Mám-li být dobrým prorokem, "Karmageddon", který oficiálně vychází až druhého máje, bude nahrávkou pro dospělé; bude hojně diskutovanou nahrávkou pro dospělé. Co na to děti? Mají si kde hrát? Na Sunshine začnou kromě hipsterů chodit i igelitoví kavárenští povaleči, kteří mají v dnešní zrychlené době dostatek času na zpomalení, dostatek času na naposlouchání a následné pochopení. Pro svou neuchopitelnost se ze Sunshine stanou takoví malí čeští Radiohead.

"Karmageddon" bude jejich vůbec první nahrávkou, která zaujme více ve sluchátkách než na koncertech. Soudě dle prvních poslechů alba, které už nějakou dobu leží ve virtuálních úložištích, Sunz oprášili model "Dreamer", jen ubrali - snad díky spojení s Dušanem N. - na hitovosti a přidali - snad díky spojení s tím samým - na koncepčnosti a celkové atmosféře desky.

"Karmageddon" od Sunshine potká - snad díky spojení s Neuwerthem - stejný osud jako "Fenomén" Vypsané fiXy. I ten tělem i myslí prorostl teprve ve chvíli, kdy mu dal člověk čas a prostor prorůst. O tom všem dorazivší fanoušky přesvědčila včerejší šou. Na nové písně reagovalo publikum zpočátku chladně, ovšem po koncertě se nesl prostory LMB šepot, že ty nové písně vlastně celkem zapůsobily a že to nové album bude nahrávkou roku.

Nové album se nahrávkou roku zcela jistě nestane, ale ty nové písně vlastně celkem zapůsobily. Kay se uklidnil, měl sice omotaný kabel od mikrofonu kolem zápěstí, ale to byla jediná vzpomínka na poslední rozjančená, roztančená léta. Koncert ukázal Sunshine v celé nahotě - vždyť měli neznámým repertoárem přesvědčit publikum, jehož mentalita je tak nějak na neustálém přesvědčování založena. Sunz při nových písních, to už nebyl jen Kay Buriánek, ale vidět a hlavně slyšet byli i zbylí členové ansámblu. Zajímavá změna, počkejme si na léto, až se nové songy zaběhnou.

Za nejsilnější moment lze bez dlouhých rozvah označit "Tokyo Bassline" z dosud poslední nahrávky "MGKK Telepathy", naopak nejslabším místem playlistu se ukázaly být staré hity. Ne snad že by se vykopávky "Top! Top! The Radio!" a "VictimIsAnotherNameForLover" konečně oposlouchaly, pořád prokazují své kvality, problém je jinde. Plně rozumím tomu, že hrát donekonečna dvě tři písně začne časem lézt... pořádně srát, a pokud nechcete ty (ne)milované songy odložit a přestat je během koncertů hrát, musíte je po čase převléknout. Změnit jim aranžmá.

A to je právě ten bod, ve kterém Sunshine ve čtvrtek večer neobstáli. Energie původních verzí se vytratila, a pokud někdy Sunshine působili jako derivát sebe sama, tak ve chvíli, kdy hráli coververze svých nejlepších skladeb ever.