Michael Bublé se k Vánočním svátkům nehlásí poprvé. Už v roce 2003 vydal EP "Let It Snow" obsahující pět skladeb. Za těch osm let, které od vydání uplynulo, se ale mnohé změnilo. Tento Kanaďan neustále stoupá na žebříčku popularity, za svá poslední dvě alba dostal Grammy, ale především dospěl do vynikajícího zpěváka a baviče v tom nejlepším slova smyslu. Všechny tyto skutečnosti naznačují, že nebylo od věci se k Vánocům opět vrátit a že svátky strávené s ním by nemusely být vůbec špatnou volbou.

Stejně jako jeho předchozí nahrávky ani "Christmas" se nesnaží Bublého posouvat jinam, než jak ho známe. Koneckonců proč? Bublého styl je postavený na onom odéru swingu padesátých let, funguje to a získává si s ním čím dál více fanoušků po celém světě, a to i mladších generací. Jeho Vánoce jsou tedy v duchu, pro který zná angličtina nádherný výraz old-fashioned. Záměrně jsem si vypomohl angličtinou, protože český překlad tohoto slova - zastaralý případně starý - přesně jeho význam nevystihuje. Díky tomu se u většiny písniček s Bublém vrátíme do doby Deana Martina, Binga Crosbyho a Franka Sinatry a tomuto diktátu se podřídil i hudební doprovod. Z každého tónu klarinetu či smyčcového partu doslova dýchá duch jejich doby, k čemuž ale přidává Bublé svůj šarmantní hudební sex-appeal a David Foster s Humbertem Gaticou, kteří se opět podíleli na produkci, i špetku moderního hudebního cítění. Výsledek je tak swing se vkusným moderním nábojem.

Výše zmíněné řádky platí pouze pro určitou skupinu písniček, jako je třeba úvodní "It’s Beginning To Look A Lot Like Christmas" nebo třeba "Santa Claus Is Coming To Town". Mezi ně Michael Bublé zamíchal i pár věcí modernějšího ražení a několik překvapení. Především je to jeho verze hitu Mariah Carey "All I Want For Christmas Is You", které dal poklidný až pomalý kabát, a kupodivu to písničce nijak neuškodilo a naopak jí to velmi sluší. Z těch modernějších se povedla "Christmas (Baby Please Come Home)" a pak i jediná původní věc na CD "Cold December Night", která pokračuje ve stylu věcí jako "Home" nebo "Lost", pochopitelně ve vánočním naladění. Ne zcela mainstreamovým kouskem je pak "Ave Maria" v latině.

Další překvapení plynou především z účasti několika hostů, které si Bublé na desku pozval. V první řadě jsou to The Puppini Sisters, s nimiž mají už dosti ohrané "Jingle Bells" příjemný rošťácký feeling. Dalším netradičním kouskem je "Mis Deseos/Feliz Navidad", kde si zahostovala Thalia. Přece jenom u nás tak často neslyšíte vánoční věci v latino stylu a zde se navíc setkává s tím Bublého swingovým. Výsledkem je vskutku sympatické osvěžení; jako byste u stromečku ucucávali piña coladu. Poslední z hostů, Kanaďanka Shania Twain, je naopak jediným zklamáním desky. S Bublém si moc nesedli a ve "White Christmas" mi její jódlování vysloveně vadí. A určitě nebude problém, že jejím stylem je country. Stačí si poslechnout třeba "White Christmas" jiné countryové divy Martiny McBride.

Fanynky Justina Biebera prominou, ale "Christmas" Michaela Bublého je patrně nejlepším vánočním albem tohoto roku a neztratí se ani v konkurenci těch nejlepších desek posledních několika dekád. Má totiž přesně to, co by člověk od Vánoc čekal - tradici, pohodu, jemný nádech nostalgie, rozvernost a v neposlední řadě i šmrnc a svůdný náboj.