Jason Derülo, Iyaz a Taio Cruz. Od roku 2009 se setkáváme s touto trojicí zpěváků, kteří znějí tak podobně, že by prohození písní mezi alby nikdo nepoznal. I jejich žebříčkové úspěchy jsou naprosto srovnatelné, Taio Cruz ale má přece jen navrch: z rodné Británie si za singly "Break Your Heart" a "Dynamite" odnesl zlato a v USA se umístily taktéž na prvním, respektive druhém místě. Taiovi se tak atak na severní Ameriku povedl lépe, Iyaz pocházející z Britských Panenských ostrovů tam i přes úspěch singlu "Replay" stejnojmenné debutové album ani nevydal.

A jak jsem předeslal, "Replay" by se na Taiově albu "Rokstarr" nejen neztratil, ale vlastně i hodil. Hlavním motivem Taiovy druhé desky je totiž líbivý diskotékový kolovrátek. Nálepka r'n'b je matoucí, jde o pop s elektronicky znějící produkcí a ten dnes vítězí - chytlavé skladby jednoduše nemůžeme dostat z hlavy. "Break Your Heart" je nejlepším příkladem: písnička se vám dokáže zalíbit za pět sekund, a pochopitelně se tak stala největším hitem. A oprávněně, těžko najdete něco vhodnějšího pro hudební podkres léta. V re-edici jej navíc okořenil Ludacris, který tak Taiovi zajistil právě prémiové vítězství v americké hitparádě.

"Break Your Heart" jako většinu alba produkoval Taio spolu s osvědčeným Fraserem T. Smithem, který už má za sebou úspěšné hity například s N-Dubz, Tinchym Stryderem, Craigem Davidem nebo Jamesem Morrisonem. Pro znovudobytí hitparád ale musel vzniknout ještě další singl. Zaúkoloval tak věhlasnou trojici Dr. Luke-Max Martin-Benny Blanco a výsledkem je výborný "Dynamite". Ten je určitě lepší než společná tvorba explozivní trojice na desce Ke$hi a srovnatelný s jejich skvělou prací na "Teenage Dream" Katy Perry, je tak docela škoda, že se ze spolupráce nevykřesalo více písní.

Celé album tak staví hlavně na těchto dvou mega hitech, podobně naladěné "Dirty Picture" s Ke$hou nebo "Take Me Back" nedokážou zaujmout stejnou měrou. Do onoho diskotékového kolovrátku (většinou je kromě rytmu poznávacím znamením refrén obsahující "Oh-oh-oh") se řadí ještě skladby "Come On Girl" a "No Other One" a trochu "Higher" připomínající fistulí A-ha, zbylé čtyři písně jsou spíše pomalejšího rázu. Z nich se nejvíce povedla "I'll Never Love Again", kde Taiovi pomalé tempo vyloženě sedí, a "I Can Be", u kterého se ale nemůžu zbavit podobnosti s "Pure Shores" All Saints.

Polodebutová deska "Rokstarr" uběhne překvapivě rychle, v mém případě, kdy přeskakuji dvě zde nezmíněné písně, ještě rychleji. Na začátku ale Taio vypráská všechny své trumfy a zbytek poslechu je jen průměrně zábavný, dva zábavné bořiče singlových hitparád opravdu kvalitní desku neudělají.