Přestože se v posledních letech na někdejší trip-hopovou naději Gang Ala Basta tak trochu zapomnělo (a tak trochu více jejich vlastní vinou), nenechali je jejich nejvěrnější na holičkách a do Paláce Akropolis dorazili v rozumném počtu. Co znamená "rozumném"? Zkrátka takovém, který zaručil příjemnou rodinnou atmosféru, nehledě na fakt, že alespoň dvojnásobek příchozích by večeru slušel mnohem víc. A jaký že byl vlastně důvod tohoto dýchánku? No přece narozeniny, krásně vypadající jedenáctiny!

Právě toto jubileum pojal pětičlenný gang jako prostředek nostalgické vzpomínky, a proto si do Akropole pozval několik bývalých členů. Pravda, kdyby se měly na pódiu vystřídat všechny zpěvačky, které během jedenácti let kapelou prošly, možná by se všechny ani nevešly do šatny. Malý vzorek na tomto postu tak vedle současné Andrey Plíškové reprezentovala ještě Markéta Foukalová. Úlohy stálého hosta se ujal bývalý basák Adam Stivín, a ačkoliv měl kolem sebe poházených víc papírů (jakože taháky) než vysokoškolák před státnicemi, zvládl svoji úlohu s přehledem. Ještě aby ne, vždyť jeho domácí Navigators by mezi sebe žádné neumětelo nevzali.

Strčí-li Gang Ala Basta většinu konkurence něčím do kapsy, bude to v první řadě hravostí. Osmdesátiminutovka v jejich podání byla zejména pestrou směsicí nejrůznějších stylů a poloh. Větší část setu pochopitelně patřila kouskům z poslední nahrávky "Life Is Pretty Much...", která je stylově barevná sama o sobě a tím spíše v konfrontaci se starší tvorbou. Vedle aktuální pecky "Out Of My Bed" nebo skvělé ukázky inteligentního popu "Busted" se atmosférickou "My Hero" vzpomínalo na trip-hopové začátky a "Blind" zase zahalil pětici do lehce psychedelického oparu.

Nutno říci, že po všech peripetiích s hledáním té pravé za mikrofon, dospěla kapela do ukázkové symbiózy. Ať už jde o hlasové dispozice, nebo charisma, v Andree Plíškové má GAB velkou oporu. A nutno dodat, že se na ni zpod pódia i příjemně kouká (a vůbec nevadí, že šaty má půjčené od své kamarádky). Kapele slušely také ojedinělé duety. Vedle poklidně houpavé "Life Is Pretty Much..." pěkně kontrastovala energická "Kerído Gringo", během níž opustil klávesák Lukáš Máchal svůj prostor, aby si s mikrofonem v ruce zapařil a zarapoval na kraji pódia.

Komu nestačil kompletní průřez jejich vlastní diskografií, mohl si v závěru zaskákat na The Prodigy. Konkrétně na notorickou "Breathe", kterou si Gang Ala Basta upravili po svém a naservírovali na stříbrném podnose. Svěží a zábavné. A hravé, jak jinak!