Vkusné písničkářství stárnoucího muže

Jeff Bridges samozřejmě není první ani poslední hollywoodskou hvězdou, která poškádlila nejen filmové, ale i hudební múzy, slyšme třeba pokusy Johnnyho Deppa, Rusella Crowea, Bruce Willise či Kevina Costnera. A aktuální nahrávka, pojmenovaná jen aktérovým jménem, také není Bridgesovým prvním počinem, jak se nám snaží namluvit některá média. Jeho první deska "Be Here Soon" vyšla již v roce 2000.

Pokud máte Jeffa v hlavě pořád jako Big Lebowského, nic moc vám to neřekne o jeho hudebním směrování. Sešlý countryový desperát Otis Bad Blake v "Crazy Heart", to už je jiná. Tento film možná dodal Bridgesovi chuť a odvahu pustit se do alba. A také mu ukázal, že není třeba se do ničeho zvlášť stylizovat - poloha countryového písničkáře herci velmi sluší a jak je patrné z výsledné nahrávky, také jej baví.

Výtečným spolupachatelem se ukázal být producent T-Bone Burnett (oba se potkali už při práci na hudbě ke "Crazy Heart"). Burnett vtiskl písním retro ráz, jehož výsledkem je mimočasová nahrávka, jež mohla vzniknout klidně před dvaceti či čtyřiceti lety. Pravda, až na řídké výjimky typu první skladby "What A Little Bit Of Love Can Do", která je zřejmě popovou úlitbou pro rádia ve stylu Shanii Twain.

Na desce, kde se ve třech položkách Bridges projevil i autorsky, se také pozitivně projevilo několikeré zapojení ženského vokálu. Nejednou si tak posluchač může vzpomenout na skvělou "Raising Sand" (Robert Plant a Alison Krauss). Pravda, album "Jeff Bridges" sice není tak špičkové, ale pořád je to velmi příjemná a vyrovnaná kolekce písniček, které Jeffovi můžete věřit. Je to sice country, jenže pokud se vám vybaví něco upoceně sedláckého, jste vedle jak ta jedle. Vyděšené a znechucené pohledy nejsou na místě, tohle je vkusné písničkářství stárnoucího muže.