Na Rock For People letos jeli na zkušenou. Zoči Voči v roli festivalového zajíce a v kapse s debutovkou "S tebou idem ďalej" i čerstvým singlem "2012" nasávali (atmosféru) po boku velkých zahraničních interpretů. Další křest ohněm kapela prožívá teď, když hudební veřejnost začíná vstřebávat dojmy z nového studiového alba "Nikto z nás nie je bez chýb". V mladém slovenském kvartetu nejenže dřímá značný potenciál, ale sám má celkem jasno i v tom, jak by taková moderní nahrávka se vším všudy měla vypadat. Příště už do Hradce pojedou v lepší pozici a hlavně - zatuchlý domácí rybník díky nim zase o něco méně smrdí.

Zoči Voči jsou na východ od našich hranic in. Chápu. Na Facebooku mají solidně přes čtyřicet tisíc fans (kam se na ně hrabe skvělejma lidičkama obsypaná a s každým se přátelící česká pop-punková jednička). Taky chápu. A jejich popularita výrazně stoupla i v Česku. Pochopil bych i bez vystoupení na RfP. Zoči Voči jsou totiž vedle From Our Hands dalším opravdu kvalitním slovenským kytarovým produktem připraveným k expedici do zahraničí. Jedinou výraznější překážkou jim mohou být texty psané v mateřském jazyce, pro frontmana Michala Žitňanského prioritní způsob vyjadřování. Prcanie na streche i silné emoce příběhu "Stratený" jsou proto přímější tuzemskému posluchači.

"Nikto z nás nie je bez chýb" nemůže být už z principu samotného názvu dokonalou deskou. Kvalitativně je ale na výši, a to nejen co se hudby týče. Má graficky prvotřídně zpracovaný booklet, vlastní track-by-track dokument a solidní porci osmnácti písní. Mezi nimi tři intra, z nichž mi ale hned úvodní elektrický ohradník k charakteru nahrávky vůbec nepasuje. Jakmile si ale z playlistu předehru odfajfkujete, bude vás skoro tři čtvrtě hodiny bavit pestrý materiál, jemuž nechybí ostřeji řezané kytarové rify ani scream (typicky "Prehrať a zmiznúť"), a který nabízí akusticky upřímný prožitek ("3:00"), Vašo Patejdla a v bonusech i unplugged vzpomínku na loňské první album. Přesto přese všechno je jádrem desky poctivý pop-punk s kupou chytlavých pasáží ve svižných, často maximálně tříminutových skladbách. Největší slabinu odkrývá Michalův vokál, který ve výškách hapruje jak štokrle na židli. Jinak není potřeba moc co vyčítat.

Líbí se mi instrumentální progres i pečlivost, se kterou Zoči Voči k druhému projektu přistoupili. Jejich hudební projev má záchvěv originality, v našich končinách jev těsně před vyhynutím. "Nikto z nás nie je bez chýb" je i přes některé nedostatky (a přebytky) pro scénu důležitou deskou. Hudebně za sedm, jako kompletní produkt ještě o stupeň výš. S pokorou choďte ďalej, chalani.