Devátému ročníku festivalu Boskovice bylo přáno ze všech stran. Ve srovnání s minulým rokem dorazilo více diváků, Boskovice zas o kus zkrásněly, počasí se předvedlo v té neintenzivnější letní podobě. Program se zdál být ještě o něco pestřejší a rozptýlenější (i když každý si ho dotvářel podle svých představ, skupinka motajících se punkáčů-somráků neopustila své teritorium několika čtverečních metrů za celé čtyři dny), kromě hlavních hudebních produkcí večer v areálu letního kina bylo možné oscilovat mezi divadly na hradě, projekcemi filmů a dokumentů v Sokolovně, výstavami nejen v muzeu a synagoze, akustickými koncerty v evangelickém kostele, klubovými koncerty v miniaturním prostředí Sklepů, bylo-li libo, pak samozřejmě mezi kvantem vinoték a hospůdek a v neposlední řadě i koupalištěm. V každém případě nejvyhledávanější atrakcí byly dva noční pětikoncerty, které si nechal ujít jen málokdo z regulerních návštěvníků.

Páteční blok zahájila formace, které se (zejména v souvislosti s nedávno vydaným debutem) poslední dobou dostává čím dál většího prostoru, Janota 1935. Svůj "noisechansonový" žánr zde obhájili se ctí, čistý a přehledný zvuk spojený s profesionálními světly a efekty přidal na syrovosti i surovosti obsahu (s nástupem stroboskopů a umělé mlhy vykřikl kdosi z diváků cosi o českých Rammstein), mezi skladbami dominovaly převážně ty z nedávného debutu. Následující balkánsko-sefardsko-židovsko, nebo jak se samo nazývá worldmusické sdružení Gothart je v každém případě čím dál vyhranější a repertoárově pestřejší (nedávno pokřtili v pražské Akropoli své čtvrté album). I na výrazu je ústup od dřívější chladné akademičnosti patrný, pravděpodobně proto sklidili v Boskovicích ovace silné a nečekané; přesto představa, že by hráli i na festivalu podobným směrem mířících kapel (typu Litoměřického kořene), jim nedává moc nadějí na takové oslnění a výjimečnost - konkurenceschopných souborů s hlavním důrazem na výraz a uvolněnost přibývá, laťky se zvyšují, tentam je monopol Gothartu na českou variaci balkánské world music. Jako předčasně vybouchlá bomba zafungovali Ty syčáci, brněnské trio muzikantů s Petrem Vášou v čele dokázalo strhnout, a to jak výrazem, tak obsahem. Neznalým povětšinou povyráželi dech, stejně tak těm, kterým doposud Vášovo fyzické básnictví nebylo po chuti, své pravidelné diváky přesvědčili, že již vícekrát citovaný a současným Syčákům připisovaný tvůrčí boom není jen prázdnou novinářskou frází - sestava skladeb a improvizačních vložek byla opět unikátní (třeba jen týden starý program z festivalu v Litoměřicích byl docela odlišný). Akvizicí s velmi vysokým očekáváním byli hosté z Polska The Cracow Klezmer Band. Ale svádět nezáživnost a tupost jejich produkce jen na nepoměrně vysoké naděje, by snad ani nebylo na místě. Místo hvězd, které by strhly svým nadšením, instrumentálním umem a schopností předat kouzlo klezmeru i "bigbítovému" publiku, přišli docela normální, ničím výrazní a rutinou poznamenaní muzikanti, kteří bez šťávy a odpichu předvedli cosi jako kulisu ke švédským stolům vernisáží, v lepším případě standardní hospodskou výplň pod cinkot pulitrů. Přitom to, že i se strojově čistým a instrumentálně nijak výjimečným stylem, se dá úspět a případnou schematičnost lze překrýt výrazem a elánem, přesvědčili hned následující Maďaři Másfél. S klasickými nástroji (v čele s elektrifikovaným violoncellem) a bohatou baterií krabiček a efektů docílili příjemného efektu taneční muziky hrané naživo. Po více než hodinové produkci dostali na svou stranu i zpočátku méně důvěřivé diváky, několika gradujícími přídavky, nedalekými tatabojsovsko-užjsmedomáckým hardcoreovským momentům, strhli i zarputilé nepřátele tanečních experimentů.

Timudej jsou nadšení, rozjuchaní, veselí, perverzní, oplzlí, zábavní, vtipní, nesnesitelní, milí, "mladí a neklidní", jak sami říkají "banda kreténů". Což v různých místech a různých souvislostech může nebo nemusí konvenovat různým divákům. Jako kapelu, která má otevřít večer dalších čtyř koncertů, před vyšokovaným, střízlivým a vesměs neznalým publikem, by snad bylo lépe je příště nezařazovat. Vystoupení Jablkoně bývají milá a příjemná, zejména pro ty, kdo se s nimi setkávají poprvé. Když ale člověk vidí během dvou let jejich tři koncerty, které jsou repertoárem, řečmi mezi písněmi i "improvizovanými" vtípky takřka identické, přestává věřit jejich spontánnosti, chuti do hry a nerutinnosti. Kapela s osmnáctiletou historií, Nahoru po schodišti dolů band, zažívá v posledních letech a měsících chvíle strmého vzestupu (vydání aktuálního alba "Svinska pržola" provází slušné promo - už jen kolik článků NPSDB věnoval MusicServer...). Dík zvuku, instrumentální pestrosti, žánrovým přesahům, výrazu a zdravému odstupu patří na české hudební scéně mezi kapely jedinečné a právem úspěšné. Kontrast s následujícími "vyklidněnými" Here byl poměrně hluboký a jejich set mohl rozjuchanému publiku připadat velmi dlouhý až zdlouhavý, pokud nebylo dramaturgicky nejvhodnější je zařazovat po dupárenském bigbítu, pak jejich utlumující atmosféra vhodně napomohla poslední kapele večera - slovenské Neuropě. O zemitém zvuku dechové sekce, kombinovaném s elektronickými i akustickými spodky a v neposlední řadě odlehčenými texty protagonisty Mišo Kaščáka (ex-Bez ladu a skladu), bylo i na MusicServeru již napsáno mnoho, mně nezbývá než dodat, že Neuropa za necelý rok své existence udělala ohromný skok směrem k ještě větší sehranosti a uvolněnosti a že zážitky z jejích koncertů patří k tomu nejzajímavějšímu, co se dá na našich pódiích zažít.

A to byla jen jedna z částí rozrostlého programu festivalu. Kdybych se měl se stejnou intenzitou věnovat i divadlům a filmovým projekcím v Sokolovně, rozměry článku by přesáhly únosných měr. Nakonec nezbývá než zopakovat, že Boskovický festival je sympatický právě svou pestrostí, pestrostí kulturních žánrů, času i prostorů. Možnou únavu z jednoho je velmi rychle možné zahnat druhým, což se na "monokulturních" festivalech nemusí vždy povést a zhustakdy vede k přesycenosti jedním druhem. Proto Boskovice osvěžují a neunavují, proto je jejich dobré jméno čím dál rozšířenější a proto se nás tam za rok potká opět o pár víc.

Boskovice 2001, festival věnovaný propagaci židovské čtvrti, 12.-15.7.2001