První zmínky o přípravách výběrovky Inekafe, která nakonec dostala jméno "Najlepších 15 rockov", padly už před pěti lety, v době tehdejší Retro Tour k desetiletí kapely, kdy se na pódiu sešla sestava z debutu "Vitaj!". Znovu se o ní více začalo mluvit až po předloňském bratislavském rozlučkovém koncertě. Magický termín 9. září 2009 ovšem nakonec kapela nestihla, protože se pánové nechtěli s fanoušky rozloučit polovičatou prací.

Základem 2CD jsou kafáčské singly, které postupem času rotovaly v médiích, a čtyři kousky ze stařičkých demosnímků "Kachny" a "Situácia", nad jejichž výběrem by se dalo polemizovat (chybí mi "Hrdinovia v papučiách" nebo "Leto na Ukrajine"), ale na druhou stranu jejich vytažení není v rekapitulaci vůbec na škodu. Staré hity doplňují na disku originálů tři novinky - svěží pecka "Mojich najlepších 15 rockov", "Déja Vu", představená už na rozlučce v Praze, a foukací harmonikou kořeněná "Keby prachy z neba padali".

Ochutnávka z akustického disku

Harmonika se objevuje také na akustickém disku, a to v pestré společnosti dalších nástrojů, kterých bylo k proměně některých hitů do akustických verzí užito. A že jsou některé akustiky opravdu vydařené - například chytlavá "Posledná záchrana", které v novém kabátě dominují hammondy a dechy (ze ska party Polemic), pianová, ale stále naléhavá verze dřívější vypalovačky "Pomôžte mi so mnou" či svižná "Prečo je to tak", která se ke konci změní v šílenou jízdu podpořenou houslemi. Také smyčcové aranžmá "Rána" působí jako příjemná změna v porovnání s obehranou rádiovou verzí.

Ne všechny akustické kousky se ovšem povedly - hospodská image pecky "Vitaj!" se jaksi míjí účinkem, "Čas beží" mi přijde o ničem i v originále, podíl fanoušků v "Je tu niekto?" zase není tak velký, aby píseň stála za větší zmínku, u novinky "Mojich najlepších 15 rockov" snad nemuselo na akustiku dojít, když první disk obsahuje skvělou originální verzi.

Duplicitních položek vůbec mohlo být méně - třeba původní "Prečo je to tak" a "Ráno" (které je tu rovnou třikrát - originál, piano+smyčce a live z Prahy) mohly ustoupit třeba "Príbehu" nebo stařičké "Vitaj!". Ale co už, požadavky by mohl vznést každý a těch pět let čekání nakonec přece jen dopadlo lépe než průměrně dobře.