Po loňském posledním záchvěvu bylo jasné, že Antifest definitivně skončil, na věčnost odešlo i pár dalších akcí, takže vlajkovou lodí tuzemského punku se stala akce v Moravské Třebové. Navíc laťka nastavená kvalitou loňské produkce se posunula neuvěřitelně vysoko. Zkrátka bylo jasné, že musí přijít bomba. Jenže program přinesl něco, co nikdo nečekal ani v nejrůžovějších vizích. Každý den zahrála jedna skutečná zahraniční legenda velkého formátu a v sobotu dokonce dvě. Luxus nad všechna očekávání.

Tím největším lákadlem se stali vtipálci z Toy Dolls, kteří jsou proslulí svým pološíleným humorem a v neposlední řadě skvělou hudbou, která však časem dospěla do takové fáze, že ji leckterý punker asi nestráví. Ale to vem čert. Show předvedli excelentní a nenechali nic náhodě. Plno vtípků, pódiových kreací a to všechno doplněné řadou největších hitů. Nejsem si vůbec jistý, jak velká část publika jejich tvorbu skutečně znala, ale k dobru návštěvníkům lze přičíst to, že kapelu poslouchali a dokázali ji odměnit potleskem. Protože po loňské blamáži s The Damned v leckom hlodal červíček pochybnosti, tudíž tahle tolerance potěšila dvojnásob. A fajnšmekry potěšilo jejich pověstné číslo - "Toccata In D moll".

To klasici z The Adicts nic takového nepotřebovali. Zóna A dostatečně rozšířila jejich kult, takže se na ně těšila většina návštěvníků a jejich ohlas tomu odpovídal. Byla to paráda a monstrózní několikatisícový chorál při "Viva la Revolution" byl skutečně mrazivým zážitkem. Stejně tak i "Joker In The Pack" a chuligánská hymna "You'll Never Go Alone". Všude bylo plno konfet, karty létaly vzduchem, došlo i na tradiční nafukovací míče vypuštěné do publika. Dav šílel a atmosféra byla nádherná, škoda jen, že na pódiu chyběl houslista, který by hudbě dodal daleko větší pestrost. Bohužel jsem nepostřehl důvody jeho absence, jestli byly zmíněny, ale snad to nebylo nic vážného. Každopádně sobotní večer nemohl mít lepší headlinery. Koneckonců i celý festival.

Páteční Anti-Nowhere League pak předvedli solidní mazec pro agresivněji (hudebně) laděné fanoušky. Zahráli průřez svojí třicetiletou kariérou, která toho přinesla dost, ale přesto v tom tvrdším pojetí zůstali ve stínu punkové královny Beki Bondage z Vice Squad. Ta se svou kapelou vzala při sobotním odpoledni p=odium ztečí a řádila jak velká voda. Zazněla většina hitů v čele s hymnou "Stand Strong, Stand Proud" a nakonec i překvapení v podobě "Ace Of Spades", ale přeci jen Beki není Lemmy, takže to nemělo až takovou sílu.

Ze zahraničních hostů menšího významu zanechali nejlepší dojem hlavně Argies, kteří, jak je z názvu celkem patrné, jsou z Argentiny a hrají melodický punkrock se silným vlivem Clash, však jim také věnovali dvě coververze a zvukovou zkoušku. Melodika spojená s politickou angažovaností je zvláště účinná zbraň, což potvrzují třeba Rise Against nebo Anti-Flag, ale nesmí se tu vystavět jazyková bariéra, protože asi málokdo na festivalu uměl španělsky, aby porozuměl textům. Daleko snadnější to bylo u Civet, u nichž se angličtina snoubila s kapelou plnou punkových krásek, které byla radost pozorovat i poslouchat. Příjemní byli i Drite Wahl z Německa. U nás nejsou moc známí, ale ve své domovině se těší pověsti opravdové legendy hrající přes dvacet let. I když, dle slov kolegy z Německa, jsou dávno vyměklí, měli celkem solidní ohlas, škoda jen, že jejich set byl k uzoufání dlouhý.

To domácí československé kapely to překvapivě vzaly za správný konec a nikdo nepředvedl vyloženou blamáž. Třeba kapela Vychcaný knedlíky byla, díky názvu, očekávaná s hrůzou, ale nakonec se předvedla docela v dobrém světle. Trochu horší to bylo akorát s formací Pitocha, která sice nehrála instrumentálně špatně, ale její tvorba byla tak šílená, že byla takřka neposlouchatelná. Trošku zvláštní kapitolu tvoří textový obsah tvorby mladých kapel. Ten byl občas na opravdu šílené úrovni, což korunovali političtí extrémisté z kapely Spots. Ti se neuchýlili k nesmyslným vulgaritám, ale jejich politické vize by v důsledku zapříčinily minimálně celosvětový chaos a třetí světovou válku...

Zato sorta kapel, které obrážejí všechny punkové akce, nezklamala a předvedla očekávané sety toho nejlepšího. N.V.Ú. přehráli všechno podstatné, bohužel i otřesný cover "Tři kříže", Visací zámek předvedl velmi solidní set, který byl zahájen symbolicky prvním punkovým singlem v Československu - "Hymnou šibeničních bratří", ale největšího ohlasu se dočkal stejně notorický Traktor a největší hit (myšleno mainstreamově) posledního desetiletí českého punku "Známka punku". Stejně tak nezklamali Plexis, kterým lze vytknout maximálně přehršel coververzí, stejně jako veteránům z E!E. I stagnující Slobodná Európa pak zahrála velice slušně, a tak největším zklamáním zůstal Extip, který, ač instrumentálně dokonale sehraný, zkrátka zněl neuvěřitelně ploše a sterilně.

Ale i mezi legendami se našlo pár velmi milých překvapení. V perfektním světle se ukázal navrátivší se Šanov 1, jehož předrozpadové výkony byly na hranici snesitelnosti. Nyní je zpět s novou nahrávkou, která ho představuje jen v tom nejlepším světle. Tou nahrávkou je split s kapelami Do řady! a Čertůf punk. Právě druzí jmenovaní utvořili čtvrteční noci silné kombo se Zeměžlučí. Jejich sety patřily k tomu nejlepšímu, co festival nabídl z české scény. Staré pecky, ale i neméně kvalitní nová tvorba, nasazení, perfektní výkony. Fanoušek si nic víc přát nemůže. Vlastně i může. Kupříkladu koncert nějaké nehrající legendy. Hmmm, co třeba F.P.B.? Jak je libo, Pod Parou má tohle všechno. Ona to sice byla ve své podstatě nástupnická kapela Už jsme doma, ale posílená tak, aby ve svém jádru měla to hlavní z F.P.B., takže není co vytknout. Hromada perfektně zahraných hitů nemohla zklamat a nezklamala. Ale přesto se udála jedna věc, kterou nelze opomenout.

Lídr SPS Zdeněk Růžička se rozhodl do toho opět po letech a praštit a svou přítelkyni požádat o ruku. A samozřejmě nemohl dostat horší nápad, než to udělat před několikatisícovým davem. To všechno bylo doprovázené ohňostrojem, zkrátka excelentní kýč. A pokud splní slib, tak se budou brát příští rok na pódiu. Inu, snad si organizátoři vzpomenou a SPS pozvou, jinak by to mohl být docela problém. To však nic nemění na tom, že takovýto akt na veřejnosti působí dost teatrálně a patří do soukromí, protože, aniž bych jim to přál a doufám, že k tomu nedojde, případný rozvod asi takhle veřejně probíhat nebude.

Zářivý dojem v srdcích fanoušků zůstal po dvou mladších kapelách. Těmi prvními jsou Nežfaleš, kteří čtvrteční odpoledne získali neuvěřitelný ohlas za parádní výkon, kde ani nebylo moc poznat, že zpěvák Radek je zpitý pod obraz. Publikum jejich hity jako "Opouštím Paříž" nebo "Úspěch" stejně vzalo s nadšením. A druhými hvězdami jsou kluci ze Spínacího špendlíku, vedení úžasným frontmanem Fildou. V současné době mají venku poměrně slušnou desku, ale jejich live výkon ji převálcoval ve všech ohledech. "Pane premiér", "Vítej do Mostu" nebo "Vypad bych" jsou songy, které mají vše potřebné, aby si je fanoušek zapamatoval na první poslech.

Když opustíme velmi slušné výkony kapel, musíme ocenit jednoznačně organizaci celé akce. Jídlo bylo za rozumný peníz a nabídka se průběžně měnila. Občas sice bylo vybrakováno, ale hranolky, párky, langoše a bramborák si člověk mohl koupit takřka neustále. Pivo za celkem rozumnou festivalovou cenu a Kofola za neuvěřitelných patnáct korun za půllitr. Tady se nedá nic vytknout, snad jen pivo Gambrinus, ale pokud je to hlavní sponzor, dá se to pochopit. Lépe byl vyřešen i vstup do areálu. Jediný problém byl počet záchodků a kultura jejich používání. Během pátku to již byl zážitek pro nejotrlejší povahy. Stejně tak i odpadky. Košů by sice mohlo být více, ale na druhou stranu areál nebyl tak velký, aby se k nějakému nedalo dojít. Zajímavou motivací by pak mohl být jinde používaný výkup kelímků, který výrazně pomáhá udržovat pořádek. Snad příště... To jsou detaily, které by ještě vylepšily už tak skvělý dojem z festivalu.

Nejfatálnějším problémem je však to, co pořadatelé neovlivní. V prvé řadě jsou to krádeže, které sužují snad každý festival, s tím se ale nic moc dělat nedá. Je to v lidské mentalitě. A chtít solidaritu od zlodějů asi nelze. Druhým, o dost bolestnějším úkazem, je násilí. Občas to jinak nejde a když stánkaři chytí zloděje, tak mu tu musí vysvětlit ručně, ale rozumným způsobem. Ač nechci obhajovat násilí, zlomená ruka je účinný didaktický prostředek. Ale na vlastní oči jsem viděl, jak skupina pěti lidí řeže zloděje, který ukradl náušnice a na pamětnou dostal tři hodně tvrdé kopance do hlavy. Tady už šlo o život, a když jsme se pokusili zasáhnout, tak se na nás paradoxně obořil ten, kterého jsme se zastali. Ale takových potyček bylo minimum, protože ochranka fungovala spolehlivě a hlavně s rozvahou. Vlastně jsem je neviděl použít násilí, vše se řešilo v klidu. Za to si zaslouží respekt, nebývá to zvykem. A tak největší kaňkou zůstala velká rvačka poslední noc, kdy do pivního stanu vtrhla skupina individuí s boxery, lahvemi a podobnými zbraněmi. No, schytal to takřka každý, kdo stál v cestě a ošetřovatelé měli dost práce... Podle všeho to byli polští fanoušci, kteří svého času odradili mnoho lidí od Antifestu.

Co říct závěrem? Antifest je mrtev, ale Pod Parou žije a žít bude. Laťka je však zase o kus výše a příští rok bude o dost obtížnější najít pořádné headlinery, ale přeci jen tu ještě pár es v rukávu je. Sex Pistols, Blondie, Stranglers... Uvidíme, ale za letošní ročník si pořadatelé zaslouží jedničku. A zloději přes hubu.