Pražský Arakain patří již k neodmyslitelnému inventáři domácí metalové scény. Existuje plus minus dvacet let, a co mu již nikdo neodpáře, je skutečnost, že u nás patří k jejím prvním průkopníkům. To je pozice na jednu stranu záviděníhodná, ale na stranu druhou silně zavazující a hlavně svazující. Svazující v tom smyslu, že zde je celá řada mladých metalových souborů, které se na rozdíl od nich nebojí hledat a experimentovat a úspěšně se vyhýbají zažitým klišé (pokud chcete jmenovitě, tak třeba Silent Scream Of Godless Elegy nebo Forgotten Silence).

I v nejtvrdších odnožích metalové hudby dnes nejsou výjimkou nástroje jako je příčná flétna, housle či klávesy, o nezvyklých hudebních postupech ani nemluvě. Dokonce i letití souputníci Törr na své poslední desce bohatě využili elektroniku a samply. Nic z toho ovšem v podstatné míře na novém albu Arakainu nenalezneme. Kapela zkrátka opět sází na své osvědčené jistoty. Je ale otázka, zda-li je to jen obava, že by fanoušci "jiný" Arakain nebyli ochotni akceptovat a jestli svoji roli nehraje i určitá únava a neochota lámat stereotypy. Schválně jsem si pro srovnání pustil kazetu z roku 1986, kdy jsem coby pubescent navštěvoval i jejich koncerty. Nejpodstatnější rozdíl mezi ní a aktuální nahrávkou překvapivě vidím ve víceméně nepodstatných detailech. Pominu-li samozřejmý rozdíl v kvalitě nahrávky, současné album je pochopitelně na mnohem vyšší instrumentální úrovni a i aranžmá jsou propracovanější. Jenomže po těch letech by asi byla dost ostuda, kdyby tomu tak nebylo. Nicméně nemohu si pomoci, ale v hudbě samotné jsou rozdíly takřka nepatrné. Ale to asi příznivcům skupiny vadit nebude. Jestliže tu ale přece jen po hudební stránce určité posuny jsou, po stránce textové si troufám tvrdit se Arakain nepohnul od svých začátků ani o krok.

Témata, která již mnohokrát dávno zpracoval někdo jiný a lépe (je třeba ještě vůbec kapela, která by neměla skladbu tepající do televizní bezduchosti?), tradiční morality, prvoplánovost a hlavně primární podbízení se davu (...a nebo rezignace na inteligentního posluchače?). Zpěvák Aleš Brichta je i na tomto albu jediným textařem a i zde je znovu patrné, že Brichta jako textař je více řemeslníkem než poetou. Jenže i z tohoto pohledu se občas zdá, že prvotním impulsem k napsání textu je jen to "...aby tam nějaký byl...". Pokud se podaří "vypnout" a texty nevnímat po obsahové stránce, ale jen jako jakousi kulisu či zpěv jako další nástroj, pak to výsledku jednoznačně prospívá. Nevím, jestli má na to nějaký vliv Brichtova tvorba mimo Arakain, ale nejsilnější skladby jsou v polohách méně typických - třeba v baladické "Vzdávám se" nebo kontrastní "Černej švihák". Vcelku oprávněné je pojmenování celé kolekce podle skladby "Forrest Gump", protože ta se také řadí k těm nejlepším. Jinde zaujmou jen některé pasáže - písničková sloka skladby "Zmizím pryč", která je rychlejší částí ovšem zadupaná do země. Naopak nejslabší je deska tam, kde jen opakuje již tisíckrát omletá hudební témata a postupy - třeba najít jakýkoliv byť jen maličký nápad ve skladbě "Peníze", je nad lidské úsilí - pouze vrstvené riffy, nezbytné sólo, zařezávající zpěv unisono s kytarou - ukažte mi na metalovou partu, která tohle nemá v každé druhé písničce. Příliš přesvědčivá není ani rádobytemná závěrečná "Na dně" či tvrdší zábavovka "Magor".

Jak už bylo řečeno - prapor dnes zkrátka nesou jiní, jenže Arakain je prostě dobře namazaný stroj - stačí trocha setrvačnosti a jede, a jede, a jede...

CD k recenzi poskytla firma Popron Music.

Album: Arakain - Forrest Gump
Hodnocení: 5/10
Celkový čas: 60:48
Skladby: Magor, Zmizím pryč, Forrest Gump, Dežo, Hvězdář, Bulldog, Fčelka Mája, Nech mě, Vzdávám se, 1.000.000, Černej švihák, Televize, Peníze, Na dně