Skoro každá hvězda nabude pocitu, že vyčerpala svůj největší potenciál, a má chuť se angažovat v jiném oboru. Někdo napíše knihu, jiný se začne věnovat hotelnictví anebo zatouží postavit se před kameru a zahrát si ve filmu. Své herecké choutky se rozhodla uspokojit i Christina Aguilera. Podle prvních kritik není její výkon nikterak oslnivý. Soundtrack k celému snímku by to měl zachránit, jenže...

Jenže noblesní atmosféra, která by podle ukázek mohla konkurovat "Dreamgirls", nebyla vykreslena nejjasněji. Celý soundtrack se opírá o hlas Aguilery, pouze dvakrát dostala prostor Cher, která se ve snímku také objeví. Tenhle sobecký záměr přiřknout vše Christině je pochopitelný. Ta se po "Bionicu" opět vrací hudebně o několik hudebních desetiletí nazpátek, největší inspirací jí je Etta James, od které šlohla pro "Burlesque" (u nás film bude uveden pod názvem "Varieté") hned dva fláky. Ale upřímně výsledek není nic moc. Etta James, majitelka nakřáplého altu, oběma písním "Tough Lover" a "Something's Got A Hold On Me" vtiskla pravou atmosféru šedesátých let a tomu Christina nemohla i přes svůj gigantický hlas konkurovat.

Od svých štětkoidních manýrů, které jsem jí vytkla v recenzi na necelý půl rok staré album, se Aguilera úplně neoprostila ani tentokrát, přitom intro v pilotním singlu "Express" o tom, jak moc miluje sex, je naprosto zbytečné a v konceptu celé písně úplně vedle jako jedle. Jinak ale chytlavý song připomínající "Back In The Day" ze čtyři roky starého alba "Back To Basics" patří k tahounům placky. Na počin "Back To Basics" soundtrack v podstatě navazuje. S jedním obřím rozdílem. Christina nezužitkovala nabyté zkušenosti z nahrávání svého třetího alba a na novince zní ploše, bez nápadu a bez jiskry. Je pravda, že vzhledem ke spoustě coververzí neměla asi možnost rozletu a držela se původních originálů. Ale mohla klidně zabrousit i mezi svou tvorbu a možná by se písně hodily více a bylo by to autentičtější. Přes čtyřicet let starou "Guy What Takes His Time" Mae West mohla klidně zpěvačka nahradit svým "I Got Trouble". Nejpovedenějším momentem alba je ztřeštěná, dívčí "But I Am A Good Girl", ve které mi Aguilera připomíná Marilyn Monroe. Pěknou baladou se blýskla na albu Sia, pěknou, ale příliš podobnou těm, co nahrály dámy společně před dvěma měsíci a jmenovaly se "I Am" a "You Lost Me".

Nejzářivější hvězdou placky je bez debat Cher, která válcuje mladou pěnici jako buldozer. Ne hlasově, ale projevem. Obě písně, které čtyřiašedesátiletá diva pro film natočila, jsou jiné než zbytek. Nejsou ucourané, mají v sobě barovou, pravou burleskní atmosféru a hlavně duši. Když zaznějí tóny jejích písní, je jasné, že se k mikrofonu postavila dáma. Jsou vyzývavé a přitom noblesní, vzhledem ke snímku obsahují i notnou dávkou teatrálnosti.

Soundtrackový kotouč je svým způsobem vyvážený, představuje Aguileru ve výborné pěvecké formě a samozřejmě bezchybnou Cher, ale je nudný. Písně nejsou vybrány nejšťastněji, navíc v kupě coververzí se i nové songy zahalují do šedivého hávu.