Podle britského tisku se v případě The Strokes jedná o jednu z nejlepších kapel poslední doby, jejíž debut se dá srovnat s "Nevermind" od Nirvany. I když jsou podobné výroky možná trochu silné kafe, kapele se rozhodně nedá upřít velký potenciál do budoucnosti, ani velmi vydařené debutové album "Is This It".
Kariéra newyorské pětičlenné partičky
The Strokes se zdá být na úžasném začátku. I když svá dvě EP vydali nejdříve u malé firmy ve Velké Británii, ostrovní kritika se do nich úplně zbláznila a ještě než bylo vůbec ohlášeno debutové album, britské časopisy jim věnovaly tolik prostoru, jako ani některým zavedeným hvězdám ne. První recenze debutového alba "Is This It" hovořily o
"nové Nirvaně", či spíše o
"nejdůležitější desce od dob Nevermind", jak Q, tak New Musical Express albu přidělily maximální bodové ohodnocení a hlášky jako
"potenciální album roku" se vyskytovaly snad všude. Na nováčky poměrně závratný úspěch. A když k tomu přidali i malý skandálek s obalem alba, kvůli němuž desku některé obchody nechtěly prodávat, dozvěděly se o nich i úplně jiné vrstvy lidí, než rockoví posluchači. A to se teprve chystají vydat svůj debut v domovských Státech, kde ovšem v závislosti na tragédii v New Yorku a Washingtonu vyměnili skladbu "New York City Cops" za jinou.
Po takovéhle přípravě jsem se opravdu těšil na skvělé album a řeknu vám, že po prvních pěti posleších jsem byl neuvěřitelně zklamaný. Tohle že má být jedno z nejlepších alb roku? Pche, nějaké jednoduché poprockové písničky, navíc znějící jako nedodělané demo, o elektronice, která by jejich zvuk nějak obvzvláštnila, pánové asi v životě neslyšeli, zpěvák spíše křičí, než zpívá a ještě je jeho vokál často trochu zdeformovaný... Naštěstí jsem desku poslouchal stále dokola a poznal, že britští kolegové tentokrát opravdu nešáhli vedle a nesnaží se uměle vytvořit další
Oasis (když s novými Beatles už to konečně vzdali). "Is This It" není deska na první poslech, musíte se do ní opravdu ponořit a poté najdete zlato, které se skrývá dost hluboko pod povrchem. A pak poznáte, že album je v podstatě sbírka jedenácti prvotřídních hitů.
Srovnání s Nirvanou možná trošku pokulhává, ale i když po hudební stránce nemají až tolik společného (ne, grunge skutečně nečekejte), přístupem k samotné hudbě už ano. Ta je totiž většinou ohlodaná na kost, kytary, basa, bicí, zpěv a není co řešit. Ačkoli hudba je syrová, není nijak zvlášť tvrdá, označení poprock je sice moc změkčené, ale v podstatě zachycuje skutečnost. Písničky mají neuvěřitelný drive, skvělé melodie kapela sype z rukávu, a po čase poznáte, že ona syrovost není nedokonalost, ale záměr. Zvláštní způsob zpěvu frontmana a hlavního skladatele Juliana Casablancase, který nezní nijak zvlášť školeně, k hudbě skvěle sedí. Zatímco u jiných desek můžete s klidem písničky rozdělit minimálně na tři skupiny (skvělé, dobré, odpad), u debutu
The Strokes to nejde. Skladby jsou si rovnocenné a vypíchnout jen některé je docela těžké. Určitě však mohu doporučit singlovku "New York City Cops", "Last Nite" nebo závěrečnou "Take It Or Leave It", v níž zpěvák už regulérně řve, ale ku prospěchu věci.
Za album roku bych "Is This It" sice neoznačil, ale musím uznat, že se kapele podařilo nahrát silný a mimořádně vyrovnaný debut. Pokud máte rádi přímočarý, ale také chytrý rock,
The Strokes byste určitě neměli minout bez povšimnutí.