Amfiteátr v Dolní Lomné, beskydském trojúhleníku mezi třemi blízkými národy, zažil památný večer. Na místě, které je známo především svým folkovým festivalem Na Pomezí, se díky Jaromíru Nohavicovi a kapele Čechomor stíraly rozdíly mezi zbytečnými hudebními škatulkami. Nohavica úvodem několikrát zdůraznil, že uslyšíme písně "různé". To už ostatně úsměvně naznačila předkapela Šajtar, když přednesla "Hey Jude" s pomocí cymbálu...

Za asistence filmových kamer (režisér Petr Zelenka i zde natáčel scény pro připravovaný film "Rok ďábla") Jaromír Nohavica předstoupil před zaplněné hlediště dobře naladěn - sám, jen s kytarou, zazpíval "Darmoděje" a "Těšínskou", aby pak přivítal své přátele, kapelu Čechomor. Už při prvních dvou společných kusech jsem si říkal, že dnes se může stát cokoliv, vždyť za sebou následovaly "Cukrářská bossanova" a "Maria Panna". Nohavica si pochvaloval muzikantské schopnosti pánů z Čechomoru, aby je pak brilantně využíval při písních milostných i hospodských, starých i nových, smutných i veselých, ať už jako našlápnutou bigbítovou kapelu, nebo výtečné individuality schopné vyčarovat se svými nástroji tu správnou atmosféru.

Tak se na pódiu neustále měnilo hudební obsazení i nálady a vůbec to neznělo rušivě nebo nevhodně, mnohé skladby získaly novou instrumentací netušené rozměry (např. "Zatanči"). Snad jen příliš veselé písně typu "To umí každý debil" mi přišly poněkud nepatřičné k místu i zpěvákovi samotnému - myslím si, že k Nohavicovi tyto popěvky (už) nepasují, ale zjevně je Jarek potřebuje zpívat. Přitom jak se to dá s přehledem udělat, ukázala například "Pane prezidente" nebo "Dokud se zpívá" v rozvrzané hospodské podobě, kdy čechomorští hráli lžícemi a půllitry. Zazněly i písně nové, třeba "Babylon", o tom, že "svět je jako jeden velký Carrefour". Dva Nohavicou zhudebněné texty Petra Bezruče byly překvapivě nekompromisní bigbíty, nejen díky gruntovnímu Čechomoru, ale i samotnému Nohavicovi, jenž svým nasazením v ničem nezaostával. Do kategorie "to byste tam museli být" patří Nohavicovy rozmluvy na téma Spy a Leo - velmi zábavné a moudré.

Po takovém skvělém koncertu se z množství zážitků těžko vybírají ty nejlepší momenty, které způsobí, že se pětkrát přidává a lidé aplaudují vestoje, i když na ně dvě a půl hodiny poprchává. To až později ve zvláštních chvílích vytanou na paměti "Sněženky", "Petěrburg", "Pravda a lež", "Zítra ráno v pět"... Pro mne byla nejkrásnější chvíle ta, kdy se na pódiu zjevil Karel Plíhal s kytarou, aby doprovodil Nohavicu (jen) při dvou písničkách a jejich "Mikymauz" byl tím nejsilnějším okamžikem...

Jaromír Nohavica a Čechomor, Areál Matice slezské, Dolní Lomná, 8. 6. 2001