"Blink se nikdy nebrali vážně, což byl jeden z důvodů, proč jsou tak přístupní. Bez nich by nikdy nevznikli Paramore, Fall Out Boy, label Fueled By Ramen by nevydal žádnou desku. Svou slávou osvítili do té doby neznámé kapely jako Jimmy Eat World, Motion City Soundtrack, Taking Back Sunday, Brand New nebo New Found Glory," napsal jednou James Montgomery z MTV a přesně tím vyjádřil, jak zásadní vliv mělo tříčlenné seskupení z Kalifornie na současnou hudební scénu. Pět studiových desek, z nichž i ta stále aktuální "Blink-182" (2003) je už pořádně vousatá. Především však nespočet hitovek a na dvě desítky singlů. A ty nejpovedenější kousky z bohaté diskografie Blink-182 (a vězte, že už se rodí další) vám přinášíme právě teď:

Hoppus, DeLonge a Barker nejdříve s písní "Man Overboard" počítali pro své průlomové studiové album "Enema Of The State" (1999). U původních nahrávacích plánů ovšem nezůstalo, a skladbu tak mohli fanoušci slyšet až o rok později na živáku "The Mark, Tom And Travis Show". V tomtéž roce si "Man Overboard" jako singl odbyl premiéru i ve své studiové podobě. O písni, jež vznikla nedlouho po odchodu původního bubeníka Scotta Raynora, panuje přesvědčení, že je odkazem právě na jeho rozchod s kalifornskou formací. Vycházet přitom můžeme z textu skladby a neustálého opakování fráze "So Sorry, It's Over". Vzpomínku na Raynora zaznamenáme i v parodicky laděném videoklipu, který vznikl pod rukama newyorského režiséra Marcose Siegy.

Zpověď Toma DeLonga. Emotivní čtyřminutovka "Stay Together For The Kids" má silný základ v kytaristově minulosti, kdy vzpomíná na rozvod svých rodičů. Kolega Mark Hoppus po návratu Blink-182 na hudební pódia v roce 2009 prohlásil, že píseň měla velký vliv i na comeback kapely. Právě motivy společného soužití, náhlého rozchodu a odpovědnosti vůči fanouškům jsou pro Blink-182 paralelou významu "Stay Together For The Kids" v současnosti. Píseň najdete na tracklistu alba "Take Off Your Pants And Jacket" (2001), jediné řadovky, která se vyšvihla až na úplný vrchol americké albové hitparády. Za mořem se jí dostalo dvojnásobného platinového ocenění.

"First Date" je nejpádnějším důvodem toho, proč má hudba Blink-182 už skoro dvě desetiletí tak pevnou základnu fanoušků po celé planetě. Typický hit. Pubertální (viz artwork singlu) Boomerova povídačka podpořená jednoduchou, vysoce chytlavou melodií. To celé vměstnané do méně než tří minut. Recept, který pod citlivou rukou producenta Jerryho Finna (budiž mu země lehká) kapele umožnil prodat 353 000 nosičů alba "Take Off Your Pants And Jacket" během jediného týdne! Singl "First Date" v letech následujících po svém vydání přešel hranice hudby a objevil se i v konzolových hrách "Guitar Hero" a "Rock Band", ve filmu "Zloději času" (v originále "Clockstoppers") či v britském televizním seriálu "Top Gear".

Díky albu "Enema Of The State" (1999) se, řečeno mírně s nadsázkou, svět o Blink-182 dozvěděl. Největší podíl na tom měla trojice singlů "All The Small Things", "What's My Age Again" a "Adam's Song". Posledně jmenovaný však mezi ostatní příliš nezapadal. V době, kdy si kapela staví svou image výhradně na prostopášném humoru, se totiž najednou objeví skladba pesimistická, chmurná, s motivy sebevraždy a deprese. Po jejím uvedení do éteru se dokonce objevila zpráva, že psychicky narušený americký mladík se za poslechu "Adam's Song" oběsil. "Když jsem se to dozvěděl, cítil jsem se hrozně. Ale vždyť ten song je proti sebevraždám," reagoval tenkrát na událost zpěvák a baskytarista Hoppus.

Jeden ze singlů Blink-182 , který dokázal proniknout do elitní hitparády Billboard HOT 100. "The Rock Show" je stejně jako výše zmíněný "First Date" součástí řadovky "Take Off Your Pants And Jacket" (2001). Obě skladby mají i naprosto identickou historii, vznikly totiž v ten samý den. Nebo spíše v tu samou noc. Ve stejnou chvíli, kdy Tom DeLonge psal ve své cimře "First Date", vznikal perem Marka Hoppuse text k "The Rock Show". To vše prý na popud producenta Jerryho Finna, který tím dal vzniknout hymnám, v nichž se na začátku tisíciletí zhlédl nejeden rockový pulec.

Vůbec jejich první hitovka. Především proto se song dostal v našem žebříčku tak vysoko. "Dammit (Growing Up)" je naprosto odlišný od ostatních úspěšných singlů kapely ze západního pobřeží. Tak předně je jediným, který vznikl ještě během působení Raynora. Bubeník, jenž je spoluautorem hudby k písni, si s ní paradoxně pod sebou v kapele podřízl větev. Mainstreamový úspěch skladby totiž neustál a od kapely odešel. V jednom z pozdějších rozhovorů prohlásil, že si přál zůstat v malé skupině bez středoproudých ambicí. Tuhle podmínku už ale Blink-182 od doby "Dammit (Growing Up) nesplňují. Ale především, "Dammit (Growing Up)" jako jediný singl z blinkáčské Top 10 nemůžeme přiznat Jerrymu Finnovi, produkci totiž obstarala další producentská persona Mark Trombino pro album "Dude Ranch" (1997).

Platinové eponymní (nepojmenované, jak chcete) album z roku 2003 znamenalo pro Blink-182 rozlučku, po níž následovala několikaletá odmlka. Pilotním singlem k prozatím poslednímu studiovému počinu kapely byla skladba "Feeling This", díky níž se z Blink-182 stali páni muzikanti. Dokázali využít zkušeností z předchozích nahrávacích procesů a nabídli mnohem vyváženější, vyspělejší a také lehce temnější zvuk. "Feeling This" je jakýmsi předělem (a pojítkem zároveň) mezi Blink-182 včera a dnes. Zajímavostí je, že oba textaři (Hoppus i DeLonge) psali své části písně nezávisle na sobě, když pak dali finální řádky dohromady, zjistili, že se jednotně shodli na tématu. Tím byl sex. Highlitghtem skladby je potom gradující závěr a prolínání obou hlavních zpěvných linek. I přes horší postavení v hitparádách, než kterého dosáhly třeba "Adam's Song" či "First Date", si první dospělý singl místo těsně pod stupni vítězů zaslouží víc.

Stejně jako jsou Blink-182 fenoménem nedlouhé historie pop-punku, je "All The Small Things" fenoménem jejich hudby. Bezkonkurenčně jejich nejčastěji slýchaná skladba v rádiích po celém světě. Kde se vůbec zrodila myšlenka, která vedla ke vzniku singlu, který velká část Tuzemáků poprvé zaslechla při závěrečných titulcích filmu "Charlieho andílci"? V hlavě Toma DeLonga, v jeho obdivu k legendám punk-rocku a na pevných základech bezmezné lásky k přítelkyni (současné manželce) Jennifer. "Chtěl jsem napsat písničku, kde bude 'na na na', protože miluju Ramones. Takže jsem si řekl, že napíšu song o mojí holce a zároveň to bude óda na Ramones," řekl o nejslavnějším singlu Blink-182 jeho stvořitel. Že bude díky své extrémní chytlavosti okamžitě rádiovým hitem, mu prý bylo hned jasné. Sebevědomá predikce, ovšem naprosto správná. Na samotný vrchol Top 10 to ale filmovému hitu nestačilo, tam máme jiné kandidáty.

Nebýt "Charlieho andílků", vyhříval by se neohroženě na absolutním vrcholu statistik. I tak je "I Miss You" s více než půl milionem prodaných nosičů do dnešní doby nejžádanějším singlem skupiny. Jak ve Spojených státech, tak u protinožců byl pozlacen. Jeden z posledních singlů Blink-182 nese známky poměrně radikálního odklonu od předchozí tvorby. Pomalejší tempo, zájem o hlubší téma, snaha vyvolat pocit určité sklíčenosti, ponurá atmosféra. Tu ještě umocňuje související snímek, jenž vznikl pod rukama švédského režiséra Jonase Akerlunda. "I Miss You" je úplně jiná liga než třeba "All The Small Things" nebo i než naprostá většina ostatních singlů kalifornské trojice. Není náhodou, že svého času vedl v USA žebříček Alternative Songs, zaměřující se na skladby vycházející z rockové, punkové a metalové hudby. Silný moment, výrazná položka v diskografii Blink-182 a i přes nižší rádiový oběh jednoznačně lepší než Charlieho singl.

Nejblyštivější odraz tváře kapely v rozkvětu. To je "What's My Age Again". Pochopíte to z textu, videoklipu a na první pohled i ze samotného názvu. Záchodový humor zaostalého adolescenta na druhou. A naprostý majstrštyk. Hoppusova práce. "Ta píseň je o Markovi, je mu 28 a pořád se chová jako dítě... válí se po zemi a kaká," řekl k "What's My Age Again" DeLonge, jehož kytara má na svědomí zřejmě vůbec nejpůsobivější intro napříč všemi písničkami Blink-182. "Tahle skladba je obtížná," konstatoval na jednom z koncertních vystoupení v Austrálii. Singl, jejž kapela povýšila na pilotní skladbu ke kultovnímu albu "Enema Of The State" (1999), se dočkal i velice zajímavého sborového ztvárnění (podívejte se zde). Hudba Blink-182 je vesměs tak vážná, jak se na první pohled zdá, a "What's My Age Again" za tenhle důkaz místo slibů bere zasloužené vítězství.

---