Přelom osmdesátých a devadesátých let byl ve znamení změn. Socialistický blok v Evropě nevydržel, padla Berlínská zeď, skončila studená válka. Vzduch voněl svobodou, lidé byli plni očekávání (vzpomínáte?) a naděje. A právě v této době se U2 přesunuli do centra dekomunizované Evropy. Do Berlína, města s geniem loci, o jehož síle asi nikdo nepochybuje.

Na konci osmdesátých let oznámil Bono, že si U2 dají pauzu. Potřebují se odmlčet a vše si znovu vysnít. V té době měli za sebou už šest desek, včetně legendární "The Joshua Tree". A samozřejmě spoustu skvělých písniček, jako jsou třeba "With Or Without You" nebo "Sunday Bloody Sunday". Přesto se kapela rozhodla začít znovu, jinak. Podobně jako se o to pokoušel svět kolem nich.

"Achtung Baby" ale nevznikalo nijak idylicky, jak by se mohlo z atmosféry doby zdát. Kapela se v počátcích tvorby nemohla najít (zejména lidsky), navíc přišla o první nahrávky (kdosi je ukradl z hotelového pokoje). Přesto se jim albem "Achtung Baby" povedlo hned několik věcí. Předně dokázali významně změnit svůj zvuk. Na desce nezní jako ti staří známí U2, ale už tady předznamenávají své další období, které se táhlo celými devadesátými lety, následovalo deskou "Zooropa" a vyvrcholilo albem "Pop". A navíc nahráli fantastickou, svou nejlepší (jo, můžeme o tom polemizovat, tohle je můj názor) desku.

Dvacetileté výročí od vydání dalo Bonovi a spol. možnost znovu se vrátit do té neopakovatelné doby a připravit podobně neopakovatelnou a unikátní reedici. A tak, jak už to bývá dnes zvykem, je tady série několika (v případě "Achtung Baby" hned pěti) verzí od obyčejného CD po Über Deluxe verzi (6CD, 4DVD, vinyly, obrázky, kniha, Bonovy sluneční brýle, to celé v nádherné krabici). Na výběr má tedy každý, vznikla poměrně vyčerpávající kolekce vážící se k desce.

Proč ale to slovo poměrně? Jedna věc totiž může fanoušky kapely zamrzet. Je to absence právě zmiňovaných ukradených berlínských nahrávek. Nejde sice o nic, co by nebylo posluchačům známé, nahrávky už dávno vyšly jako bootleg na trojdisku "Salome", ale právě tady (minimálně v balíku s tou nejluxusnější verzí "Achtung Baby") tento vůbec ne nepodstatný dokument chybí. A je jedno, jaký vztah k němu kapela má, nebo jaké byly důvody pro jeho nezařazení do reedice.

Proč ale na druhou stranu hledat šmouhy na tak zásadní desce, kterou nejde hodnotit jinak než 10/10. Vraťme se v klidu dvacet let zpět a vzpomeňme na ten famózní rok 1991. Rok, ve kterém byla vydána mnohá zásadní alba nejen devadesátých let minulého století. I pouhá "Deluxe version", tedy klasické album doplněné druhým diskem s B-stranami singlů a dalšími bonusy, k tomu poslouží více než dobře.