Jiří Burian, Natalie Kocab ani Stupně to nemají snadné. Nejsou totiž kompatibilní s omezenou škatulkou standardizovaného středního proudu. Nikdo z nich nesetrval na místě, aby si na něj posluchač(ka) zvykl(a). Dokonce jsou tak drzí, že znějí neustále jinak! Slova inovace a progres jim nejsou cizí, jenže občas ani ta nejlepší reklama nezabírá.

Úterní hlad po umění sice část pražské populace zaháněla večeří s Davidem Černým v MeetFactory - jeho plán na přestavbu Masarykova nádraží v obří akvárium je mimochodem geniální -, ale stejně to neomlouvá skutečnost, že se Natalie Kocab v osm hodin večer, kdy začínal křest její velice povedené nahrávky "Walking On The A-Bomb", musela v žižkovském prázdném sále bát.

Kromě desky se křtila i nová básnická sbírka "The Darkside Of Prague" talentované renesanční umělkyně. Dvojí křest dirigoval NiceLand, vystoupení Natalie zase Jiří Burian. Ten po celý koncert poskakoval od jedné mašinky k druhé, kromě potu vyměšoval i entuziasmus a stěny se při pohledu na něj rozhodně nenudily.

Samotný projev Kocab je obdivuhodný, příjemně nečitelný a nečeský už na nahrávce, naživo jej navíc kromě smyčců obohatily i industriální prvky, to když si feminní část její doprovodné kapely vzala na místo fidlátek barely a třískala do nich neubautením stylem, zatímco Natalie bosou nohou opatrně našlapovala po atomových hlavicích, s nevesele veselou video projekcí v zádech.

Natálie Kocáb je multifunkční talent, malý český Nick Cave v sukni a ten, kdo ji má zafixovanou jen jako dceru budoucího laureáta Nobelovy ceny, by zasloužil pár facek za svou malost a nevědomost.

Oproti vystoupení 100° byla ale šou Natalie poklidným ambientem. Stupně připravují novou, v pořadí čtvrtou desku, a soudě dle jejich aktuálního zvuku, ubrali od té poslední "Brant Rock" na melodičnosti, veselosti a hravosti. Přibylo naopak agresivity, temnoty a patrné je i ovlivnění noise vlnou.

Kocáb, charismatický Burian, ani Stupně nezklamali, naopak. A tak jediné, co večírek pokazilo, byla tristní návštěva.