Jsou mladé, krásné, potetované a už pět let mrtvé. Řeč je o reprezentantkách Brazílie, electro-punkových divoženkách CSS, které včera zahrály před poloprázdným Lucerna Music Barem. A přestože je při pražském koncertě doprovázelo mladé, krásné, potetované maskulinní duo, válku pro sebe vyhrály právě dívky.
Živě: CSS
support: Lus3
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 23. listopadu 2011
© last.fm CSS neboli
Cansei De Ser Sexy [kãˈsej dʒi seɾ ˈsɛksi] pocházejí ze São Paula, zformovaly se v září nula tři a jejich jméno v překladu z mateřské portugalštiny znamená, že Carolina Parra, Ana Rezende, Luiza Sá a především Lovefoxxx vyrůstaly znuděné tím, jak moc jsou sexy.
Nula šest vydávají mezinárodní debut a rok nato koncertují na všech větších i menších světových festivalech. Druhá e-clashová vlna a
kdo ví kolikátá nu-raveová vynesly CSS atribut jedné z nejlepších koncertních kapel v ranku indietroniky. Pobláznění legračními žánry ale nemohlo trvat věčně, a co se zdálo být originální v létě nula šest, působilo o dva roky později poněkud nepatřičně. Druhé album nenaplnilo očekávání a třetí,
letošní, už proto nikdo nebral příliš vážně.
Než se přemostíme ke glorifikaci frontwoman Lovefoxxx, přebrodíme se ještě výkaly, kterými aktuálně CSS procházejí. Pomineme-li, že
je už nikdo nebere příliš vážně, přestaly holky brát i Adriana Cintra, jehož knírek byl dlouhá léta stejným symbolem CSS jako dva blesky ve tvaru písmene S. Dne 11. 11. 11 v 11:11 oznámil Cintra, fundamentální multiinstrumentalista a producent, svůj odchod od kvarteta rozverných děvčátek, prý jim stoupla sláva příliš pod paruky. A taky došly drogy.
Adriano prozřel v době probíhajícího turné, čtvrt roku po vydání nové studiové nahrávky a krátce po nafocení docela povedených promofotek. Bývalý bubeník navíc bleskurychle rozezněl válečný kopák. Podle zpráv, které přinesl portugalský hudební magazín Blitz, legenda brazilského undergroundu zakázala CSS hrát písně, na jejichž vzniku se autorsky podílela, rozumějte takřka kompletní repertoár.
© last.fm CSS v Praze přesto vystoupily a hrály. Holky oprášily několik českých slovíček a frází, které se naučily při předskakování
Gwen Stefani před čtyřmi lety, a krátce po desáté hodině vystoupaly z podzemí Music Baru. Kapacitně byl svatostánek pražské
skorozlaté mládeže poloplný - rozumějte spíše desítky než stovky návštěvníků a návštěvnic -, energicky se však sál ukázal být naprosto vyprázdněný. Své by o tom mohla vyprávět Veronika Kratochvílová, frontwoman pražských Lustrů. Středeční koncert pro ni měl být splněním snu, vždyť o holkách ze CSS se jí sny zdají. Nečinné publikum ovšem
Luštěle vyčinilo.
Lus3 se svým setem - nechci říct přímo protrápili, ale -
tak trochu protrápili.
Nebyla to krasojízda jako před pár měsíci v Crossu a nebyla to ani jízda. Ze tří čtvrtin za to mohli statici a statičky pod pódiem, ale ani mág
Amák tentokráte neměl šťastnou ruku při ozvučení. Dokonce došlo i na pověstnou hrozivou zvukovou kouli, odrážející se od nosných sloupů Music Baru. Souhra okolností tak způsobila aktivaci syndromu
tuhle písničku už dneska hráli, ne? Přestože je hudební materiál Lustrů ve své podstatě zvukově pestrý a různorodý, ve středu zněla každá nadcházející píseň identicky jako ta předchozí.
© Petr Klapper / musicserver.cz Všem výtkám navzdory předvedli Lus3 statečný výkon. Jejich diskotéka rozhodně nebyla bezkrevná. Před svými hudebními i sexuálními idoly, totiž idolkami, se slečna Veronika prezentovala se sličným účesem na hlavě, konverskami na nohách, a když místo zpěvu křičela, byla neodolatelná. Domácí publikum přesto odolalo.
"Je to tady strašně mrtvý," neudržela ústřední žárovka Lustrů jazyk za zuby a bylo vymalováno - k životu obecenstvo Veru věru neprobudila, a tak z pódia do zákulisí vystřelila jako silvestrovská raketa. Odpal zaručilo ze tří čtvrtin zklamání, z té zbylé nasranost. Ne, vážně, tak tragickou, totiž žádnou odezvu publika byste nepřáli ani největšímu nepříteli, ba dokonce ani
Michalu Davidovi.
Třetí oko pumy odpočítávalo začátek vystoupení CSS. Holky se přiřítily jako velká voda a energickou vlnou smetly nudou vyprahlé LMB z povrchu pražského. V přímé úměrnosti s tím, jak Lovefoxxx odhazovala paruky, šály a své oblečení, stoupalo v sále nadšení. Euforie dorazila v nadzvukové rychlosti v okamžiku, kdy opakovaně odbarvená a znovu obarvená proklatě sexy liška skočila na hořící ruce publika. Stagediving u kterého by masturboval i
Iggy Pop. Následovalo vytoužené opakování. Vytoužené minimálně pro ty, které/kteří ležící Lovefoxxx osahávaly/i. Vůbec, tahle párty byla zvrhlá, dekadentní. Ano, drahý Benjamine Slavíku, toto zakázané, laciné slovo je zcela na místě. Komu nestačili holky a kluci z prvních řad, odhazující svršky, později spodky, mohl si z dvoudecky dekadence upít při pohledu na nejlepšího pražského koncertního fotografa, pařícího v obambulkovaném kulichu na šlágr "Music Is My Hot Sex".
© last.fm CSS si musely přízeň tvrdě vybojovat. Pokud jsou Lus3 stateční umělci, tak CSS statečné bojovnice. Nezažil jsem mnoho koncertů, při kterých by se hlavní hvězda večera tolik snažila zavděčit se - tolik nevděčnému - pražskému publiku. Lovefoxxx předvedla strhující šou, těžko popsatelné představení, během kterého se z mrazivé temnoty rozzářila Lucerna docela doběla. A tak když při hymně "Alala" chtěla mistryně převleků slyšet nakažlivý popěvek od dorazivších fanoušků a fanynek, mohla si dovolit ten luxus, že natáhla stojan mikrofonu na nejdelší možnou vzdálenost a namířila jej k ústům nějaké desáté řady.
Pokud platí nepsané pravidlo, že dobrý koncert v Lucerna Music Baru nastává teprve tehdy, když se vyprázdní veškeré stínem prostoupené prostory k sedění a za barem je větší ruch než před ním, CSS odehrály dobrý koncert. Obdivuhodný. Celý večírek, během kterého CSS ulovily tolik vytouženou kořist, byl svými okolnostmi výjimečný. Pomohl navíc všem třem stranám - jak vystupujícím, na kterých při afterparty u merchdesignu nebylo znát žádných vnitřních sporů, tak fanouškům a fanynkám (minimálně v utvrzení se, že není lepší živé kapely než
mrtvých CSS). Řádění brazilských neřádů pak utvrdilo v přesvědčení i ty, kteří CSS přestali brát krátce po oposlouchání debutu vážně. Nová
nu-reggae tvorba, na kterou byl ve středu kladen zvláště důraz, opravdu nestojí za nic. Samotný koncert stál i za víc než za
pětikilo, to ano, ale přesvědčení, že je každá další podebutová deska naprosto zbytečná, nezmizelo, to zase ne.