem. Strohý maximalismus. Vysoké a nízké zároveň. Laciné popové nápady obestavuje sofistikovaným zvukem elitářského undergroundu. Pohádka tisíce a jednoho nápadu, které připadají přibližně na každých deset vteřin jednotlivých tracků. Rustie je nenažraný beatový autista, který však ví, co dělá. Jakože dát vedle sebe metalový riff, digitální hru, příchuť rave nebo snad dubstepový memoár je hodně přísná palba. Ale zábavná jak nic jiného! Jestli dnešní formát popkultury nabízí nějaká specifika, jedná se určitě o nejednoznačnost. U alba "Glass Swords " se tímto termínem může ohánět jak složka inspirací, tak stavba jednotlivých skladeb. Při poslechu "Glass Swords " zákonitě musí v mysli rezonovat jméno Hudsona Mohawka, mentora mladé progresivní party z Glasgow. Jeho debutové LP "Butter " stavělo na podobném systému jako "Glass Swords ", jen s tím rozdílem, že možná až příliš lpělo nad čerstvě opěvovaným žánrem wonky. Tu pestrobarevnost, ujetost, šílenost Rustie nekoncentruje ani tak do zvuku, jako spíš do dramaturgie tracků. "Glass Swords " zní uceleněji, ale ve své podstatě je dobrodružnější. Je strašně těžké pojmenovat vlivy, časovou identitu a všechno kolem toho, co je s tímto albem spjato. Jedno ale říct můžeme - zábavnější elektronická deska loni nevyšla.


Rustie - Surph


29. místo: Alison Krauss & Union Station - Paper Airplane


Alison Krauss & Union Station - Paper Airplane
"Ačkoli stále zůstává v čistokrevném bluegrassu, je tentokrát celkově lehčí, přímější, melodičtější, stravitelnější a nad míru se povedly i písničky jako takové."
-- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze alba

Alison Krauss a její skupina Union Station jsou sázkou na jistotu. Co deska, to hudební lahůdka. Šestadvacet cen Grammy koneckonců hovoří za vše, a proto když tahle dáma vydá po sedmi letech nové album, je to ve světě bluegrassu obrovská událost. "Paper Airplane" zcela splnilo očekávání. Alison Krauss si po dobu své kariéry drží vysoký standard a ani "Paper Airplane" není výjimkou, dokonce by se dalo říct, že se řadí k tomu nejlepšímu, co nahrála. Nahrávka je jako celek velmi melancholická, ovšem nepostrádá ani poměrně svižné věci. Určitou nevýhodou jejích nahrávek bylo, že pro běžného posluchače byly náročné na poslech, což v případě tohoto alba neplatí, respektive ne v takové míře. Ačkoli stále zůstává v čistokrevném bluegrassu, je tentokrát celkově lehčí, přímější, melodičtější, stravitelnější a nad míru se povedly i písničky jako takové. Tyto teze může potvrdit nejen nominace na Grammy, ale i celkem slušný úspěch desky v Evropě, která doposud tuto zpěvačku s křišťálovým hlasem spíše opomíjela.


Alison Krauss & Union Station - Paper Airplane


28. místo: Beyoncé - 4


Beyoncé - 4
"Deska "4" je balíček nejlepších schopností Beyoncé, obsahující bezchybné vokály a mistrné písně."
-- Katka Guziurová

profil interpreta | recenze alba

Beyoncé se vrátila ke kořenům. Odložila svou popovou masku a ponořila se opět do soulových a rhytm and bluesových vod. Tentokrát intenzivněji než kdykoliv předtím. Své retro choutky ukojila hned v několika případech a nutno zdůraznit, že nikomu se to za poslední léta nepodařilo lépe. "Love On Top" nebo "1+1" zní jako to nejlepší z pozdní éry Motownu slepené pro současné ouško. I v r'n'b písních jako "Party" nebo "I Miss You" vznese nad uši ostatních otázku, co jsme v dnešní době ochotni považovat za árenbí. Nic ale nezní staře, songy z alba "4" mají svěží nádech. Beyoncé si pohrává i se současnými rytmy. Skoro až futuristicky zněl její pilotní singl "Run The World (Girls)" i "End Of Time". Beyoncé ale zakotvila i v přítomnosti, a tak si navzdory rozporuplnějšímu přijetí pilotního singlu ze strany rádiových dramaturgů mohla své obecenstvo lačnící po hitech uchlácholit typickou baladou "Best Thing I Never Had". Deska "4" je balíček nejlepších schopností Beyoncé, obsahující bezchybné vokály a mistrné písně.


Beyoncé - Countdown


27. místo: Björk - Biophilia


Björk - Biophilia
"Vydání jejího loňského alba předcházelo několikaleté období, kdy si mohla, jak říká, "dělat, co sama chtěla". No, a když si Björk začne dělat, co chce, můžete si být jisti, že z toho nakonec něco bude."
-- David Věžník

profil interpreta | recenze alba

Jestli se loni na někoho opravdu čekalo (ve smyslu "s čím to teda přijde"), byla to islandská divoženka Björk. Vydání jejího loňského alba předcházelo několikaleté období, kdy si mohla, jak říká, "dělat, co sama chtěla". No, a když si Björk začne dělat, co chce, můžete si být jisti, že z toho nakonec něco bude. V případě léta Páně 2011 z toho byl multiumělecký projekt "Biophilia". Ten v sobě kromě historicky prvního app-alba (tedy desky, na které má každá skladba svou paralelní verzi v podobě interaktivní aplikace pro iVěci) zahrnuje i instalace, živá vystoupení, workshopy a dokument. Vypadá to nabubřele a nafouknutě a nafoukaně, ve výsledku je ale "Biophilia" v podstatě skromnou nahrávkou. Nahrávkou, která bezezbytku využívá darů moderní doby (propojení analogových nástrojů s iPadem...), aby oslavila zázrak života, fascinaci vesmírem a přírodou, nahrávkou, která není jednoduchá a možná ani geniální, která ale rozhodně nechá otisk.


Björk - Crystalline


26. místo: Uphill Racer - How It Feels To Find There's More


Uphill Racer - How It Feels To Find There's More
"Uphill Racer se prochází ve vodách folktroniky, ambientního popu a na každičkém rohu této nahrávky čeká životní zkušenost, melancholie a pokora."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

"How It Feels To Find There's More" se bude v našem žebříčku drobet vyjímat. I když je dílem jednoho člověka, který si říká Uphill Racer, hostuje na něm celá plejáda vokalistů včetně Judithy Heusch (Patty Moon), Aydo Abay, Karo, Chrise Neuburgera (Slut), Shary Worden (My Brightest Diamond) nebo Rosalie Eberle. Uphill Racer se prochází ve vodách folktroniky, ambientního popu a na každičkém rohu této nahrávky čeká životní zkušenost, melancholie a pokora. Poskládané téměř osobní příběhy tu těkají a zkoušejí vaši pozornost. Vše mezi niterně naléhavou "The Automatic Function" přes křehkou krásku "Bright Curious Endless", teskně experimentální "Overfrail" a konče u posmutnělé revize "Requiem For My Friends" má své logické opodstatnění a není žádnou falší, jak si získat pouze vaše emoce. "How It Feels To Find There's More" je nepřiznaná zpověď hlavního aktéra, s otevřenou náručí přátelské pomoci, ke které se bez skrytých nástrah rádi vrátíte, necháte se ukolébat a pootevřete vrátka nadhledu.


Uphill Racer - The Automatic Function


Zahraniční hip hop očima Petra Doupala a Kuby Malára

Jay-Z & Kanye West - Watch The Throne
Rok 2011 nemohl být od roku 2010 více odlišný. Před rokem jsme nadšeně rekapitulovali kvalitní desky obrovských jmen jako Kanye West, Eminem, Big Boi, Kid Cudi nebo B.o.B, o trochu méně povedená alba vydalo ještě několik dalších AAA interpretů. Ale teď? Rok 2011 byl rokem nových jmen mimo velké labely a nového přístupu k mužskému r'n'b. Přesto jsme se rozhodli trůn nechat dvojici Jay-Z a Kanye West. "Watch The Throne" bylo přece jen nejzajímavější, nejdiskutovanější, a i když hodnocením horší než předchozí počiny, nejen u nás se stalo hiphopovou nahrávkou roku. Čistý rap v naší desítce pak reprezentuje už pouze Game, jehož "The R.E.D. Album" je tím pravým rapovým West Coast albem a za to mu náleží bronz.

A nyní k tomu, co asi na začátku roku čekal málokdo: stříbrnou pozici v našem pořadí obsadil The Weeknd, jednadvacetiletý Kanaďan s etiopskými kořeny, vzhledem násilníka a hlasem Michaela Jacksona, který s mixtapy zaujal kritiky nejen v rámci žánru (mmj. album roku podle Complexu). Podobně silné potemnělé alternativní r'n'b (aneb vzniklo by vůbec nebýt "808s & Heartbreak"?) přináší i Frank Ocean na šestce s mixtapem "Nostalgia, Ultra" (mmj. stříbrný v BBC Sound Of 2012, hostování na "Throne"), kterého následuje kolega z OFWGKTA Tyler The Creator s druhou řadovkou "Goblin". Svěží jména pak doplňuje rapper Big K.R.I.T. s oceňovaným mixtapem "ReturnOf4Eva" na osmičce.

Neopomenuli jsme však také letos lehce upozaděnou starou gardu v čele s The Roots a Commonem, obě skvělé desky jsme zařadili do Top 5. Nakonec se do redakční topky dostal i počin Drakea. Naopak takoví Wiz Khalifa, Lil Wayne nebo Snoop Dogg u nás letos se svými deskami tolik nezabodovali.

1.Jay-Z & Kanye West - Watch The Throne
2. The Weeknd - House Of Balloons
3. Game - The R.E.D. Album
4. The Roots – Undun
5. Common - The Dreamer/The Believer
6. Frank Ocean - Nostalgia, Ultra
7. Tyler The Creator - Goblin
8. Big K.R.I.T. - ReturnOf4Eva
9. CunninLynguists - Oneirology
10. Drake - Take Care


25. místo: Yellowcard - When You're Through Thinking, Say Yes (Acoustic)


Yellowcard - When You're Through Thinking, Say Yes Acoustic
"Pečlivost a kompletně DIY přístup, včetně vlastní mixáže, vyústil v intimitu a absolutně bezprostřední prožitek z textů."
-- Martin Wipplinger

profil interpreta | recenze alba

Na návrat Yellowcard, jakožto jednoho z hlavních představitelů pop-punku posledních minimálně deseti let, se čekalo se stejným nadšením i pochybnostmi jako v případě celosvětově populárnějších Blink-182. Na rozdíl od nich by ale kapela Ryana Keye mohla mít v našem žebříčku hned dvojí zastoupení. Podzimní nahrávka " When You're Through Thinking, Say Yes (Acoustic)" totiž staví na neméně kvalitním "plugged" materiálu. Akustické reedice jsou vesměs projekty ve stylu "hit or miss" (v překladu - potěš či ne, každopádně vydělej), přičemž ta loňská od Yellowcard zasáhla desítku (pardon, osmičku) všemi deseti nástřely. Pečlivost a kompletně DIY přístup, včetně vlastní mixáže, vyústil v intimitu a absolutně bezprostřední prožitek z textů písní jako "Sing For Me" či "Hang You Up". Dalším plusovým bodem akustické desky oproti základové sbírce je to, že Yellowcard dokázali maximálně využít určité výhody, kterou mají vůči ostatním skupinám podobného žánrového zaměření - houslisty Seana Mackina.


Yellowcard - When You're Through Thinking, Say Yes (Acoustic)


24. místo: Zola Jesus - Conatus


Zola Jesus - Conatus
"Album je nápaditou a slušnou změtí; její nenásilné uzrávání a decentní nevypočítané odklony se navíc moc příjemně poslouchají."
-- Adam Eff

profil interpreta | recenze alba

Dvaadvacetiletá Nika Roza Danilova vydala za poslední tři roky pod aliasem Zola Jesus tři desky. Stihla mimo to i několikrát objet svět, po boku lidí jako Fever Ray, Xiu Xiu nebo The xx. V září vydala "Conatus" a ukázala hudebnímu světu, kolik se přiučila. Album je nápaditou a slušnou změtí; její nenásilné uzrávání a decentní nevypočítané odklony se navíc moc příjemně poslouchají. Některým párům uší svým letošním počinem trošku zpopiněla (a vysloužila si, jak taky jinak, další asympatie), těm ostatním se ale možná konečně a nevědomky obhájila. Definovala si svůj flek, díky kterému už s největší pravděpodobností nebude jen obyčejnější pseudointelektuálkou, která dělá "jen" synthpopové náhražky Stevie Nicks, Lisy Gerrard, Kate Bush a Siouxsie Sioux a které docení jen ostatní hip a anti-cool pseudointelektuální lidi.


Zola Jesus - Vessel


23. místo: Lykke Li - Wounded Rhymes


Lykke Li - Wounded Rhymes
"Pokud chcete mluvit o tom, že pop je sexy, opravdu sexy, pak zapomeňte na latexové pophvězdičky z luxusních ložnic velkých producentů. A mluvte o Lykke Li."
-- Miroslav Böhm

profil interpreta | recenze alba

Lykke Li v první popové lize už nějaký ten pátek je, ale "Wounded Rhymes" je jiné v tom, že má potenciál oslovit široké masy. Na albu totiž zpěvačka dokázala přesně trefit hranu mezi sebenaplňujícím experimentováním z předešlých nahrávek a na ruku jdoucí popovou lascivností, kterou popové hvězdy bez talentu nahrazují erotickými koncerty a videoklipy. Seversky chladnou atmosféru s rozmazanými nevšedními rytmy zasazuje do hlubokého, na ruku jdoucího reverbu, chytlavé a líbivé melodie servíruje svým odtažitým, ale přesto naléhavým přednesem a výsledkem je pop, který lze označit za fatální, osudový, velkolepý. "Wounded Rhymes" nenabízí popěvky pro cestu autem do práce, nabízí sice laciné melodie, ale s nápadem a formou, které vyžadují vaši plnou pozornost, za níž se vám ohromně odvděčí dokonalým prožitkem. Pokud chcete mluvit o tom, že pop je sexy, opravdu sexy, pak zapomeňte na latexové pophvězdičky z luxusních ložnic velkých producentů. A mluvte o Lykke Li.


Lykke Li - I Follow Rivers


22. místo: Peter Gabriel - New Blood


Peter Gabriel - New Blood
"Legendární zpěvák a skladatel se bez problému vyvaroval jakéhokoli závanu kýče a oprášil své písničky důstojně a přitom zábavně. A ještě díky orchestru můžete při poslechu mít pocit, že posloucháte fakt umění."
-- Honza Balušek

profil interpreta | recenze alba

Peter Gabriel je na absolutním vrcholu prolínání popu s uměním. Jeho písničky jsou na posledních deskách snadno přístupné, přitom aranžérsky bohaté a košaté. Počátkem roku 2010 se na albu "Scratch My Back" rozhodl přepracovat své oblíbené skladby jiných autorů, a aby to nebylo úplně ordinérní, k nahrávání si pozval jen orchestr. Ne i orchestr, ale jen. Po úspěchu nahrávky nenechal své fandy zas tak dlouho čekat a na podzim minulého roku vydal na desce "New Blood" přepracování svých vlastních skladeb. Jakkoli by se to u jiných interpretů mohlo zdát jen jako kanibalizace na vlastním repertoáru, když nové nápady nepřicházejí, Gabriel i na desce svých vlastních coververzí přichází s úžasnou atmosférou a profesionalitou, která po pár posleších dokáže zahnat myšlenky na původní verze. Legendární zpěvák a skladatel se bez problému vyvaroval jakéhokoli závanu kýče a oprášil své písničky důstojně a přitom zábavně. A ještě díky orchestru můžete při poslechu mít pocit, že posloucháte fakt umění...


Peter Gabriel - Red Rain


21. místo: Nicolas Jaar - Space Is Only Noise


Nicolas Jaar - Space Is Only Noise
"Jeho debutová deska "Space Is Only Noise" je úžasná sbírka impresionistických pozdravů ze schizofrenního kabaretu, kde se kdysi hrával jazz, abstraktní hip hop, house, world music atd."
-- Tomáš Bláha

profil interpreta | recenze alba

Pokud bychom o někom letos měli mluvit jako o nejlepším debutantovi, byl by to určitě Nicolas Jaar. Nejde jen o to, že jeho debutová deska "Space Is Only Noise" je úžasná sbírka impresionistických pozdravů ze schizofrenního kabaretu, kde se kdysi hrával jazz, abstraktní hip hop, house, world music atd., ale zapomínat nesmíme ani na Jaarovu celoroční singlovou a remixovou práci. Na "Nico Bluewave Edits" EP si vzal na operační sál skladbu "Work It" od Missy Elliott, "Hey Boy" od polozapomenutých The Blow a track "There's Nothing I Can Do" od Mike And The Censations, jehož novou verzi pojmenoval "What My Last Girl Put Me Through". Pustil se i skladby "Big" od Sneaky Sound System. Všechny ty remixy mají společnou jednu věc - nejedná se pouze o obřízku, ale Jaar z nich nechává vypreparovat původního interpreta a nahradí ho svým neodolatelným mixem housu a jižanské elegance. Na desce "Space Is Only Nosie" tyto atributy najdete samozřejmě také, v ní je ale přiložena jakási "housová podoba Jamese Blakea" a také sladká odměny pro ty, kteří v hudbě ještě hledají nějaký význam.


Nicolas Jaar - Too Many Kids Finding Rain In The Dust



  • 4 (pepa, 26.01.2012 16:10) Reagovat

    To víš že jo, tak 4 od Beyonce je podle musicserveru lepší deska neř 21 od Adele, ani nevím jestli je to k smíchu nebo k pláči!!!!!!!

    • Re: 4 (Bára, 26.01.2012 18:47) Reagovat

      spíš k pláči...a Britney je lepší než Foo Fighters...to už je teprv nářez

    • Re: 4 (Pavleena, 26.01.2012 19:02) Reagovat

      K placi to je, ale jeste vic k placi bude, az uvidime prvni desitku s Born This Way a poslednim albem Rihanny.

    • Re: 4 (Filip69, 26.01.2012 20:08) Reagovat

      Budu provokovat: Adele je fenomén prodejnosti CD, ale hlasově nestíhá, výšky vůbec nedává. Přechází do fistule způsobem, až to tahá za uši a i na studiové nahrávce distonuje. Dokonce se objevují názory, že ta malá žabka Connie Talbot to uzpívá líp. Beyoncé je hlasově mnohem vyzrálejší a jistější než Adele. Já se tedy tomuto pořadí nedivím.

      • Re: 4 (Grounded, 26.01.2012 20:20) Reagovat

        Dave Grohl je mnohem vyzrálejší a jistější, než Beyoncé. Stick it!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nové desky 24/2024 - od Mobyho přes Black Country Communion po Lindsey Stirling
Nové desky 24/2024 - od Mobyho přes Black Country Communion po Lindsey Stirling V polovině června jsme se dočkali novinky Mobyho, který si pozval fůru hostů. Doplnili ho rockeři Black Country Communion, The Decemberists, Widespread Panic a John Grant, americká houslistka Lindsey Stirling, countryový zpěvák Luke Combs,... čtěte zde
Vydáno: 19.06.2024 12:15 v sekci Novinky | Nové desky
Chorobopop - Nad našimi jasně položenými kvízovými otázkami někteří fanoušci stále tápou
Rozhovory: Chorobopop - Nad našimi jasně položenými kvízovými otázkami někteří fanoušci stále tápou Rožnovské hudební podhoubí vydalo již nejeden výrazný projekt převážně z punkového či alternativního ranku. Patří k nim i Chorobopop, za kterým stojí Daniel Stibor zvaný Ctib. S tříčlennou kapelou jsme si povídali zejména o... čtěte zde
Vydáno: 19.06.2024 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
Kolektivní halucinace - Horníci 8/10
Video: V novém klipu Kolektivní halucinace odhalují "Horníci" své tváře Na jaře tohoto roku vydala formace Kolektivní halucinace své čtvrté studiové album "Nejistota" a nyní z něj v premiéře představuje syrový videoklip "Horníci". Jedná se o první skladbu z desky, která dostala vizuální podobu.... čtěte zde
Vydáno: 18.06.2024 19:00 v sekci Audio / Video | Video
Alice Cooper, enteria arena, Pardubice, 17.6.2024
Naživo: Groteskní imaginárium doktora Alice Coopera okouzlilo Pardubice energií i přehlídkou hitů Pokud bychom měli vypíchnout tu nejpodstatnější věc, kterou Alice Cooper dal světu, jednalo by se o jeho jedinečné propojení rockové muziky a hororového divadla. Položil základy, na kterých svoje spektákly staví mnozí další.... čtěte zde
Vydáno: 18.06.2024 15:30 v sekci Naživo
Koho neminout na letošním Metronome Prague? Šest tipů na hvězdy i černé koně
Publicistika: Koho neminout na letošním Metronome Prague? Šest tipů na hvězdy i černé koně Pražský festival Metronome je pravidelnou přehlídkou neotřelých jmen: nabízí pečlivý výběr domácích interpretů i řadu mezinárodních hvězd. Letos pro vás máme opět několik tipů, které byste v programu neměli opomenout.... čtěte zde
Vydáno: 18.06.2024 08:00 v sekci Publicistika
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Mezi rappery se do české albové top desítky vetřela countryová Beyoncé (11.04.2024 08:00)
- Recenze: Beyoncé dosáhla svého. Countryové album "Act II: Cowboy Carter" je další ukázkou jejího perfekcionismu (10.04.2024 18:00)
- Nové desky 13/2024 - od Beyoncé přes Sum 41 po Sheryl Crow (03.04.2024 15:00)
- Beyoncé odhalila název svého countryového alba (14.03.2024 15:35)
- Beyoncé zkusila během Super Bowlu zbourat internet: ohlásila album "Act II" a představila první dvě ochutnávky (13.02.2024 19:29)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2023 podle musicserveru (10-1) (02.02.2024 19:00)
- Recenze: Peter Gabriel na desce "i/o" už tolik neobjevuje. Rekapituluje, ale hlavně stále baví (15.01.2024 08:00)
- Nové desky 48/2023 - od Petera Gabriela přes Miku po Lucii Vondráčkovou (06.12.2023 21:00)
- Audio: Peter Gabriel zveřejnil poslední střípek skládačky svého alba "i/o", píseň "Live and Let Live". Je o odpuštění (29.11.2023 12:22)
- Video: Björk a Rosalía spolu i proti sobě. Díky AI se v klipu "Oral" mlátí hlava nehlava (22.11.2023 10:41)

ALBUM TÝDNE 25/2024

Aurora
What Happened to the Heart?

Roztančená, rozhekaná a rozjařená Aurora se dva roky po desce "The Gods We Can Touch" vrací s novým materiálem. Už dříve zveřejněné singly naznačily, že norská zpěvačka je znovu ve formě. A to se potvrdilo: vydává ze sebe to nejlepší, aby v dnešní válkami a nenávistí zmítané době zažehla pochodeň naděje.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 20.06.
Metronome 2024 (Výstaviště, Praha)
Pá 21.06.
Metronome 2024 (Výstaviště, Praha)
So 22.06.
Metronome 2024 (Výstaviště, Praha)
Út 25.06.
The Gaslight Anthem (US) (Roxy, Praha)
St 03.07.
Rod Stewart (UK) (O2 Arena, Praha)
St 03.07.
Beats For Love (Dolní Vítkovice, Ostrava)
Čt 04.07.
The Smashing Pumpkins (US) (O2 Universum, Praha)
Ne 07.07.
Laid Back Country Picker (US) (Café V Lese, Praha)
St 17.07.
Colours of Ostrava 2024 (Dolní Vítkovice, Ostrava)
Čt 18.07.
Colours of Ostrava 2024 (Dolní Vítkovice, Ostrava)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

The Prodigy Justin Bieber Vladimír Mišík Prince Parkway Drive Bring Me The Horizon mp3.com Avril Lavigne Sia Beyoncé Taylor Swift Rush The Offspring Bono Kabát Mirai Queen Lucie Vondráčková Billie Eilish Lady Gaga
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe