Je až s podivem, že Novarock zatím neláká více českých fanoušků, vždyť Nickelsdorf je od českých hranic, co by kamenem dohodil. Pravda, letošní ročník nemohl mít pro našince takový stupeň přitažlivosti jako ten loňský. Proč? Tak schválně: co mají společného Green Day, The Prodigy, Beatsteaks, Rammstein, Slash, Slayer, Deftones, Enter Shikari, tedy většina těch významnějších? Ano, všichni jmenovaní se v Česku ukázali poměrně nedávno, popřípadě se v blízké době objeví. I tak ale zbylo dostatek důvodů, proč se na jihovýchod vypravit.

Den 1.

S příjezdem na Novarock se člověk stává regulérním obyvatelem města. Již z dálky bylo možné mlhavě zahlédnout barevné kloboučky stanů rýsujících se v dalekém prostoru. Parkovacích míst bylo díky rozlehlým polím naštěstí dost, ale návštěvníci záhy zjistili, že zaparkováním vozidla jejich cesta zdaleka neskončila. Na všechny, kteří přijeli o něco později a neumístili své vozy do přijatelné vzdálenosti od areálu, čekala s plnou polní zhruba kilometrová túra ke kasám. V třicetistupňové výhni? Nic moc! Po vyprahlé hliněné zemi u pokladen drkotala kola stavebních koleček, skladních vozíků, trakařů a nejrůznějších podomácku vyrobených dopravních prostředků naložených kartony piva a jiných lihovin. Na Novarocku zkrátka nelze nic podcenit. Rozlehlý vosí úl začínal bzučet a na pódiu se ozývaly první nesmělé pokusy o nazvučení.

To je prosím klobouk (pardon, cylindr) kouzelníka Slashe a v něm nebydlí dva králíci, ale jeden báječný kytarista. Stejně jako při pražském koncertě předvedl slavný rocker své kytarové umění, nechal vyniknout zpěváka Mylese Kennedyho, skvělou "Paradise City" zavzpomínal na divoká léta pozdně osmdesátá a bez emocí zmizel v útrobách Blue Stage. To Corey Taylor toho nakecal mnohem víc a většinou zbytečně. Charismatický frontman sice ve své druhé kapele sundal slipknotí masku, ale póza zůstala. Jenže zatímco u Slipknot jsou veškeré macho průpovídky součástí show, ve Stone Sour jsou všechny ty kecy a desítky fuck modifikací otravné.

Přestože má Novarock pověst propagátora tvrdší muziky, letos dal více prostor i jiným žánrům. Důkazem toho budiž britská zpěvačka Kate Nash. Když se na obrovském pódiu zjevila v upnutých elasťákách vytažených těsně pod prsa a vytahaném tričku, málokdo chápal. Důvod, proč její piáno zakrývala plachta s nápisem "Cunt is useful thing", vyšuměl raději do ztracena. Sama Kate si svůj výkon užívala a nikoho nenutila, aby se zapojil, což působilo sympaticky, a její vystoupení přece jen upoutalo několik oček v prvních řadách. To už ale na opačné straně areálu burácely energické rytmy Ska-P. Ačkoliv nejsou španělští aktéři zrovna nejmladší, proměnili prostor před modrým pódiem v jeden trsající a skákající mejdan. Podařilo se jim roztančit všechny přihlížející, kteří se po horkém dni cítili jako buřtíci pečení ve vlastním potu. Ach ta energía espaňola! Zabroušení do jiných stylů se pořadatelům zkrátka vyplatilo.

Zatímco si už možná Kate Nash kdesi v tourbusu rovnala do kufříku svůj obludně britský outfit a smývala druhý obličej, na hlavním pódiu zazářil po Slashovi také druhý (respektive první) zpěvák Velvet Revolver Scott Weiland, momentálně opět v čele navrátilců Stone Temple Pilots. Tou dobou už byla Pannonia Fields ponořená do tmy, Francouzi s Uruguayci to hráli bez branek a pomalu se schylovalo k velkému třesku. Den 2.

Probuzení do druhého dne bolí. Tedy pouze ty, kteří se předchozí den promazávali jen zevnitř. Ostré slunce si vybralo svoji daň a areálem se teď potulují desítky nebožáků v barvě zralého rajčete. Pekelná výheň nabírá na síle a u jediného stanu s nealko pitím v celém stanovém městě se tvoří dlouhé fronty. Mladá dívka si tu musí sednout, aby sebou nesekla, a chladí zátylek vychlazenou plechovkou. Lidé si odnášejí celé kartony vod, koryta s vodou jsou zase obsypaná jako včelí úl. Inu, všeho moc škodí...

Kombinace extrémního horka a sucha měla pro mnohé značně paralyzující účinky. Z beden už se sice řinuly první decibely, ale zůstat před pódiem tváří v tvář přímému polednímu slunci se chtělo jen málokomu. Místo toho probíhaly urputné boje o každý centimetr čtvereční stínu, který má v tuto denní dobu cenu zlata. Tuto vzácnost poskytovaly kromě beznadějně obsazených chill-out stanů třeba i drobné stinné fleky za plakáty visícími na plotech. Jako vosy na rozlitou limonádu se na každé takové uvolněné místo vždy seběhlo několik po stínu dychtících lidí. Na pódiu to ale žilo, výheň nevýheň. Přinejmenším zpěvákovi Bleeding Through nešlo jeho energii nezávidět. Ukázali se také finští HIM. Nebo to nejsou HIM? Jasně, že nejsou, ale tihle Negative (také Finové) jako by jim stylem z oka vypadli. To "ragga metal" britských Skindred byl rozpoznatelný na první poslech. Benji si zkušeně dirigoval publikum, vykřikuje, že nemá rád: "Fucking heavy metal, fucking Slipknot, fucking Slayer..." (slyšel jsem dobře?) a ti samí lidé, kteří zrovna na Slayer budou v tentýž den na tomtéž místě pařit jako o život, mu nadšeně přizvukují. Zvláštní.

Rychlý přesun na hlavní stage, kde nastupují stále silněji zářící hvězdy Enter Shikari. Ale copak je to za nesnáze? Hned z kraje setu přicházejí technické problémy a frontman Rou se nad nefungující sestavou kláves a mašinek jenom nešťastně drží za hlavu. Namísto nějaké improvizace, srandy nebo jakékoliv jiné alternativy se Britové jenom přihlouple culí a naprosto nevědí, co dělat. Problém se po deseti minutách vyřešil, ale vítr do plachet už Enter Shikari nezafoukal. Naopak, objevily se další problémy; mikrofon, kabely, kytarový efekt... Technik létal po pódiu jak hadr na holi a mladíci ho několikrát hledali očima s výrazem: "Rozbilo se to, oprav to." Po brilantním koncertě v pražském Lucerna Music Baru bylo tohle vystoupení velkým zklamáním a ani několik světlejších chvilek (třeba nadupaná "Zzzonked" a Rouovo fajnové triko) nezměnilo nic na tom, že malý britský souboj na dálku vyzněl vítězně pro Skindred.

Do areálu zavála trochu vzpomínek rocková dáma Joan Jett s kapelou Blackhearts. Joan se předvedla ve vynikající pěvecké i fyzické formě. Autorka nestárnoucích hitů "I Love Rock'n'Roll" či "Bad Reputation" chvilkami hlasově připomínala Courtney Love předvedla, že do starého železa ještě nepatří. V polovině vystoupení ji však vyrušil pořadatel s varováním blížící se vichřice. Dobrá třičtvrtina fanoušků se rozutekla zabezpečit své stany, a tak zůstala tmavovlasá rockerka jen s hrstkou nejvěrnějších. Vítr nabíral na obrátkách a stanovým městem občas prolétl vytržený díl z velkého party stanu. Obě stage samozřejmě pozastavily produkci, stánkaři ve spěchu zavřeli a už to vypadalo, že bude opravdu moc zle. Z některých lidí se stala zvířata (o tom v blízké době v našem sloupku), hororově černá obloha nadále hrozila, ale k životu se naštěstí neprobudila. Za to metaloví řezníci Hatebreed po hodinovém zdržení probudili svým zabijáckým zvukem i ty nejskrytější agresivní pudy. Rozeběhla se i produkce na hlavní scéně a s ní i největší průšvih dne.

Je to vůbec možné? Green Day ten večer zklamali... Ano, zahráli všechny osvědčené hity z posledních dvou úspěšných alb, žádná chybička ve zpěvu ani v podání, avšak celkově Američané předvedli ukázku typického konzumního koncertu. Punk-rockoví draci měli totiž jako poslední vystupující a zároveň hlavní headliner dne k dispozici luxusních sto dvacet minut času. Bohužel jej z velké části zaplnili zbytečnými řečmi, únavnými opičkami a kvůli všelijakým vsuvkám (pitomým intermezzem zprznili dokonce i pecku "Hitchin' A Ride") koncert vůbec neodsýpal. Billie Joe snad po každé písni popěvoval do publika (při desátém lalala už toho máte vážně plné zuby) a stejně tak za výkřiky: "Novarock" a "Austria" by se styděl i porouchaný gramofon. Na druhou stranu potvrdil, že vstřícnost k fanouškům (před lety na pražském koncertě daroval fanouškovi svoji vlastní kytaru) není jen póza. Obšťastnil například jednu fanynku, jíž dovolil, aby na pódiu za doprovodu kapely zazpívala starou hitovku "Longview". Green Day dneška, to je hlavně pompézní estrádní show pro davy a hořká vzpomínka, jak skvělá punk-rocková kapela to před lety byla.

Den 3.

Trubky, činely, pozoun...? Závěrečný den festivalu začal skutečně netradičně. V dopoledních hodinách se totiž okolím začaly šířit melodie skočné dechovky. Údajně šlo dokonce o živou produkci, v níž zazněla i německá verze původní nejslavnější české písně "Škoda lásky" od Josefa Vejvody. Jenže nevyzpytatelní návštěvníci Novarocku se rozhodli zareagovat po svém a začali do rozverného rytmu této hudby vesele pařit a tančit. Budíček tedy vyústil v báječný "bál", na němž by se i střevíce prošoupaly. Spousta lidí se (možná i následkem dechovky) rozhodla zvednout kotvy a účast na posledním dnu vzdala. Rýsující se prázdná místa po stanech a autech zvěstovala naději, že večer bude na The Prodigy alespoň o trochu víc "hýbatelno" a snad i méně prachu.

Red Stage po celý den odolávala pořádně třaskavému materiálu. Nadupané A Day To Remember následovali skvělí a v Česku prakticky neznámí 36 Crazyfists, pak neméně dobří Unearth. To už ovšem bylo třaskavin přespříliš a nadešel čas na trochu odpočinku. Alice In Chains k tomuto účelu posloužili ideálně. Grunge legenda totiž využívá jiných zbraní, než je energie - zejména naléhavost a opravdový prožitek. Dalo se tedy pochopit, že zkušení rockeři měli před sebou méně početné, převážně starší a umírněnější publikum než které v tu chvíli jančilo "vedle". Na emoce zahráli i Deftones. Parta kolem China Morena představila nový, sakramentsky syrově znějící materiál, nahodila přátelskou vlnu bez jakéhokoliv afektu a hlavně staré dobré pecky.

Zlatý hřeb do konce festivalu pomohli zatlouct berlínští Beatsteaks. Jelikož je banda oblíbená hlavně v německy mluvících zemích, sklízela v Rakousku obrovský potlesk. Fandové díky nim zapomněli na to, že je poslední večer, že se (někteří) tři dny nemyli, že strávili dny v ochromujícím horku, že jsou jejich peněženky prázdné a že zítra brzy ráno musejí chytit vlak. Početná skupinka hudebníků vyprázdnila hlavy všem přítomným a nechala jejich mysl brouzdat mezi veselými rytmy alternativního rocku. Naklepaní stejci přijeli s nakažlivě dobrou náladou. Frontman nesundal z tváře úsměv a občas pustil k mikrofonu i kytaristu. Pozitivní vystoupení tvrdších, ale zároveň milých západnějších sousedů patřilo k jednomu z nejlepších.

Novarock končí a mizející stany nechávají vyniknout ohromným hromadám odpadků. Snad tu do příštího ročníku nic z toho nezůstane.