Bohové musejí být šílení

18.02.2011 12:00 - Lukáš Benda | foto: facebook interpreta

Když se v roce 1995 zeptali Davida Bowieho, kde hledá inspiraci, dalo se očekávat, že zmíní Reznorův projekt Nine Inch Nails, který tehdy diktoval směr post-industriálních experimentů. Bowie však k překvapení všech odpověděl jinak: "Zásadně mě ovlivňuje jedna švýcarská kapela. Říká si The Young Gods..."
The Young Gods
© www.younggods.com
Kompliment od Davida Bowieho je sexy položkou v životopise Young Gods, není však jedinou svého druhu. "Jsou to The Doors bez LSD a Kraftwerk bez knírků," měl mezi pudrováním svého nosu na jejich adresu na začátku devadesátých let prohlásit enfant terrible bílého rapu Falco.

Navzdory podpoře od muzikantů se ale masový, celosvětový nebo alespoň celoevropský úspěch pro The Young Gods nikdy nedostavil. V USA nechala jejich raná, synth-industrial-neometalová tvorba scénu chladnou. Oteplení pak nepřineslo ani usazení se na židličky při kytarových ambient hrátkách. Na ostrovech se dokázala výrazněji prosadit jediná nahrávka - "T.V. Sky", která v roce 1992 pronikla do elitní stovky UK Charts. Do Asie Young Gods, na rozdíl od jiných evropských industriálních kapel, invazi nepodnikli. Podobně jako na zbylé kontinenty.

The Young Gods
© www.younggods.com
Jedině pevninská Evropa tak dokázala jejich tvorbu ocenit. Populární jsou logicky v domovském Švýcarsku, dále ve Francii a zemích Beneluxu. A překvapivě také v Česku, kam se v posledních letech se svými performancemi pravidelně vracejí.

Pokud The Young Gods neznáte, je nejvyšší čas to napravit. Už šestadvacet let vám vyšlapávají cestu za synth-industriálním poznáním. Přijměte tedy mé pozvání, které má při vší skromnosti posloužit jako ukazatel. Sedm studiových alb, čtyři výběrová, tři další, plná experimentálních a industriálních projektů. Přitom hodnocení žádného ze zmíněných nikdy nikde nekleslo pod sedmdesát procent. Směrová šipka tedy vede spíše do hudebního ráje než do pekla. Následujte proto cestu Mladých bohů.


1982 - 1985

Švýcarsko
Švýcarsko, Fribourg. 1982. Tam a tehdy ztratil zakladatel kapely Franz Treichler své pankové ideály a nenechal se déle a dále unášet novou vlnou. Chtěl změnu. Chtěl víru. Chtěl progres. The Young Gods vznikli o tři roky později, to když Treichler své neomalené, neometalové experimenty spojil se samply Cezara Pizziho a kopákem Franka Bagnouda.


The Young Gods (1987)

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Envoyé!, Jusqu'au Bout
Recenze jinde

The Young Gods - The Young Gods
© facebook interpreta
EBM. Peklo. Metal. Horor. Techno. To všechno v sobě kombinoval eponymní debut The Young Gods, který se navzdory předinternetové době virálně šířil západní Evropou. Industriálními prvky i antizpěvem Švýcaři evokovali Einstürzende Neubauten - ne snad proto, že byli berlínským legendám svým projevem nějak výrazně podobní, ale jednoduše to byl nejbližší příbuzný interpret na industriální scéně. Přesto příbuzný velice vzdálený. Debutová nahrávka Young Gods se stala jednou z nejcennějších relikvií konce osmdesátých let. Elektro magii produkoval bubeník newyorských Swans. Ostrovní hudební magazíny Melody Maker a Sounds ji dokonce označily za nejlepší album roku 1987, obdobně si Young Gods vedli i v prestižním žebříčku německého Tipu. Na frankofonní desce se objevuje jediná anglicky zpívaná píseň - "Did You Miss Me?", která je coverem "Hello, Hello, I'm Back Again" od Garyho Glittera. Později ji přezpívali Oasis, Red Hot Chili Peppers a znásilnil ji Scooter - "Hello! (Good To Be Back)".


L'Eau Rouge (1989)

Hodnocení: 10/10
Palba alba: L'Amourir, Longue Route, Rue des Tempêtes
Recenze jinde

The Young Gods - L'Eau Rouge
© facebook interpreta
Schopnost textaře Franze Treichlera složit jednoduchý, sdělení obsahující text, se od posledního alba nevídaně rozvinula. Ke křiku přidali Young Gods i poetiku, a částečně se tak odvrátili od plastikovských Swans, jejichž protopanková píseň "Young God" původně dala celému souboru jméno. Deska "L'Eau Rouge" nabízí z dnešního pohledu velice atraktivní kaleidoskopický pohled do doby, kdy hudba stála na rozcestí mezi živou a umělou produkcí. Paradoxní je, že syntetické songy ze druhé desky nejlépe vyniknou naživo. Koncepce alba už nespočívá jen v tvůrčí manipulaci s metalovými a pankovými předlohami, ale i v inspiraci skrze vážnou hudbu - skladba "La Fille De La Mort" připomíná v úvodním segmentu svižnou figuru elektrických varhan, jež se záhy promění ve zvukovou bouři s citací ze Šostakovičovy "Páté symfonie". Treichler & spol. se v revolučním roce pokusili zabitím dosud známých postupů hudbu vzkřísit, aby opět fungovala jako mocný hybatel s lidskou psyché. "L'Eau Rouge" je jakousi esencí smrti, která ve své podstatě pomáhá žít. Ocenil to i Robert Dimery při sestavování tolik populárního žebříčku "1001 alb, která musíte slyšet, než zemřete".


1990 - 1992

Emauzy
Po žánrově variabilním eponymním debutu následovaly dvě mnohem sugestivnější nahrávky - vážnohudební, pankem nemocná "L'Eau Rouge" a v psychedelickém oparu ztracená pocta The Doors, "T.V. Sky". Na turné k této desce vzývali YG v roce 1992 genia loci i v ČSFR. Jedinečnou younggodsovskou atmosféru poznal klášter v pražských Emauzích. Nebylo to ale poprvé, co se u nás Bohové zjevili - legendární noci předcházel koncert z jara 1990.


T.V. Sky (1992)

Hodnocení: 10/10
Palba alba: Skinflowers, Gasoline Man, Our House, Summer Eyes
Recenze jinde

The Young Gods - T.V. Sky
© facebook interpreta
První anglicky zpívané a zároveň jediné v anglicky mluvících zemích úspěšné album. Turné po Americe sice v černých číslech neskončilo, na ostrovech si ovšem Young Gods vše vynahradili. Zatímco běžné kapely u třetí desky běžně deklarují návrat ke kořenům, experimentující Švýcaři se jim na hony vzdálili. DIY podzemní přístup k hudbě sice neopustili, přesto své ortodoxní příznivce albem "T.V. Sky" zklamali. Nahrávka je to totiž mnohem stravitelnější než předchozí, ať již kvůli absenci francouzštiny, nebo z důvodů menšího vrstvení stop. Každopádně hitovost jí nelze upřít a prakticky každá z písní by mohla být nasazena jako singl, včetně závěrečného eposu "Summer Eyes", jenž je poctou psychedelickému rocku. Song "Skinflowers" pak dlouhá léta měli ve svém repertoáru velcí obdivovatelé Young Gods Faith No More. S legendami kalifornské avantgardy kapelu z předměstí Fribourgu pojí persona producenta Roliho Mosimanna. Tato šedá eminence se podílela vyjma jediné ("Super Ready / Fragmenté") na všech studiových nahrávkách Young Gods a kromě toho stihla spolupracovat s New Order, Skinny Puppy či Marilynem Mansonem.


Experimentální instrumentální projekty The Young Gods

The Young Gods - The Young Gods Play Kurt Weill
The Young Gods Play Kurt Weill (1991)
Hodnocení: 10/10
Recenze jinde
Kurt Weill byl výrazný židovský skladatel první poloviny dvacátého století a pěstitel němectví. Na desce se objevují jeho původně kabaretní skladby v novém, industriálním aranžmá a la DAF.

The Young Gods - Heaven Deconstruction
Heaven Deconstruction (1996)
Hodnocení: 8/10
Jedná se o první, ryze instrumentální desku YG. Ti pomocí synťáků vymodelovali znepokojivou koncepční směs nervózních, filmových tónů - jejím reprezentativním vzorkem budiž skladba s poetickým názvem "Acid Strangel"

The Young Gods - Music for Artificial Clouds
Music for Artificial Clouds (2004)
Hodnocení: 7/10
Koncepční instrumentální počin. Dosud nejslabší nahrávka YG, určena především milovníkům Massive Attack a jim podobných hráčů ambientních tichohrátek. Relaxační produkce do lounge barů, na které schází sebemenší zvukopis.


1995

Laibach
V roce 1995 se osud Young Gods proťal se slovinskými Laibach. Milan Fras & spol. se ve stejné době jako Treichlerův soubor rozhodli oprášit mateřštinu a znovu vydali svá raná, slovinsky zpívaná alba. Při koncertech se skupiny, mající svůj vrchol právě za sebou, často potkávali a bylo zajímavé sledovat, odkud a kam se vyvíjejí.


Only Heaven (1995)

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Kissing The Sun, Speed Of Night
Recenze jinde

The Young Gods - Only Heaven
© facebook interpreta
Zatímco předchozí desky vznikaly pod taktovkou Mosimanna ve studiích v Bruselu nebo Curychu, tentokráte se Young Gods vypravili za oceán, aby zachytili jednu ze svých velkých proměn. Album "Only Heaven" Švýcaři natáčeli v New Yorku, což se kromě eastside zvuku projevilo i při skladbě skladeb. V amerických studiích The Young Gods e-jazzově improvizovali takovým způsobem, že se většinou vraceli s nahraným materiálem zcela odlišným od toho na demáči, s kterým do Nového světa přijeli. Psychedelický, pronikavý zvuk kláves; rozprostřené, rozostřené, nasamplované kytarové riffy; snově hypnotické synťáky. Každé použité slovo by mohlo být samo sobě vlastní knihou, každý přítomný tón vás zase svým kosmickým nádechem hnal do krajin o(d)puštění. Zmíněníhodná je i poklona Hendrixově "Are You Experienced". Song plný nasamplovaných kytar se na albu objevuje pod názvem "Moon Revolutions". Tolik detailní popis depresivního, oproti předchozím deskám výrazně méně agresivního počinu. Album si vedlo nad očekávání dobře v domovském Švýcarsku, proto se k němu YG rozhodli vydat reedici svých prvních dvou francouzsky zpívaných nahrávek.


1996

The Young Gods
Od poloviny devadesátých let je v tvorbě YG patrné vnitřní i vnější zklidnění, postupně tak přibývá ambientních ploch. Trio se stabilizovalo - bicáky Bagnouda a Üseho nahradil v roce 1996 Bernard Trontin (samplera Pizziho už po debutu multifunkční Al Comet). Kromě studiovek se soubor věnuje instrumentálním experimentům, později antropologickým projektům.


Second Nature (2000)

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Lucidogen, Supersonic, The Sound In Your Eyes
Recenze / recenze jinde

The Young Gods - Second Nature
© facebook interpreta
The Young Gods se na "Second Nature" definitivně vzdali svých HC a neometalových kořenů, cítili se být přesyceni počínající kybernetickou dobou a jejím zvukem, rozhodli se tak stvořit fiktivní drogu - "Lucidogen". Ta má v praxi podporovat vyplavování serotoninu a endorfinu, tedy hormonů štěstí. "Lucidogen" nemá sloužit pro únik z reality jako většina syntetických drog, jen má tu každodenní šeď obohatit barvami. I proto k albu vznikl dosti nezvyklý hippie obal. Obsah desky je také pestrý. Škála využitých žánrů sahá od ambientu přes trance a e-clash až k ethno-elektro-popu. Na YG je ostatně nejvíce zábavné právě neustálé převlékání kabátů. Přestože by mohli natočit materiál podle šablony úspěšně testované na přelomu osmdesátých a devadesátých let, švýcarští bozi se neustále snaží o progres. Navzdory tomu mnozí kritici označují "Second Nature" za nejvíce stagnující nahrávku v celé diskografii. Tak i tak, je to dosud poslední album Young Gods, které se hodí více na dekadentní párty nebo ke čtení Gibsona, Welshe či Palahniuka než jako kulisa při uklízení.


Výběrová alba The Young Gods

The Young Gods - Live Sky Tour
Live Sky Tour (1993)
Hodnocení: 9/10
Recenze jinde
Živá bestofka, jež byla pořízena během turné k desce "T.V. Sky". Propojení promyšlených procesů mašinek a absolutní improvizace hudebníků dodává repertoáru zcela nový rozměr.

The Young Gods - Live Noumatrouff
Live Noumatrouff (2001)
Hodnocení: 7/10
Nahrávka pochází z koncertu v roce 1997, který se uskutečnil ve francouzských Mylhúzách. Když se YG na stejné místo vrátili po čtyřech letech, rozdávali ke každému koupenému lístku výběrovou desku, na které vyniknou především rádiové singly.

The Young Gods - XXY
XXY (2005)
Výběr toho nejlepšího ke dvacetiletému výročí kapely. Objevují se i songy z experimentálních, instrumentálních projektů. V balení jsou dva nosiče - první obsahuje písně ve standardní, studiové podobě, druhý jejich remixy. Raritou je hypnotický cover oidipovského komplexu "The End", v originále od The Doors.

The Young Gods - Knock on Wood
Knock On Wood (2008)
Hodnocení: 8/10
Recenze / recenze jinde
Celá nahrávka je akustická, naznačuje nové možnosti i budoucí směřování kapely. Young Gods na ní prokazují svůj mimořádně vyvinutý muzikantský cit.


2001 - 2006

Franz Treichler - Braindance
Franz Treichler vydal v roce 2001 desku "Braindance" a o rok později se jeho dlouho opomíjené death-metalové alter-ego 7 Tone ukojilo nahrávkou "La Science Des Fous". Samplový bůh Al Comet pozval v roce 2004 fanoušky YG na svou "White Planet" a o dva roky později vydal sólovku "November" konečně i bubeník Bernard Trontin.


Super Ready / Fragmenté (2007)

Hodnocení: 9/10
Palba alba: I'm The Drug, Secret, C'est Quoi C'est Ça
Recenze jinde

The Young Gods - Super Ready / Fragmenté
© facebook interpreta
Dlouhých sedm let od "Second Nature" čekali fanoušci na další studiovou nahrávku Young Gods. Upřímně, už na ni ani příliš nečekali, neb byli k jejímu vydání dosti skeptičtí. Trio hudebníků se totiž poměrně úspěšně seberealizovalo se svými sólovkami. Po sérii vedlejších ambientních projektů se od nové desky YG příliš nečekalo, o to větší překvapení pak "Super Ready / Fragmenté" nabídlo. Young Gods si i tentokráte libují ve vášnivé smršti kytarových samplů, neklidných bicích a naléhavého vyšeptávání, hraničícího s řevem, přesto jsou fragilnější než kdy dřív. A právě v tom tkví kouzlo nahrávky, která chutná po jahodách stejně jako po pelyňku. The Guardian ocenil desku čtyřmi hvězdičkami z pěti. Naprosto po zásluze.


2008 - 2010

The Young Gods - Knock on Wood
Kvůli desce "Knock On Wood" a následné koncertní šňůře se trio hudebníků v roce 2008 rozrostlo o dalšího člena - zpěváka a kytaristu Treichlera, kytaristu a samplera Cometa a bubeníka Trontina doplnil další kytarista Vincent Hänni. Po několikaletém turné k akustické nahrávce pak YG své fanoušky na konci loňského roku - už jako kvarteto - překvapili novým počinem.


Everybody Knows (2010)

Hodnocení: 7/10
Palba alba: Mister Sunshine, Tenter le Grillage
Recenze / recenze jinde

The Young Gods - Everybody Knows
© facebook interpreta
The Young Gods si mohli díky vřelému přijetí aktuální desky "Everybody Knows" připsat další přírůstek do své sbírky paradoxů. To, že zásadně ovlivnili zvuk devadesátek a přitom je nikdo nezná, je jen entrée k sáhodlouhému seznamu protikladů. Nikoho pak nemůže překvapit, že se aktuální deska "Everybody Knows" stala vůbec nejúspěšnější nahrávkou na domácí půdě - své nevýraznosti navzdory. Do švýcarského žebříčku prodejnosti vstoupila na devátém místě a v popředí obskurně konzervativní hitparády se držela po dobu pěti týdnů. Odmyslíme-li si šest předchozích, více, či méně revolučních alb, zasloužilo by "Everybody Knows" maximální možné hodnocení. Po přihlédnutí k diskografii jedné z nejprogresivnějších kapel hudební historie ale zbude z urbanistické novinky jen výrazný koncept a nevýrazný obsah. Klepání na dřevo při akustickém "Knock On Wood" ovlivnilo YG možná více, než by si byli pankáči a staromilci přáli. Naštěstí minulost praví, že bozi dlouze na místě, u stejného soundu, nevydrží, a tak se máme do budoucna ještě jistě na co těšit.

<


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY