Američtí metalisté z Korn neprožívají zrovna šťastná léta, o tom asi nikdo nepochybuje. Jenže oproti geniální politice Nového údělu si rockeři zvolili cestu přesně opačnou a přecházejí k údělu starému. "Korn III: Remember Who You Are" má být návratem ke kořenům, ale nakolik se jí to skutečně daří?
6/10
Korn - Korn III: Remember Who You Are
Skladby: Uber-time, Oildale (Leave Me Alone), Pop A Pill, Fear Is A Place To Live, Move On, Lead The Parade, Let The Guilt Go, The Past, Never Around, Are You Ready To Live?, Holding All These Lies
Vydáno: 12.7.2010
Celkový čas: 44:37
Vydavatel: Supraphon
Držet se léta na vrcholu s neklesající kvalitou nahrávek je v rockové scéně takřka nemožné, tedy pokud nejste
Led Zeppelin. Ale těmi
Korn, při vší úctě, nejsou a nikdy nebudou. I proto bylo zcela jasné, že jim jednou dojde dech a budou se rozhodovat, co dál. Když se poroučely dva pilíře kapely, kytarista Head a bubeník David Silveria, tak to začalo s Korn vypadat hodně zle. Navíc narůstající experimenty s elektronikou začaly zavánět nebezpečím pro posluchače. A tak se vyhlásil návrat na stromy, pardon, ke kořenům.
Nebudeme si nic nalhávat, výsledek je dost rozpačitý a nejistý. Návrat se zcela jistě podařil po zvukové stránce, takže opět v celé kráse vynikne charakteristický zvuk basy, který byl milován i proklínán, ale ke Korn neodmyslitelně patřil. Rytmice tady není zkrátka moc co vytknout. Ona taky hraje v nástrojích prim a ve výsledném mixu dost výrazně utiskuje kytaru, která na některých přehrávačích není skoro slyšet. A vzhledem k rozdělení kytarových dvojčat Munkyho a Heada je i celá nahrávka méně pestrá, protože je na ní jen jeden rukopis. Pomyslným zvedákem tak zůstává jen zpěv Jonathana Davise, který je zase o kus lepší, než tomu bylo naposledy.
Z deseti kusů (nepočítáme podivné intro) stojí za zmínku asi jen singl "Oildale", který patří k tomu lepšímu v diskografii kapely. Dobrý agresivní riff, násilné bicí a hlavně atmosféra dokreslená Davisovým zpěvem. Má tah na bránu. V tuhle chvíli to vypadá s deskou velmi dobře, bohužel to vydrží jen ještě jeden song. Ale od třetího songu (a čtvrté stopy) se deska začíná rozpadat a zabředávat do zcela nudného tuctového nu-metalu. Tohle zkrátka nejsou ti průkopníci scény, ale unavená parta čtyřicátníků, kterým možná nechybějí instrumentální zručnost a prostředky. Postrádají hlavně dravost a mladické nasazení a to už jim nikdo nikdy nevrátí.
Novinka Korn tak nepřináší zhola nic. Jde o kolekci dvou dobrých ("Oildale" a "Pop A Pill"), několika špatných ("Move On", "Lead The Parade") a jinak veskrze velmi průměrných věcí. Co k tomu dodat? Tady zoufale selhal producent a na výsledku je to dost slyšet. Pokud se bude v budoucnu sestavovat nějaká výběrovka kapely, tak se na ní dostane z tohoto alba maximálně jeden kus. A i to bude hodně. Tenhle průměrný počin si tak výslednou lehce nadprůměrnou známku zaslouží jen a jen za výkon frontmana.