© Seamus Murphy
Jednačtyřicetiletá
PJ Harvey připravovala svou poslední desku docela dlouho. Mluvíme samozřejmě o tom albu, které hudebně vychází z lidovek, je nahráno v kostele a sypou se z něj poeticky-politické verše. Jenom tak mimochodem, s odstupem, ještě pořád si myslím, že jsem ho
doopravdy nepřecenil. I
makrorecenze dopadla docela slušně.
Vidině paní Polly tématicky
bodlo, že v roce 2008 viděla v Londýně výstavu "A Darkness Visible". Na tento podnět se spojila s jejím autorem, ceněným fotografem a cestovatelem
Seamem Murphym s prosbou, jestli by si nepovykládal o svých zkušenostech z Afghánistánu. V červenci 2010 nafotil pro PJ promo fotky a poté se to už nějak tak samo stalo. Ale přesně
podle zvěstí, každá skladba z desky se dočkala svého snímku, který Murphy stvořil na své cestě napříč a dokola Anglií. Videa fungují jako dokument z pět tisíc mil dlouhé cesty a opisují Anglii i Angličany, samozřejmě se dočkáte i několika záběrů PJ, očima Seamuse Murphyho a ušima
PJ Harvey.
Snímky byly zveřejňovány postupně od prosince, většina z nich si odbyla premiéru na speciálním YouTube kanálu
letenglandshake. Pořadí, ve kterém se na ně můžete podívat níže, respektuje Murphyho koncept - liší se tedy od pořadí, ve kterém jsou písně na albu. A že se jedná o umělecky hodnotné kousky, které rozhodně mají smysl, asi není třeba zdůrazňovat.
Seamus Murphy dodává...
"Snažil jsem se vyhnout nějakým doslovným opisům textů Polly, ale zároveň jsem chtěl udržet toho správného ducha a nabyté pocity z písní. Prvním snímkem, který jsem dokončil, byl 'The Words That Maketh Murder'. Pak následovalo 'The Last Living Rose' a třetí 'The Glorious Land'. Ten jsme se střihačem Sebastianem Gollekem dokončili v Berlíně. Oba dva ten song zbožňujeme. Z toho domu, kde jsme se Sebastianem v Berlíně zůstávali, pochází i jedna z úvodních sekvencí na začátku videa k 'On Batlleship Hill' a ten chlápek je Sebastianův nevlastní táta. Přišlo mi, že bude zajímavější nechat odrecitovat Němce úvodní verše songu napsaného za zákopy o zákopech.Na začátku 'In The Dark Places' mluví Londýňan Ro Allerton, je mu zhruba tolik, kolik je těm vojákům, jejichž řádky ze songu recituje.
Další záběry pocházejí z jednoho nedělního rána, kdy jsem šmejdil po Londýně a všiml si, že někdo vchází do dveří věže kostela. Pronásledoval jsem toho člověka po točitých schodech. Byli tam lidi, co chodí zvonit. Chtěl jsem si to natočit, tak jsem jim vysvětlil, že dělám videa pro takovou jednu muzikantku, PJ Harvey, a jeden z nich, nějaký stolař, mi řekl: 'To je moje kámoška, dělal jsem jí doma kuchyň'. Když jsem poprvé slyšel 'Written On The Forehead', ten začátek v prostředí Středního východu a války s reggae riffem, vzpomněl jsme si na fotky, co jsem fotil v tom horku, prachu a v té válečné zóně, byly černobílé. Ta paralela, smíchat takové záběry se záběry tiché a zoufalé Anglie, mě napadla až v postprodukci.
Posledním snímkem uzavírajícím tuto sérii je 'All And Everyone'. Nejdelší skladba na albu, temná, formálnější, se zdárným koncem. Na tento snímek jsem se nejvíce těšil, ale nejvíce jsem z něj i měl strach."