Poté, co vydal zatím svou poslední sólovou (a výbornou) desku "Highway Companion", začalo se mluvit o odchodu Toma Pettyho do hudebního důchodu. On sám o tom začal hovořit a atmosféře loučení odpovídal i životopisný film Petra Bogdanoviche "Runnin' Down A Dream". Jenže místo renty a usedajícího prachu přišel restart - album "Mudcrutch" a v podobném duchu nahraná a znějící novinka Toma Pettyho and The Heartbreakers "Mojo".

Možná v rámci životního bilancování souvisejícího s výše uvedeným penzijním plánem se Petty vrátil do bodu nula. "Mudcrutch", to bylo znovuspojení party ještě z doby na pokraji slávy a album, co vzniklo spontánně, živě a bez kudrlinek. "Mojo" je podobně syrové a tvrdé. Na rozdíl od intimní Tomovy sólovky je to zemitá deska rockové kapely, co jamovala ve studiu a dobře se při tom bavila.

"Mojo" je nepřekvapivě deska pro staromilce - dokonce ještě více než obyčejně čerpá z minulosti a opravdového "návratu ke kořenům". Je to nejvíce bluesová nahrávka The Heartbreakers, tytam jsou nablýskané produkce Jeffa Lynna z konce osmdesátých let. Petty si dokonce střihnul reggae, což u něj není právě běžná věc - a "Don’t Pull Me Over" chtě nechtě evokuje posluchači "I Shot The Sheriff".

Co nepřekvapí, jsou témata a texty písní. Putování po prašných cestách, záblesky vzpomínek na dětství, mikropříběhy ze života a opět hořkosladké písničky o lásce, jak jinak. Do deníku jsem si vypsal kousek textu, který je tak přesný a krásný, až to bolí: "Byla částí mého srdce / Teď už je jen čárou na mé tváři" ("The Trip To Pirate's Cove").

Tom Petty už má všechno hotové, už nic "nemusí". Asi proto si se svými kumpány řekl: Možná je to naposled, zkusme to jako zamlada, bez nějakých cukrátek a blbostí. Vypálíme to z kytar pěkně nahlas a koneckonců, i na to koncertování nejsme až tak staří, však se podívejte na B.B.Kinga. Tihle lidé to zkrátka ani jinak neumějí, to je jejich život a naše radost.