Štědrý večer měli fanoušci Tří sester loni o dva dny dříve. Pražská Tesla arena byla 22. prosince kulisou pro narozeninový večírek, který celoroční připomínání pětadvaceti let existence této pubrockové skvadry završil. A nutno říci, že pořádně. Vždyť padesátka naživo zahraných písní, to je kumšt, zvlášť ještě vezmeme-li v úvahu pitný režim souboru. Tu padesátku navíc přizdobili hosté - obvyklí jako třeba Mafuna či někde v atmosféře přítomný František Sahula, ale i neobvyklí jako orchestr a sbor Hudebního divadla v Karlíně. Pro ty, kteří do areny zavítali, jistě nevšední zážitek.

Ti, co tam nebyli, si mohou sesterské narozeniny pustit alespoň doma. Přece jen by byl hřích takovou významnou událost v životě kapely nezaznamenat. A tak na letošní předvánoční trh vstoupily tři varianty narozeninových boxů s nezkráceným záznamem koncertu - trojcédéčko, dvojdévédéčko s bonusy nebo všechno dohromady na pěti discích. Být skalní fanoušek, skáču tři metry do vzduchu. Skalní ale nejsem a první vada tohoto trojcédéčka se ukázala už na první poslech - je na jeden zátah neuposlouchatelné, což ale bude vadit nejspíše jen těm, kteří ho chtějí recenzovat a pořádně přitom naposlouchat.

Při pohledu do playlistu alba a jeho následném poslechu ale musí srdce zaplesat i těm neskalním fandům, kterým při tom současném sesterském kolovrátku chyběly pecky z jejich dřívějších dob. Na narozeninách se dostalo na řadu prastarých kousků z kovárenského debutu (např. "Nuselský Horky", "Metalice" a další) nebo třeba na "Aparát" a "Maminku" ze "Švédské trojky" (mimochodem, diskografii Tří sester si můžete připomenout zde).

Vrchol desky ovšem nastává se začátkem třetího disku - pomalé "Lepší časy" ve spojení s karlínským orchestrem a sborem jsou zážitek, i takto z reproduktorů. Bohužel právě na tomto disku ale také dochází k onomu rozdílu koncert vs. domácí poslech záznamu. Zatímco člověk v kotli muzikantům na pódiu leccos odpustí, doma mi Fanánkův ledabylý krákor a jeho jakoby vylepšení či výpadky (způsobené únavou z výkonu, ale nepochybně i konzumací) moc vtipné nepřipadají, zvlášť pak v této vrcholové části záznamu - např. v "Zelené" či "Expresu do Bohnic". A že jeho proslovy mezi písněmi mohly být nápaditější, že se v textu ustřelí i Supice ("DeDeRon"), že Ronald pořádně nezvládne své vteřiny slávy v "Mexiku" a že třeba děkovačka "Díky jako kráva" je tu nejspíše vinou špatného střihu (nebo snad záměrně) dvakrát? Hlavně že je večírek, ne?!

Abych řekl pravdu, z tohoto pohledu mě více baví dříve vydaný živák k dvacetinám souboru kreténů. Na druhou stranu by byla škoda spojením Fanánka a spol. s orchestrem opovrhovat. Nestálo by za zamyšlení ještě jednou tuto spolupráci oprášit ve studiu? Pak bych si i poskočil a věřím, že ne sám.