Rok se s osmdesátkami srazil, Lady Gaga i Leoš Mareš na sebe nahodili hovězí (jak) od Versaceho a nejúspěšnějším distribučním modelem se (opět, neoficiálně) stal ten od společnosti BitTorrent, Inc. A protože hudbu nezabíjí kopírování, ale nedostatek invence, pojďme se podívat na to, kdo ji zachrání v roce 2011.
"GAGA rocks (not as much as Justin Bieber tho :)"Claire Bennet na answers.yahoo.com
Cloud & Ping bez pongu
© facebook interpreta O přežitých distribučních trendech se toho napsalo už mnoho, ale když on je čím dál tím blíže okamžik, kdy se to celé musí zlomit. Základní problém (zdá se) už pochopila i vydavatelství u nás a konečně mění strategii: když prodělávám, zvyšováním ceny či snižováním kvality zboží (ano, regionální verze bez bookletů) se nezachráním. Ale můžu se pokusit snížit výdaje, tedy v tomto případě změnit způsob, jakým hudbu distribuuji a prodávám. JetStream, respektive JetMusic je dobrá cesta. Volám po tom už dlouho a konečně máme nakročeno správným směrem: opravdový hudební fanoušek nechce hudbu vlastnit, ale poslouchat. Bravo.
Problém však pořád bude přetrvávat v samotné nabídce, protože v těchto streamovacích programech přece jen nenajdete všechno, co byste rádi slyšeli. A tady má šanci trend číslo dvě: artsits go social! Sociální sítě se pomalu stávají příjemným byznysovým lákadlem a jejich potenciál by byla škoda pro hudbu nevyužít. Co když někdo vytvoří facebookovou aplikaci, která bude schopná stremovat mediální obsah z profilů skupin? A co má vlastně v hlavě Steve Jobs? Vždyť distribuční model iTunes by na ten cloudový, v němž dřímá budoucnost "distribuce" hudby, nebylo těžké překlopit. A k Facebooku či další inkarnaci Pingu už je to odtud jen pár kroků a miliard dolarů, které Apple má...
Uvidíme. Odpovědi rok 2011 asi ještě nepřinese, ale rozhodně leccos napoví.
BBC Sound Of: Škola základ úspěchu
Doba, kdy budoucí hvězdy rokenrolu / metalu / (electro)popu / taneční muziky houfně opouštěly střední a vysoké školy a s podporou v kapse nad kytarou / (pod)rozladěnou kytarou / klávesami / Apple MacBookem Pro dávaly dohromady melodie, které o pár let později ovlivňovaly celé generace je - zdá se - nenávratně pryč. Alespoň soudě podle výsledků letošní ankety BBC Sound Of. Kdo totiž hudbu nestudoval, nemá šanci. Ony už i v minulosti britské hudební školy chrlily jedno trendy jméno za druhým, ale letošní rok definitivně potvrzuje buď to, že Britové čich na silné melodie umějí předat skrze vybrané pedagogy na školách, nebo se zdejší teenageři stali zodpovědnějšími a chtějí předtím, než nafotí svou první NME obálku, získat nějaké teoretické základy hudební lascivnosti. Myšleno - případ od případu - v dobrém i zlém.
Tip musicserveru: Jacques Greene
© myspace.com/jacquesgreene Tenhle jednadvacetiletý mladík z Montrealu je jedním z těch, kteří svým zářezem přispěli na skvělou kompilaci nového labelu Night Slugs. Mimochodem z té by se dalo pár jmen ještě vytáhnout.
Jacques Greene ale své debutové EP vydal u skotského LuckyMe Collective, kterému šéfuje
Hudson Mohawke. Z toho na svoji nahrávku deportoval vysamplovanou infantilnost, která mezi ty temné house zvuky, devadesátkovou UK garage a různě překroucený dubstep perfektně sedí. Jeho EP "Look" nemůžu dostat z hlavy a podpora rezidentů Rinse FM jako Bok Bok, Ben
UFO nebo killerů HudMo či Floating Points zaručuje dostatečně silnou reklamu pro tuhle vynikající záležitost. Už se nemůžu dočkat dalších věcí od tohohle divocha.
Jacques Greene - The Look
Patron: Tomáš Bláha
Nejlepší zpěvačka na světě
© myspace.com/jessiejofficial Jessica Cornish navazuje na úspěchy svých předchůdkyň, které ovládly anketu BBC Sound Of v letech minulých, a v očích ostrovních novinářů je odpovědí na transatlantický fenomén
Lady Gaga. Na rty se tak dere očekávaná otázka: jde jen o další popovou princeznu pokukující naivně po ultrapopovém trůnu, která své vlastní jméno schovává za pseudonym a nedostatek hudební invence pro změnu za magickou formuli úspěchu I [HEART] 80s? Kéž by to alespoň zkusila po vzoru
La Roux přes vyšinuté účesy... Ale
Jessie J do roku 2011 provází nejen úspěch v posledních letech trochu stagnující ankety BBC Sound Of, ale i velká slova velkých hudebníků -
Justin Timberlake o ní prohlásil, že je nejlepší současnou zpěvačkou na světě. Když napsala písničku "Do It Like A Dude" pro
Rihannu, label jí doporučil, aby ji nahrála sama za sebe. Důvody mohou být jen dva: a) jde o natolik špatnou písničku, že by ji ani hajp okolo drobné lejdy R nezachránil, a za b) jde o natolik dobrou písničku, že by mohla labelu zajistit dalšího úspěšného koně.
Pravda je jako obvykle někde uprostřed, ale podstatné je, že z posledních tří vítězek má jednoznačně největší charisma a mohla by to klidně dotáhnout někam na úroveň
Florence Welch aka
Florence And The Machine. Její debutová deska "Who You Are" vtrhne na scénu poslední únorový den.
Mezi The xx a Burialem
© myspace.com/jamesblakeproduction Až dvojku uzmul pro mnohé ten opravdový vítěz, outsider, jemuž otevřel uši dubstep. Uchvátil jej natolik, že když poprvé se svými přáteli zavítal do klubu na dubstepovou noc, zapomněl na svět okolo sebe. Z transu se probral o tři hodiny později, které strávil na parketu úplně sám.
James Blake vystudoval populární hudbu na londýnské univerzitě Goldsmiths, kterou úspěšně absolvoval například i
Damon Albarn, a svou fascinaci dubstepem se rozhodl rozvíjet také autorsky. Vyzývá minimalismus
The xx, intimitu Antonyho Hegartyho, náladotvornost i genialitu
Buriala. Na svých prvních čtyřech épéčkách prošel proměnou, jakou mnoho interpretů nezvládne za celý svůj autorský život, přitom každý jeho krok směroval k neustále civilnější tváři. Zároveň se mu však dařilo s kvalitou stoupat výše a výše, což je příměr v hudbě zřídkakdy vídaný.
Své eponymní debutové album nahrával
James Blake v podstatě celý minulý rok, a pokud vás minul jeho vánoční leak, od 7. února můžete litovat, že jste si jej ještě nekoupili.
Tip musicserveru: Smith Westerns
© imposemagazine.com Kapela, co vás ještě nějakou dobu udrží při psychedelických kytarovkách. V Praze jsem je viděl živě před
MGMT - kde tito extra mladí a zapálení kids byli lepší než hlavní atrakce - a od té doby o nich ani minutu nepochybuju. Abych neklamal: není to úplná novinka: album "Dye It Blonde", co vyšlo 25. ledna na respektovaném labelu Fat Possum, je už jejich druhé; debut - pojmenovali ho po sobě - pro značku HoZac Records starý méně než rok si už ale asi nikdo nepamatuje; není totiž proč. Pokud byste chtěli poslouchat vzory chlapců ze
Smith Westerns, brodili byste se několikadílnými kompilacemi prvních garážových interpretů Nuggets a Back To The Grave, pak byste se dostali k
Ramones a pak možná - podle wikipedie - k Bowiemu a T. Rex. Od
Smith Westerns ale žádný nářez nečekejte, byli byste zklamaní. Až si je budete chtít pustit, tak mějte náladu na lehounce psychedelický pop na melodiích.
The Smith Westerns - Weekend
Patron: Benjamin Slavík
Britská odpověď na The Strokes
© myspace.com/thevaccines Pro mnohé jsou
The Vaccines britskou definitivní a dlouho vzývanou odpovědí na
The Strokes, které v podstatě ostrovní tisk svého času
udělal. Čistokrevná lo-fi rokenrolová facka, pro kterou si na jejich koncerty chodí i britská kytarová smetánka - Alex Kapranos, Nick Hodgson, Marcus Mumford a další. Frontman Justin Young se svého času proplétal folkovými kolovrátky společně s
Laurou Marling a
Noah And The Whale, ale seberealizaci našel až v kolektivní extázi ze špinavých chytlavých refrénů. Za kytarou najdete Freddieho Cowana, mladšího bratra z
The Horrors známého basáka či synťáka Toma. Ačkoli bývají často přirovnáváni k
The Jesus And Mary Chain,
The Vaccines nezapírají ani výraznou inspiraci
The Ramones. A do širšího povědomí vpadli se stejnou vervou: jejich debutový singl "Wreckin' Bar (Ra Ra Ra)" vás položí na lopatky za minutu a čtyřiadvacet vteřin a jeho nahráváním se zabývali jeden den. Snad hajp okolo nich vydrží déle než jeden rok...
Debutová placka "What Did You Expect From The Vaccines?" (koho napadla paralela k dlouhým názvům raných desek Arctic Monkeys, ruku nahoru!) dorazí v druhé polovině března.
Proměněný soulový trubadúr
© myspace.com/jamiewoon Jamie Woon, soulman z předměstí jižního Londýna, se dá jen horko těžko nazvat čerstvým objevem, protože již od roku 2007 bývá jeho jméno pravidelně skloňováno podle vzoru sakra-talent po diskuzních fórech a music barech, ve kterých umě očaroval publikum. Ostatně jsme se o tom mohli přesvědčit i osobně, protože v témže roce se objevil i v Praze; a ne naposledy. Woon během poslední pětiletky stihl spolupracovat s dubstepovými esy, jakými jsou
James Blake,
Mount Kimbie či samotný
Burial, se kterým spolupracuje až dodnes. Velký vliv na něj měla i jeho hudební rodina, obzvláště pak matka, která dělala vokální křoví
Michaelovi Jacksonovi či
Kylie Minogue. Hlavním impulsem pro zapojení loop pedálů, které navždy změnily jeho tvorbu, byla však až vystoupení Benjamina Darvilla aka Son Of Dave a Reggieho Wattse.
Debutová deska Jamieho Woona "Mirrorwriting" by měla do obchodů dorazit 4. dubna a cestu jí prošlapávají zatím dvě příjemné (jak jen soul může být) singlovky - "Night Air" a "Lady Luck".
Tip musicserveru: Chasing Pluto
© myspace.com/chasingpluto Jamala Hadawaye od útlého dětství přitahovaly klávesy klavíru, který měli doma. Táta mu zaplatil lekce, které ho po čase omrzely, obtěžovala ho disciplína a všechny ty věci okolo, díky kterým by byl oficiálně vyškolený. Prošel několika projekty, nejvíc ho však rajcovaly žánry jako reggae a svižné, rytmické a perkusí plné beatoviny. Nakonec ho ale dostalo pole produkce. Corinne Shields hrála jako dítko na piáno a flétnu, ze které přešla na přepychový hoboj. K tomu si poslouchala nejen ty klasičtější nutnosti dané oborem, podlehla soulu, punku, reggae a irskému folku. Jednou v Londýně, po nějakém koncertě, se potkali. Těžko říct, co se doopravdy
"stalo tak nadpřirozeného", jak se píše, jisté je, že po kalbě, na které se našli, šli spolu do ložnice, kde si udělali studio. Jejich odlišná prostředí a vlivy jim umožňují vytvářet něžný a hutný electropop s hořkosladkými texty, který by měl lidem dát něco od srdce. Od loňského srpna
Chasing Pluto vystupovali po Londýně, udělali řadu remixů zajímavým i méně známým hudebníkům a jejich debut by měl přijít letos.
Chasing Pluto - Hold On
Patron: Adam Eff
Talent v očích a sklenička s Jay-Zm
© neumagazine.co.uk Představte si, že jste mladá singer-songwriterka plná snů o profi kariéře, jednoho dne se probudíte, zazvoní vám telefon a na druhém konci je...
Jay-Z. Řekne vám ahoj a zeptá se, jestli byste nešla na skleničku. Jdete a on vám říká, že se mu líbí vaše hudba a že je ve vás hvězdný potenciál, protože je to všechno zapsané v očích. Protože je to všechno zapsané ve Vašich očích. A za pár dní jste pro změnu v Malibu, v baráku, kterému
Rick Rubin říká doma, a nabízí vám, jestli byste se s ním nešla podívat do studia za
Leonardem Cohenem.
Clare Maguire šla, a ač se štípala sebevíc, neprobudila se. Letos se může pochlubit nejen pátým místem v BBC Sound Of 2011, ale i prvním místem v anketě nových jmen magazínu Q.
Na podzim doprovázela na turné
Plan B a
Hurts, jeden z největších objevů loňského roku. Jestli podobná budoucnost čeká i tuhle třiadvacetiletou hitgirl, napoví debutová deska "Light After Dark", na které pracovala již od roku 2008, kdy nakonec podepsala smlouvu s Universalem. Vychází 28. února.
Muži a ženy ve stínu
© Emma Nathan Mimo pořadí, v desetičlenném long-listu méně úspěšných, najdeme londýnsko-americko-japonský indie kvintet
Yuck, po kterém hladoví jak grungeová, tak shoegazeová blogová komunita, romantikou, intimitou i pokušením sžíranou písničkářku Annu Calvi, kterou
Brian Eno nazval největší věcí od
Patti Smith, manchesterského rodáka Daleyho, jenž se podílel autorsky i vokálem na singlovce
Gorillaz "Doncamatic", indierockovou sestavu
Esben And The Witch či falset z hrdla Jaie Paula. Do širšího výběru se protáhli také klubovka
Nero, zbloudilci mezi
MGMT a electropopem
The Naked & Famous, maloměstský rock značky
Mona a dámský zasněný art-rock made in L. A. v podání
Warpaint.
A v neposlední řadě by měl po
Dizzeem Rascalovi a
Wileym prapor grime scény pozvednout zase o kousek výše tottenhamský rapper
Wretch 32, vlastním jménem Jermaine Sinclair, který vydal v lednu svůj debutový singl "Traktor".
Tip musicserveru: Cults
© weallwantsomeone.org Rozmázněte psí lo-fi pohled Zooey Deschanel (Ona) a haléřové riffy M. Warda (& Jeho) v druhém hektolitru šedesátkových girl-groups harmonií. Vynásobte psychedelii na druhou. Utřete si slinu u brady. Ona je zpěvačka Madeline Follin, on kytarista a vokalista Brian Oblivion a oba jsou hot'n'sexy, ale jestli jim to v ložnici klape stejně dobře jako na tracku "Go Outside", můžete si nechat zajít chuť. Protože jsou zatraceně dobře fungující pár. Lov na ně byl pořádný (Oblivion se nechal slyšet, že jeden label je chtěl obléct do oblečků, které by donutily
Lady Gaga cítit se trapně...), a ač se nakonec přece jen jednomu upsali - jde o label In The Name Of, za kterým stojí
Lily Allen -, stále si stojí za svými ideály:
Cults chtějí prorazit postaru, jako se nosilo v 60s - bez MySpace profilu... Ještě že jsou i jiné cesty, jak si k nim můžete najít cestu. Byla by škoda je minout.
Cults - Go Outside
Patron: Miroslav Böhm
ANKETA