Kompliment od Davida Bowieho je sexy položkou v životopise Young Gods, není však jedinou svého druhu. "Jsou to The Doors bez LSD a Kraftwerk bez knírků," měl mezi pudrováním svého nosu na jejich adresu na začátku devadesátých let prohlásit enfant terrible bílého rapu Falco.

Navzdory podpoře od muzikantů se ale masový, celosvětový nebo alespoň celoevropský úspěch pro The Young Gods nikdy nedostavil. V USA nechala jejich raná, synth-industrial-neometalová tvorba scénu chladnou. Oteplení pak nepřineslo ani usazení se na židličky při kytarových ambient hrátkách. Na ostrovech se dokázala výrazněji prosadit jediná nahrávka - "T.V. Sky", která v roce 1992 pronikla do elitní stovky UK Charts. Do Asie Young Gods, na rozdíl od jiných evropských industriálních kapel, invazi nepodnikli. Podobně jako na zbylé kontinenty.

Jedině pevninská Evropa tak dokázala jejich tvorbu ocenit. Populární jsou logicky v domovském Švýcarsku, dále ve Francii a zemích Beneluxu. A překvapivě také v Česku, kam se v posledních letech se svými performancemi pravidelně vracejí.

Pokud The Young Gods neznáte, je nejvyšší čas to napravit. Už šestadvacet let vám vyšlapávají cestu za synth-industriálním poznáním. Přijměte tedy mé pozvání, které má při vší skromnosti posloužit jako ukazatel. Sedm studiových alb, čtyři výběrová, tři další, plná experimentálních a industriálních projektů. Přitom hodnocení žádného ze zmíněných nikdy nikde nekleslo pod sedmdesát procent. Směrová šipka tedy vede spíše do hudebního ráje než do pekla. Následujte proto cestu Mladých bohů.

---

---

EBM. Peklo. Metal. Horor. Techno. To všechno v sobě kombinoval eponymní debut The Young Gods, který se navzdory předinternetové době virálně šířil západní Evropou. Industriálními prvky i antizpěvem Švýcaři evokovali Einstürzende Neubauten - ne snad proto, že byli berlínským legendám svým projevem nějak výrazně podobní, ale jednoduše to byl nejbližší příbuzný interpret na industriální scéně. Přesto příbuzný velice vzdálený. Debutová nahrávka Young Gods se stala jednou z nejcennějších relikvií konce osmdesátých let. Elektro magii produkoval bubeník newyorských Swans. Ostrovní hudební magazíny Melody Maker a Sounds ji dokonce označily za nejlepší album roku 1987, obdobně si Young Gods vedli i v prestižním žebříčku německého Tipu. Na frankofonní desce se objevuje jediná anglicky zpívaná píseň - "Did You Miss Me?", která je coverem "Hello, Hello, I'm Back Again" od Garyho Glittera. Později ji přezpívali Oasis, Red Hot Chili Peppers a znásilnil ji Scooter - "Hello! (Good To Be Back)".

---

Schopnost textaře Franze Treichlera složit jednoduchý, sdělení obsahující text, se od posledního alba nevídaně rozvinula. Ke křiku přidali Young Gods i poetiku, a částečně se tak odvrátili od plastikovských Swans, jejichž protopanková píseň "Young God" původně dala celému souboru jméno. Deska "L'Eau Rouge" nabízí z dnešního pohledu velice atraktivní kaleidoskopický pohled do doby, kdy hudba stála na rozcestí mezi živou a umělou produkcí. Paradoxní je, že syntetické songy ze druhé desky nejlépe vyniknou naživo. Koncepce alba už nespočívá jen v tvůrčí manipulaci s metalovými a pankovými předlohami, ale i v inspiraci skrze vážnou hudbu - skladba "La Fille De La Mort" připomíná v úvodním segmentu svižnou figuru elektrických varhan, jež se záhy promění ve zvukovou bouři s citací ze Šostakovičovy "Páté symfonie". Treichler & spol. se v revolučním roce pokusili zabitím dosud známých postupů hudbu vzkřísit, aby opět fungovala jako mocný hybatel s lidskou psyché. "L'Eau Rouge" je jakousi esencí smrti, která ve své podstatě pomáhá žít. Ocenil to i Robert Dimery při sestavování tolik populárního žebříčku "1001 alb, která musíte slyšet, než zemřete".

---

---

První anglicky zpívané a zároveň jediné v anglicky mluvících zemích úspěšné album. Turné po Americe sice v černých číslech neskončilo, na ostrovech si ovšem Young Gods vše vynahradili. Zatímco běžné kapely u třetí desky běžně deklarují návrat ke kořenům, experimentující Švýcaři se jim na hony vzdálili. DIY podzemní přístup k hudbě sice neopustili, přesto své ortodoxní příznivce albem "T.V. Sky" zklamali. Nahrávka je to totiž mnohem stravitelnější než předchozí, ať již kvůli absenci francouzštiny, nebo z důvodů menšího vrstvení stop. Každopádně hitovost jí nelze upřít a prakticky každá z písní by mohla být nasazena jako singl, včetně závěrečného eposu "Summer Eyes", jenž je poctou psychedelickému rocku. Song "Skinflowers" pak dlouhá léta měli ve svém repertoáru velcí obdivovatelé Young Gods Faith No More. S legendami kalifornské avantgardy kapelu z předměstí Fribourgu pojí persona producenta Roliho Mosimanna. Tato šedá eminence se podílela vyjma jediné ("Super Ready / Fragmenté") na všech studiových nahrávkách Young Gods a kromě toho stihla spolupracovat s New Order, Skinny Puppy či Marilynem Mansonem.

---

---

---

Zatímco předchozí desky vznikaly pod taktovkou Mosimanna ve studiích v Bruselu nebo Curychu, tentokráte se Young Gods vypravili za oceán, aby zachytili jednu ze svých velkých proměn. Album "Only Heaven" Švýcaři natáčeli v New Yorku, což se kromě eastside zvuku projevilo i při skladbě skladeb. V amerických studiích The Young Gods e-jazzově improvizovali takovým způsobem, že se většinou vraceli s nahraným materiálem zcela odlišným od toho na demáči, s kterým do Nového světa přijeli. Psychedelický, pronikavý zvuk kláves; rozprostřené, rozostřené, nasamplované kytarové riffy; snově hypnotické synťáky. Každé použité slovo by mohlo být samo sobě vlastní knihou, každý přítomný tón vás zase svým kosmickým nádechem hnal do krajin o(d)puštění. Zmíněníhodná je i poklona Hendrixově "Are You Experienced". Song plný nasamplovaných kytar se na albu objevuje pod názvem "Moon Revolutions". Tolik detailní popis depresivního, oproti předchozím deskám výrazně méně agresivního počinu. Album si vedlo nad očekávání dobře v domovském Švýcarsku, proto se k němu YG rozhodli vydat reedici svých prvních dvou francouzsky zpívaných nahrávek.

---

---

The Young Gods se na "Second Nature" definitivně vzdali svých HC a neometalových kořenů, cítili se být přesyceni počínající kybernetickou dobou a jejím zvukem, rozhodli se tak stvořit fiktivní drogu - "Lucidogen". Ta má v praxi podporovat vyplavování serotoninu a endorfinu, tedy hormonů štěstí. "Lucidogen" nemá sloužit pro únik z reality jako většina syntetických drog, jen má tu každodenní šeď obohatit barvami. I proto k albu vznikl dosti nezvyklý hippie obal. Obsah desky je také pestrý. Škála využitých žánrů sahá od ambientu přes trance a e-clash až k ethno-elektro-popu. Na YG je ostatně nejvíce zábavné právě neustálé převlékání kabátů. Přestože by mohli natočit materiál podle šablony úspěšně testované na přelomu osmdesátých a devadesátých let, švýcarští bozi se neustále snaží o progres. Navzdory tomu mnozí kritici označují "Second Nature" za nejvíce stagnující nahrávku v celé diskografii. Tak i tak, je to dosud poslední album Young Gods, které se hodí více na dekadentní párty nebo ke čtení Gibsona, Welshe či Palahniuka než jako kulisa při uklízení.

---

---

---

Dlouhých sedm let od "Second Nature" čekali fanoušci na další studiovou nahrávku Young Gods. Upřímně, už na ni ani příliš nečekali, neb byli k jejímu vydání dosti skeptičtí. Trio hudebníků se totiž poměrně úspěšně seberealizovalo se svými sólovkami. Po sérii vedlejších ambientních projektů se od nové desky YG příliš nečekalo, o to větší překvapení pak "Super Ready / Fragmenté" nabídlo. Young Gods si i tentokráte libují ve vášnivé smršti kytarových samplů, neklidných bicích a naléhavého vyšeptávání, hraničícího s řevem, přesto jsou fragilnější než kdy dřív. A právě v tom tkví kouzlo nahrávky, která chutná po jahodách stejně jako po pelyňku. The Guardian ocenil desku čtyřmi hvězdičkami z pěti. Naprosto po zásluze.

---

---

The Young Gods si mohli díky vřelému přijetí aktuální desky "Everybody Knows" připsat další přírůstek do své sbírky paradoxů. To, že zásadně ovlivnili zvuk devadesátek a přitom je nikdo nezná, je jen entrée k sáhodlouhému seznamu protikladů. Nikoho pak nemůže překvapit, že se aktuální deska "Everybody Knows" stala vůbec nejúspěšnější nahrávkou na domácí půdě - své nevýraznosti navzdory. Do švýcarského žebříčku prodejnosti vstoupila na devátém místě a v popředí obskurně konzervativní hitparády se držela po dobu pěti týdnů. Odmyslíme-li si šest předchozích, více, či méně revolučních alb, zasloužilo by "Everybody Knows" maximální možné hodnocení. Po přihlédnutí k diskografii jedné z nejprogresivnějších kapel hudební historie ale zbude z urbanistické novinky jen výrazný koncept a nevýrazný obsah. Klepání na dřevo při akustickém "Knock On Wood" ovlivnilo YG možná více, než by si byli pankáči a staromilci přáli. Naštěstí minulost praví, že bozi dlouze na místě, u stejného soundu, nevydrží, a tak se máme do budoucna ještě jistě na co těšit.

<